55 C 115/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem ulice a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 34 751,44 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 1.627,53 Kč a zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34.751,44 Kč od 15. 9. 2021 do 25. 11. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.627,53 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení, zastavu je.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 33.123,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33.123,91 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit [země] – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 653 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 34.751,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34.751,44 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, společnosti [právnická osoba], s žalovaným dne [datum] Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru (dále jen jako„ Smlouva“), na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem ve výši 60.000 Kč při stanovené měsíční splátce ve výši 2.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,8 % ročně. Zprostředkovatel úvěru před uzavřením Smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných při osobním pohovoru, přičemž tyto dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal postupnými výběry z bankomatu či bezhotovostními platbami, svou povinnost postupně splácet poskytnutý úvěr však řádně a včas neplnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani na základě poslední výzvy k úhradě ze dne 5. 8. 2018 dlužnou částku neuhradil, zesplatnil původní věřitel dlužnou pohledávku ke dni 29. 8. 2018 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručených soudu dne 8. 7. 2022 a dne 3. 10. 2022, kde nejprve označil tvrzení právního zástupce o posouzení úvěruschopnosti žalovaného při osobním a ústním pohovoru za zavádějící a nepravdivá. Poukázal na skutečnost, že spotřebitelský úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, původní věřitel mohl smlouvu vypovědět nebo mohl zablokovat další čerpání úvěru, takové opatření však původní věřitel neučinil, ale dlužnou pohledávku až ke dni 29. 8. 2018 zesplatnil. Dále žalovaný uvedl, že dne 3. 12. 2018 došlo k uznání dluhu a způsobu úhrady, byl zaveden splátkový kalendář; žalovaný nerozumí, jak žalobce došel k vyčlenění zrovna z nesplacené a vyčerpané jistiny ve výši 34.751,44 Kč. Z předloženého výpisu není jasná a srozumitelná výše požadovaného dluhu v částce 34.751,44 Kč, proto žalovaný považuje nárokovanou výši dluhu za spornou. Dále žalovaný vznesl námitku započtení doložených plateb vůči celkové výši jistiny úvěru a pokud jde o požadavek na zaplacení úroku z prodlení, navrhnul, aby soud posoudil tyto úroky uplatňované žalobcem jako nedůvodné, neboť vychází z protiprávního stavu, který sám žalobce vyvolal, když nevyhodnotil finanční (majetkovou) situaci spotřebitele.

4. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 20. 3. 2023 vzal žalobce žalobu co do částky 1.627,53 Kč na jistině a co do zákonného úroku z prodlení z částky 34.751,44 Kč od 15. 9. 2021 do 25. 11. 2022 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 1.627,53 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení zpět.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 60.000 Kč a standardní měsíční splátkou 2.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,8 % ročně. Ve Smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je rozvedený, je zaměstnán, bydlí v podnájmu, pobírá invalidní důchod, jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 6 měsíců činí 14.200 Kč a jeho průměrné měsíční výdaje činí 8.200 Kč. Žalovaný dne [datum] převzal i Informace o smlouvě o spotřebitelském úvěru (Smlouva [číslo] ze dne [datum], Informace o smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalovaný byl v měsíci lednu roku 2016 zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho průměrný čistý měsíční výdělek činil 7.403 Kč. Dne [datum] byl žalovanému přiznán invalidní důchod ve výši 188 EUR měsíčně. Od ledna 2016 náležel žalovanému invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně ve výši 1.620 Kč měsíčně (Potvrzení o průměrném čistém výdělku pro úvěry a půjčky ze dne [datum], Rozhodnutie [číslo] ze dne [datum], Oznámení [právnická osoba] [anonymizována tři slova] ze dne [datum]). Žalovaný čerpal dne 17. 1. 2017 částky ve výši 399 Kč, ve výši 1.392 Kč a ve výši 1.372 Kč; dne 22. 1. 2017 částky ve výši 429 Kč a ve výši 429 Kč; dne 31. 1. 2017 částku ve výši 3.500 Kč; dne 2. 2. 2017 částku ve výši 3.500 Kč; dne 6. 2. 2017 částky ve výši 1.000 Kč a ve výši 4.200 Kč; dne 20. 2. 2017 částku ve výši 3.500 Kč; dne 23. 2. 2017 částku ve výši 2.000 Kč; dne 2. 3. 2017 částku ve výši 1.385 Kč; dne 6. 3. 