55 C 12/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Stočkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 123.708,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 47.782 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s e v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 25.926,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.416 Kč, s úrokem ve výši 6,73 % ročně z částky 70.596,51 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10.806,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70.596,51 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.416 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.806,48 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a zaplacení částky ve výši 50.000 Kč, z a m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 123.708,51 Kč příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, .) s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce v pravidelných měsíčních splátkách. Úrok byl sjednán ve výši 6,73 % ročně. Žalovaný však sjednané splátky nehradil, proto právní předchůdce žalobce ke dni 19. 4. 2022 nesplacenou část úvěru zesplatnil. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 70.596,51 Kč, z poplatků v celkové výši 3.112 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8.416, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10.806,48 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 50.000 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. K projednání věci nařídil soud na den , datum, jednání, k němuž se žalobce i žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavili.

5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.

6. Dne , datum, požádal žalovaný společnost , právnická osoba, . o spotřebitelský úvěr a podepsal návrh na uzavření smlouvy č. , hodnota, , který byl právním předchůdcem žalobce dne , datum, akceptován. Na základě takto uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „Smlouva“) se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.354 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,73 % ročně. Žalovaný dne , datum, převzal i Standardní informace o spotřebitelském úvěru [Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, , Standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , Akceptační dopis ze dne , datum, ]. Dne , datum, byl vyhotoven Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěr, podle něhož měl žalovaný ke dni , datum, celkové příjmy ve výši 25.125 Kč a celkové výdaje ve výši 17.049 Kč (z toho splátky závazků ve výši 7.311 Kč a ostatní výdaje ve výši 9.738 Kč). Žalovaný předložil Potvrzení o výši příjmu zaměstnance; jeho čistý měsíční příjem činil 25.125 Kč [Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta při schválení žádosti o úvěru ze dne , datum, , Potvrzení o výši příjmu zaměstnance ze dne , datum, ]. Dne , datum, byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč [Výpis z účtu č. , hodnota, ze dne , datum, ]. Dopisem ze dne 2. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 4.874,77 Kč a dopisem ze dne 4. 4. 2022 byla nesplacená část úvěru ve výši 70.596,51 Kč prohlášena za splatnou [Oznámení o převedení na vymáhání problematických pohledávek ze dne 2. 7. 2021, Prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou ze dne 4. 4. 2022]. Žalovaný uhradil dne 25. 1. 2019, dne 19. 2. 2019, dne 20. 3. 2019, dne 18. 4. 2019, dne 20. 5. 2019, dne 18. 6. 2019, dne 16. 7. 2019, dne 20. 8. 2019, dne 17. 9. 2019, dne 15. 10. 2019, dne 15. 11. 2019, dne 17. 12. 2019, dne 14. 1. 2020, dne 17. 2. 2020, dne 17. 3. 2020, dne 15. 4. 2020, dne 19. 5. 2020, dne 16. 6. 2020, dne 15. 7. 2020, dne 17. 8. 2020, dne 7. 10. 2020 vždy částku ve výši 1.456 Kč; dne 31. 12. 2020 částku ve výši 1.500 Kč; dne 14. 1. 2021 částku ve výši 3.400 Kč; dne 17. 2. 2021 a dne 10. 3. 2021 částku ve výši 800 Kč; dne 17. 3. 2021 částku ve výši 1.780 Kč; dne 27. 5. 2021 částku ve výši 2.000 Kč; dne 19. 7. 2021 a dne 27. 8. 2021 částku ve výši 2.431 Kč; dne 24. 9. 2021 a dne 26. 10. 2021 částku ve výši 3.000 Kč a dne 16. 11. 2021 částku ve výši 500 Kč [Výpisy z účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, ]. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi insolvenční správkyni právního předchůdce žalobce jakožto postupitelkou a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem postupitelky ze dne 25. 8. 2023 [Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, ]. Dopisem zástupce žalobce ze dne 7. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 73.708,51 Kč [Předžalobní výzva ze dne 7. 12. 2023]

7. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako „Smlouva“). Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 občanského zákoníku). Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (, Anonymizováno, ) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Jak vyplývá z listinných důkazů, vycházel právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z toho, že žalovaný má čisté měsíční příjmy ve výši 25.125 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 17.049 Kč (z čehož částka ve výši 7.311 Kč představuje splátky závazků). Žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce toliko potvrzení o příjmu. Tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil a konkrétními výdaji samotného žalovaného se právní předchůdce žalobce vůbec nezabýval, byť i jen uváděná částka na splátkách závazků měla být pro právního předchůdce žalobce alarmující. Právní předchůdce žalobce se však pouze formálně spokojil s příjmy a s tvrzenými výdaji a prověřováním výdajů žalovaného se nezabýval. Navzdory tomu právní předchůdce žalobce dne , datum, (tj. v den podpisu návrhu Smlouvy ze strany žalovaného) úvěr ve výši 100.000 Kč schválil a téhož dne žalovanému i poskytnul. Právní předchůdce žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil, kdy poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr však není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má věřitel povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy spokojil pouze s potvrzením o příjmu a s objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ustanovení § 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, kdy uvedl, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

13. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na smluvní pokutu, smluvní poplatky a smluvní úrok nevzniklo a nelze je proto přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzal (tj. čerpal po 20. 12. 2018 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč) je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaný uhradil žalobci toliko částku v celkové výši 52.218 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 100.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 52.218 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 47.782 Kč. Soud současně stanovil přiměřenou lhůtu k vydaní bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je v tomto směru speciálním ustanovením k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, a to lhůtu 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 25.926,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.416 Kč, s úrokem ve výši 6,73 % ročně z částky 70.596,51 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10.806,48 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70.596,51 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.416 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.806,48 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení a zaplacení částky ve výši 50.000 Kč, soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

14. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároku požadovaných do zaplacení limit 14. 7. 2025, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 174.048,26 Kč [73.708,51 Kč + 8.416 Kč + 10.806,48 Kč + 9.281 Kč + 16.203,83 Kč + 2.466 Kč + 3.166,44 Kč + 50.000 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 47.782 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 126.266,26 Kč [25.926,51 +8.416 Kč + 10.806,48 Kč + 9.281 Kč + 16.203,83 Kč + 2.466 Kč + 3.166,44 Kč + 50.000 Kč] ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 27,5 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 72,5 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by žalovaný měl právo na náhradu 45 % [72,5 % minus 27,5 %] účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovanému v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.