55 C 117/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul sídlem adresa proti žalované: celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 22 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.000 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 10. 2018 do 10. 8. 2020, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 8. 2017 do zaplacení a zaplacení částky ve výši 7.500 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 225 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 12. 1. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 10. 218 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 15.000 Kč od 19. 8. 2017 do zaplacení a částku ve výši 7.500 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) a žalovanou byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byl žalované dne datum poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.948 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 18. 10. 2018. Úroková sazba činila 15 % ročně. Žalovaná svůj závazek ze Smlouvy nesplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15.000 Kč a ze smluvní pokuty kapitalizované za období od 19. 10. 2018 do 12. 1. 2022, kterou žalobce požaduje toliko ve výši 7.500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne datum postoupena společnosti právnická osoba a základě smlouvy ze dne datum postoupena žalobci. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřila.

4. Soud k projednání věci nařídil na den datum jednání, k němuž se žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, žalobce se z jednání omluvil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 10. 2. 2023.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč, který byl téhož dne žalované v hotovosti poskytnut. Žalovaná se na základě této Smlouvy zavázala vrátit poskytnutý úvěr ve výši 15.000 Kč a dále zaplatit částku ve výši 12.272 Kč (celkové náklady spotřebitelského úvěru), tedy uhradit částku v celkové výši 27.272 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.948 Kč. Úroková sazba činila 15 % ročně. O úvěr ve výši 15.000 Kč požádala žalovaná dne datum, poskytla právnímu předchůdci žalobce svůj občanský průkaz a v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že je od datum zaměstnána, bydlí v nájmu, její měsíční příjmy činí 19.206 Kč a její měsíční výdaje činí 16.000 Kč. Příjem žadatelky byl podle žádosti o úvěr doložen výplatními páskami, pracovní smlouvou a jiným dokladem („ rozsudek – výživné + příjmové doklady“). V seznamu dluhu žadatelky je uvedeno„ anonymizováno obec – exekuce, zbývá doplatit 15.000 Kč“. Žalovaná současně dne datum převzala Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Informace pro spotřebitele (Žádost o úvěr ze dne datum, Kopie číslo obč. průkazu, Smlouva o úvěru číslo ze dne datum, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, Informace pro spotřebitele ze dne datum). Dne 30. 11. 2018 byla žalovaná informována o předání dluhu k vymáhání (Oznámení o předání k vymáhání ze dne 30. 11. 2018). Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena společnosti právnická osoba a na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobci, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 3. 8. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020). Žalovaná byla dopisem zástupce žalobce ze dne 3. 8. 2020, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě, vyzvána k úhradě částky v celkové výši 32.123,39 Kč (Předžalobní upomínka ze dne 3. 8. 2020). Žalovaná je od datum zaměstnána u společnosti právnická osoba jako anonymizována tři slova, výše mzdy je určena mzdovým výměrem (Pracovní smlouva ze dne datum).

6. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že dne datum požádala žalovaná právního předchůdce žalobce o úvěr ve výši 15.000 Kč, dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru číslo téhož dne byl žalované úvěr ve výši 15.000 Kč v hotovosti poskytnut. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr ve výši 15.000 Kč, včetně částky označené jako celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12.272 Kč, prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.948 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. V řízení bylo prokázáno, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností právnická osoba) jakožto úvěrujícím a žalovanou jakožto úvěrovanou uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne datum v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (anonymizována dvě slova číslo anonymizováno) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v podání ze dne datum o vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a realizaci finanční analýzy a úvěrového skóringu nejsou žádným způsobem doložena. Žalobce předložil soudu pouze kopii občanského průkazu a pracovní smlouvu žalované, z níž však nevyplývá ani výše její mzdy. V žádosti o úvěr ze dne datum bylo uvedeno, že měsíční příjmy žalované činí 19.206 Kč a měsíční výdaje 16.000 Kč, převis příjmů nad výdaji tak činil 3.206 Kč, a to při přepokládané splátce 1.948 Kč. I vzhledem k této nižší finanční rezervě má soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného ohledně příjmů i výdajů žalované. Z předložených listinných důkazů však nelze dospět k jinému závěru, než že se právní předchůdce žalobce pouze formálně spokojil s tvrzenými příjmy (tvrzení o doložení příjmů není nijak prokázáno) a s tvrzenými výdaji, a prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabýval. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Shora uvedené je poté nutno akcentovat zejména za situace, kdy proti žalované bylo vedeno exekuční řízení, což je sama o sobě skutečnost, která právního předchůdce žalobce měla vést k maximální obezřetnosti. Právní předchůdce žalobce však jen jednotlivé žalovanou uváděné položky v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že žalovaná je natolik solventní, aby si mohla dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Navzdory tomu právní předchůdce žalobce téhož dne (tj. dne datum) úvěr ve výši 15.000 Kč schválil a žalované i poskytnul. Právní předchůdce žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

17. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejich obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitelky (ustanovení § 1813 občanského zákoníku). V tomto směru nelze totiž přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté právním předchůdcem žalobce (tj. 15.000 Kč) a výší částky, které se právnímu předchůdci žalobce za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 27.272 Kč), nad to s úrokovou sazbou 15 %, během relativně krátké doby (tj. 14 měsíců).

18. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a požadované smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné Smlouvy předmět úvěru převzala (tj. čerpala po datum ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč), je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 15.000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 3. 8. 2020, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. ve čtvrtek 6. 8. 2020 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat pondělí 10. 8. 2020. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 10. 8. 2020 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 11. 8. 2020, úrok z prodlení ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení požadovaného smluvního úroku a smluvní pokuty a ohledně zaplacení úroku z prodlení nad zákonem stanovenou výši a za dobu delší) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

19. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, a proto ho soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavil žalobce soud možnosti poskytnout mu potřebné poučení ke splnění jeho povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř.).

20. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 1. 3. 2023, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 40.847,67 Kč (15.000 Kč + 5.895,62 Kč + 12.452,05 Kč + 7.500 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 18.161,93 Kč (15.000 Kč + 3.161,93 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 22.685,74 Kč (2.446,24 Kč + 287,45 Kč + 12.452,05 Kč + 7.500 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 44,5 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 55,5 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, by žalovaná měla právo na náhradu 11 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalované v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

21. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 900 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 48/2014). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 225 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.