55 C 130/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Stočkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 135.208,80 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně zaplacení částky ve výši 1.500 Kč s e z a s t a v u j e.

II. Žalovaný j e pod ztrátou výhody splátek p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 55.824 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 15.000 Kč vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba s e v části, ve níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 38.323,68 Kč; zaplacení částky ve výši 39.561,12 Kč; zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 43.555,44 Kč; zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 68.527,25 Kč; zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94.147,68 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 94.147,68 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení, z a m í t á.

IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 1.352 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 135.208,80 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností , právnická osoba, .) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 7.794 Kč. Schopnost žalovaného hradit řádně úvěr byla ze strany právního předchůdce žalobce prověřena na základě osobních dokladů a dokladů o příjmech a právní předchůdce žalobce si dále vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI a ISIR. Žalovaný podmínky Smlouvy neplnil řádně a ke dni , datum, došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl povinen uhradit částku (novou jistinu úvěru) ve výši 128.647,68 Kč nejpozději v den zesplatnění. Žalovaný byl dále dle bodu 6.5 Smlouvy povinen uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 31.176 Kč a po postoupení pohledávky (na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ) uhradil žalobci částku ve výši 33.000 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 95.647,68 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 39.561,12 Kč, z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 41.243,95 Kč (od 3. 12. 2022 do 17. 3. 2025) a z kapitalizovaných úroků ve výši 64.639,33 Kč (od 23. 11. 2022 do 17. 3. 2025). Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) zbývající dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne , datum, , kde uvedl, že požadovaná smluvní pokuta a požadovaný smluvní úrok jsou nepřiměřené a opakovaná kapitalizace smluvního i zákonného úroku z prodlení je ve rozporu se Smlouvou i s právními předpisy. Navrhl, aby soud posoudil Smlouvu jako neplatnou, příp. pokud neplatnost nebude shledána, vyloučil z nároku žalobce veškeré nepřiměřené sankce a úroky a uložil žalovanému povinnost uhradit pouze jistinu sníženou o již uhrazené splátky, a to prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 15.000 Kč.

4. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne , datum, vzal žalobce žalobu co do zaplacení částky ve výši 1.500 Kč zpět, neboť tato částka byla dne , datum, žalovaným uhrazena a nadále požadoval, aby soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 94.147,68 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 43.555,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 68.527,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94.147,68 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 94.147,68 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení a částku ve výši 39.561,12 Kč.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.

6. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností , právnická osoba, .) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 120.000 Kč, který byl dne , datum, na označený bankovní účet č. , č. účtu, žalovanému poskytnut. Žalovaný se na základě této Smlouvy zavázal uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 7.794 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 233.820 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 59,83 % ročně. Návrh Smlouvy byl ze strany žalovaného podepsán dne , datum, a dne , datum, byl tento návrh právním předchůdcem žalobce akceptován. V rámci Smlouvy bylo ujednáno, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů, vznikne žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, a dále povinnost nahradit právnímu předchůdci žalobce účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení. V rámci Smlouvy bylo dále ujednáno, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru; a že v případě prodlení s úhradou částky odpovídající po zesplatnění nové jistině úvěru vznikne žalovanému povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně [Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Doklad o vyplacení úvěru ze dne , datum, ]. V Hodnocení klienta ze dne , datum, bylo uvedeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 27.938 Kč, bydlí v obecním bytě, na bydlení vynakládá částku ve výši 4.000 Kč měsíčně, na ostatní výdaje hradí částku ve výši 300 Kč měsíčně a na splátky hradí částku ve výši 6.702 Kč měsíčně [Hodnocení klienta ze dne , datum, ]. K zesplatnění všech závazků žalovaného ze Smlouvy došlo dne , datum, , a to pro prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů; zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, [Oznámení ze dne , datum, ]. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 31.176 Kč [Platební historie]. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 11. 8. 2023 [Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 8. 2023]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky v celkové výši 225.063,02 Kč vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 30. 1. 2024, předaným téhož dne k poštovní přepravě [Výzva k plnění ze dne 30. 1. 2024].

7. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne , datum, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 7.794 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 233.820 Kč. Úroková sazba činila 59,83 % ročně. Návrh Smlouvy byl žalovaným podepsán dne , datum, a právním předchůdcem žalobce akceptován dne , datum, ; úvěr byl téhož dne poskytnut. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 65 dnů došlo dne , datum, k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 31.176 Kč a po postoupení pohledávky žalobci uhradil žalobci částku v celkové výši 33.000 Kč.

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Vzhledem k tomu, že žaloba byla částečně vzata zpět, postupoval soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a řízení co do části uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil.

16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

17. V řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce jakožto úvěrujícím a žalovaným jakožto úvěrovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 120.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (, Anonymizováno, ) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí úvěru uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., bydlí v obecním bytě, jeho čisté měsíční příjmy činí částku ve výši 27.938 Kč a jeho měsíční výdaje činí částku ve výši 14.862 Kč, z čehož částka ve výši 3.860 Kč činí výdaje samotného žalovaného, částka ve výši 4.000 Kč činí náklady na bydlení (nájemné, inkaso), částka ve výši 6.702 Kč činí další splátky (úvěry, zápůjčky apod.) a částka ve výši 300 Kč činí ostatní výdaje. Tvrzení o příjmech, bydlení a o výdajích nejsou přitom nijak doložena, přičemž zejména uváděná částka výdajů na (nájemní) bydlení budí již na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o její pravdivosti. Konkrétními výdaji samotného žalovaného (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu) a jeho dluhovým zatížením (nikoliv v malé měsíční částce) se právní předchůdce žalobce vůbec nezabýval. Právní předchůdce žalobce se tak pouze formálně spokojil s tvrzenými příjmy a výdaji; údaje o bydlení si od žalovaného doložit nenechal a prověřováním výdajů žalovaného a jeho stávajícím dluhovým zatížením se nezabýval. Navzdory tomu právní předchůdce žalobce úvěr ve výši 120.000 Kč schválil a dne , datum, (tj. následující den po podpisu návrhu Smlouvy ze strany žalovaného) i poskytnul. Právní předchůdce žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Právní předchůdce žalobce poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má právní předchůdce žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy spokojil pouze s objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ustanovení § 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, kdy uvedl, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

18. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ustanovení § 1813 občanského zákoníku). V tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté právním předchůdcem žalobce (tj. 120.000 Kč) a výší částky, které se právnímu předchůdci žalobce za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 233.820 Kč) během relativně krátké doby (tj. 30 měsíců); ujednání o lichevním úroku z úvěru ve výši 59,83 % ročně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ze dne 8. 4. 2003), jakož i další řadu ujednání vychýlených ve prospěch právního předchůdce žalobce, a naopak v neprospěch žalovaného (ujednání o smluvních pokutách, ujednání o automatickém zesplatnění apod.).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a požadované smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzal (tj. čerpal po , datum, ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 120.000 Kč) je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce a žalobci toliko částku v celkové výši 64.176 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 120.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 64.176 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku II. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 55.824 Kč. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, bylo stanovení přiměřené lhůty k vydaní bezdůvodného obohacení na soudu, kdy případné prodlení žalovaného může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Soud v tomto směru přihlédl k žádosti žalovaného a rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit částku ve výši 55.824 Kč ve splátkách (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.), jejichž výši a podmínky splatnosti určil ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 38.323,68 Kč, zaplacení částky ve výši 39.561,12 Kč, zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 43.555,44 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 68.527,25 Kč a zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94.147,68 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 94.147,68 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení, soud žalobu ve výroku III. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

21. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 11. 5. 2026, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 284.855,78 Kč [95.647,68 Kč + 39.561,12 Kč + 43.555,44 Kč + 68.527,25 Kč + 14.006,07 Kč + 23.558,22 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výroky I. a II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 1.500 Kč, ohledně které byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného (ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s..ř) a částkou ve výši 55.824 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem III. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 227.531,78 Kč [38.323,68 Kč + 39.561,12 Kč + 43.555,44 Kč + 68.527,25 Kč + 14.006,07 Kč + 23.558,22 Kč], ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 20,1 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 79,9 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by žalovaný měl právo na náhradu 59,8 % [79,9 % minus 20,1 % = 59,8 %] účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovaný na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadoval, rozhodl soud, tak jak je ve výroku IV. tohoto rozsudku uvedeno.

22. Výrok V. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 5.409 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 48/2014). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1.352 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.