2017 částku ve výši 601 Kč; dne 10. 3. 2017 částky ve výši 375 Kč a ve výši 1.228 Kč; dne 12. 3. 2017 částku ve výši 1.000 Kč; dne 13. 3. 2017 částku ve výši 3.400 Kč; dne 22. 3. 2017 částky ve výši 300 Kč, ve výši 200 Kč a ve výši 200 Kč; dne 23. 3. 2017 částky ve výši 1.300 Kč a ve výši 2.000 Kč; dne 24. 3. 2017 částku ve výši 1.000 Kč; dne 26. 3. 2017 částku ve výši 1.000 Kč; dne [datum] částku ve výši 402,43 Kč; dne [datum] částku ve výši 1.000 Kč; dne [datum] částky ve výši 500 Kč, ve výši 941 Kč a ve výši 500 Kč; dne [datum] částku ve výši 300 Kč; dne 4. 4. 2017 částku ve výši 500 Kč; dne 6. 4. 2017 částku ve výši 300 Kč; dne 9. 4. 2017 částku ve výši 188 Kč; dne 11. 4. 2017 částku ve výši 200 Kč; dne 12. 4. 2017 částku ve výši 200 Kč; dne 18. 4. 2017 částku ve výši 200 Kč; dne 19. 4. 2017 částku ve výši 300 Kč; dne 20. 4. 2017 částky ve výši 300 Kč a ve výši 200 Kč; dne 22. 4. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč a ve výši 200 Kč; dne 23. 4. 2017 částky ve výši 500 Kč, ve výši 400 Kč, ve výši 300 Kč, ve výši 200 Kč a ve výši 300 Kč; dne 24. 4. 2017 částky ve výši 484,23 Kč, ve výši 300 Kč, ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč a ve výši 149 Kč; dne 25. 4. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 2.500 Kč, ve výši 200 Kč; dne 26. 4. 2017 částku ve výši 200 Kč a ve výši 1.600 Kč; dne 28. 4. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 300 Kč a ve výši 500 Kč; dne 29. 4. 2017 částku ve výši 200 Kč; dne 1. 5. 2017 částku ve výši 200 Kč; dne 2. 5. 2017 částku ve výši 498,54 Kč; dne 4. 5. 2017 částku ve výši 300 Kč; dne 5. 5. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 300 Kč a ve výši 300 Kč; dne 6. 5. 2017 částku ve výši 350,01 Kč; dne 7. 5. 2017 částky ve výši 100 Kč, ve výši 300 Kč a ve výši 200 Kč; dne 8. 5. 2017 částku ve výši 300 Kč; dne 9. 5. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč, ve výši 490,70 Kč, ve výši 400 Kč a ve výši 200 Kč; dne 11. 5. 2017 částku ve výši 300 Kč, ve výši 500 Kč, ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč a ve výši 500 Kč; dne 12. 5. 2017 částky ve výši 250 Kč a ve výši 293,90 Kč; dne 14. 5. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč, ve výši 300 Kč a ve výši 150 Kč; dne 15. 5. 2017 částky ve výši 300 Kč a ve výši 300 Kč; dne 16. 5. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 300 Kč a ve výši 300 Kč; dne 18. 5. 2017 částky ve výši 300 Kč a ve výši 200 Kč; dne 20. 5. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč a ve výši 400 Kč; dne 21. 5. 2017 částku ve výši 400 Kč, ve výši 300 Kč, ve výši 200 Kč; dne 22. 5. 2017 částky ve výši 300 Kč, ve výši 200 Kč a ve výši 200 Kč; dne 23. 5. 2017 částky ve výši 200 Kč a ve výši 100 Kč; dne 24. 5. 2017 částku ve výši 300 Kč, ve výši 200 Kč, ve výši 300 Kč a ve výši 200 Kč; dne 25. 5. 2017 částky ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč, ve výši 200 Kč a ve výši 300 Kč; dne 26. 5. 2017 částku ve výši 200 Kč. Žalovaný uhradil dne 25. 1. 2017 částku ve výši 429 Kč, dne 15. 2. 2017 částku ve výši 2.000 Kč, dne 15. 3. 2017 částku ve výši 1.500 Kč, dne 17. 3. 2017 částku ve výši 500 Kč, dne 18. 4. 2017 částku ve výši 2.000 Kč, dne 18. 5. 2017 částky ve výši 1.000 Kč a ve výši 2.000 Kč, dne 28. 6. 2017 částku ve výši 2.000 Kč, dne 28. 7. 2017 částku ve výši 1.500 Kč, dne 11. 8. 2017 částku ve výši 500 Kč, dne 6. 9. 2017 částku ve výši 2.000 Kč, dne 21. 9. 2017 částku ve výši 2.000 Kč, dne 23. 10. 2017 částku ve výši 2.000 Kč, dne 5. 2. 2018 částku ve výši 2.000 Kč, dne 5. 3. 2018 částku ve výši 2.026,04 Kč, dne 5. 4. 2018 částku ve výši 2.000 Kč, dne 4. 5. 2018 částku ve výši 2.125 Kč, dne 25. 6. 2018 částku ve výši 1.100 Kč, dne 9. 7. 2018 částku ve výši 2.000 Kč a dne 31. 8. 2018 částku ve výši 3.100 Kč (Výpis z kreditní karty [anonymizováno] za období od 20. 1. 2016 do 2. 11. 2018). Žalovaný byl dne 1. 2. 2018 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 6.000 Kč, dne 8. 3. 2018 k úhradě dlužné částky ve výši 3.973,96 Kč, dne 5. 4. 2018 k úhradě dlužné částky ve výši 5.973,96 Kč, dne 6. 5. 2018 k úhradě dlužné částky ve výši 5.973,96 Kč, dne 6. 6. 2018 k úhradě dlužné částky ve výši 5.848,96 Kč, dne 6. 7. 2018 k úhradě dlužné částky ve výši 6.748,96 Kč a dne 5. 8. 2018 k úhradě dlužné částky ve výši 6.748,96 Kč (Výzvy k zaplacení ze dne 1. 2. 2018, ze dne 8. 3. 2018, ze dne 5. 4. 2018, ze dne 6. 5. 2018, ze dne 6. 6. 2018, ze dne 6. 7. 2018 a ze dne 5. 8. 2018). Dopisem ze dne 29. 8. 2018 byla nesplacená část úvěru prohlášena za okamžitě splatnou (Oznámení o prohlášení okamžité splatnosti úvěru ze dne [datum]). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 11. 2018. Žalovaný byl dopisem zástupce žalobce ze dne 22. 11. 2018, předaným téhož dne k poštovní přepravě, vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 53.666,91 Kč (Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění ze dne 22. 11. 2018). Dne 3. 12. 2018 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobci z titulu Smlouvy [číslo] kdy ke dni [datum] činil jeho dluh částku ve výši 53.872 Kč s příslušenstvím a tento se zavázal zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč, počínaje 12. měsícem roku 2018 (Uznání dluhu a způsob úhrady [variabilní symbol] ze dne [datum]). Žalovaný v období od 3. 1. 2019 do 25. 11. 2022 uhradil na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve celkové výši 34.300 Kč (Potvrzení o odeslaných platbách ze dne [datum]). Žalovaný byl z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uznán plně invalidním a dne [datum] byl žalovanému přiznán příspěvek na bydlení v měsíční výši 3.212 Kč (Rozhodnutí [právnická osoba] [anonymizována tři slova] ze dne [datum], Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum]).

6. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne [datum] byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím standardních měsíčních splátek ve výši 2.000 Kč. Úroková sazba činila 22,8 % ročně. Pro prodlení žalovaného došlo dne 29. 8. 2018 k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 66.107,81 Kč a uhradil částku v celkové výši 68.080,04 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět a žalovaný s tímto částečným zpětvzetím souhlasil, postupoval soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a řízení co do částí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku v souladu s dispozitivním úkonem žalobce zastavil.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobě tak, jak byla podána, nemůže být ve zbývajícím rozsahu vyhověno. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce jakožto úvěrujícím a žalovaným jakožto úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti ([anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládalo ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí úvěru uvedl, že je invalidním důchodcem, je současně zaměstnán, bydlí v podnájmu, jeho měsíční příjmy činí částku ve výši 14.200 Kč a jeho měsíční výdaje (SIPO, telefon, náklady na bydlení) částku ve výši 8.200 Kč. Žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce potvrzení od zaměstnavatele a rozhodnutí o přiznání důchodů. Tvrzení o bydlení a tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil a konkrétními výdaji samotného žalovaného (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu) se právní předchůdce žalobce vůbec nezabýval. Tvrzení o nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti nebyla nijak doložena. Právní předchůdce žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy a s tvrzenými výdaji; údaje o bydlení si od žalovaného doložit nenechal a prověřováním výdajů žalovaného se nezabýval. Navzdory tomu úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60.000 Kč schválil a žalovanému poskytnul. Právní předchůdce žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Právní předchůdce žalobce poměry žalovaného sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy spokojil pouze s objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

15. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci (resp. jeho právnímu předchůdci) tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a požadovaných smluvních poplatků nevzniklo. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy předmět úvěru převzal (tj. čerpal ve svůj prospěch peněžní prostředky v celkové výši 66.107,81 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Jelikož však žalovaný uhradil částku v celkové výši 68.080,04 Kč, nelze nárok žalobce posuzovat ani jako bezdůvodné obohacení, neboť to již žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř.) žalobci vydal. <b>16. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud rozhodl tak, že žalobu ve zbývajícím rozsahu (včetně příslušenství požadovaného od 26. 11. 2022) ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.</b> 17. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Neúspěch žalovaného je v tomto případě představován pouze částkou ve výši 1.627,53 Kč, neboť jen v této části (i vzhledem k odůvodnění částečného zpětvzetí ze dne 20. 3. 2023) vzal žalobce žalobu zpět pro chování žalovaného (ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.) a žalovaný tak byl ve vztahu k předmětu řízení neúspěšný v poměrně nepatrné části. Vzhledem k tomu však, že žalovanému v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

18. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 1.391 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 48/2014). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku dle Položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků tímto rozsudkem.