55 C 162/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobce , narozená dne datum bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o placení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 7.000 Kč měsíčně počínaje dnem 28. 8. 2016 do budoucna vždy do každého 10. dne v měsíci k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od 28. 8. 2016 do 31. 8. 2021 ve výši 420.921 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 28. 8. 2019, která byla opravena a doplněna podáními ze dne 20. 11. 2019, ze dne 18. 1. 2020, ze dne 12. 2. 2020 a ze dne 19. 5. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 7.000 Kč měsíčně počínaje dnem 20. 3. 2016 do budoucna.

2. Žalobu odůvodnila tím, že je studentkou lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, žije ve společné domácnosti s matkou, kdy otec se v roce 2017 odstěhoval a od té doby neplatí studující žalobkyni, která nemá při studiu jiný příjem, žádné výživné, ač se k tomu zavázal v notářském zápise NZ [anonymizováno] 2016 sepsaném dne 26. 2. 2016 notářem JUDr. [jméno] [příjmení]. Měsíční výdaje žalobkyně činí cca 16.000 Kč měsíčně, z čehož náklady na stravu činí 6.500 Kč, náklady na studium činí 3.000 Kč, náklady na ošacení činí 2.500 Kč a zbytek činí náklady na zájmovou činnost.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný.

4. Na základě usnesení zdejšího soudu č.j. 55 C 162/2019-112 ze dne 21. 4. 2021 bylo řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému přispívat na její výživu částkou ve výši 7.000 Kč měsíčně za dobu od 20. 3. 2016 do 27. 8. 2016 zastaveno, neboť žalobkyně v této části vzala žalobu zpět.

5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně se narodila dne [datum] matce [jméno] [příjmení] a otci [celé jméno žalovaného] ([příjmení] list vydaný dne 21. 12. 1998). Žalovaný je dále otcem [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. 1987 a [jméno] [celé jméno žalovaného], nar. 1989 (Výpis z technologického centra MV ČR). Dne 26. 2. 2016 uzavřeli matka žalobkyně a žalovaný Smlouvu o manželském majetkovém režimu odlišném od zákonného režimu, a to formou notářského zápisu NZ [anonymizováno] 2016, [spisová značka] sepsaného notářem JUDr. [jméno] [příjmení], v rámci níž se žalovaný zavázal, že bude na výživu tehdy nezletilé žalobkyně přispívat částkou ve výši 7.000 Kč měsíčně (Notářský zápis NZ [anonymizováno] 2016, [spisová značka] ze dne 26. 2. 2016). Žalobkyně studuje na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v prezenční formě magisterský studijní program Všeobecné lékařství (Potvrzení o studiu ze dne 24. 9. 2019, Potvrzení o studiu ze dne 29. 9. 2020). Žalovaný podniká na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a oborem činnosti Zprostředkování obchodu a služeb, Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků. Živnostenské oprávnění vzniklo dne 28. 7. 1999 na dobu neurčitou (Výpis z živnostenského rejstříku ze dne 21. 6. 2021). Žalovaný není veden v evidenci dávek státní sociální podpory, v evidenci uchazečů o zaměstnání, není poživatelem důchodu a v období od 14. 1. 2020 do 16. 9. 2020 pobíral příspěvek na péči jakožto opatrovník matky [jméno] [příjmení], která však dne [datum] zemřela (Sdělení Úřadu práce ČR ze dne 20. 5. 2020, Sdělení Úřadu práce ČR ze dne 22. 3. 2021, Sdělení Úřadu práce ze dne 23. 3. 2021). Žalovaný byl k placení výživného ve výši 7.000 Kč měsíčně vyzván dopisem žalobkyně ze dne 18. 7. 2017, který byl dne 15. 8. 2017 předán k poštovní přepravě (Přípis žalobkyně ze dne 18. 7. 2017).

6. Žalobkyně slyšena jako účastnice řízení v rámci jednání soudu dne 18. 8. 2021 uvedla, že od roku 2016 byla s žalovaným v kontaktu průměrně jednou za tři měsíce, v poslední době už neprobíhá žádný kontakt. Její měsíční výdaje činí cca [číslo] – 7.000 Kč za stravu, cca 3.000 Kč – 4.000 Kč za studium, 2.000 Kč za ošacení, 2.000 Kč za kroužky a průměrně 3.000 Kč za jiné aktivity jako výlety a dovolené. Zvýšené výdaje se zdravotním stavem nemá. Její výdaje hradí matka, o majetkových poměrech matky není žalobkyně informována, žalobkyně dostává kapesné ve výši 3.000 Kč. Ze strany žalovaného není na výživném hrazena žádná částka.

7. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že žalobkyně je dcerou žalovaného. Žalobkyně studuje v prezenční formě studia magisterský studijní program Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Žalobkyně bydlí s matkou, která též potřeby žalobkyně zajištuje. Dne 26. 2. 2016 se žalovaný v rámci Smlouvy o manželském majetkovém režimu sepsané formou notářského zápisu zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 7.000 Kč měsíčně.

8. Podle ustanovení § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Podle ustanovení § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. Podle ustanovení § 916 občanského zákoníku neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

13. Podle ustanovení § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. <b>14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná.</b> 15. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný je otcem žalobkyně a má tedy vůči žalobkyni vyživovací povinnost (ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyně studuje v prezenční formě studia magisterský studijní program Všeobecné lékařství, podmínka ustanovení § 911 občanského zákoníku je tak splněna, neboť žalobkyně není právě pro tuto soustavnou přípravu na budoucí povolání schopna sama se živit. Soud se tedy nadále zabýval otázkou, v jaké výši má žalovaný přispívat na výživu žalobkyně, kdy pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné na straně jedné odůvodněné potřeby a majetkové poměry výživou oprávněné žalobkyně a na straně druhé schopnosti, možnosti a majetkové poměry výživou povinného žalovaného (ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyně má obvyklé potřeby dítěte daného věku a zvýšené výdaje v souvislosti s náročností svého studia, její potřeby však zajištuje výhradně jen matka. Pokud jde o majetkové poměry žalovaného, tak vzhledem k tomu, že zůstal ve věci naprosto nečinný a ani přes výzvu soudu (obsaženou v usnesení č.j. 55 C 162/2019-113 ze dne 5. 5. 2021) neprokázal své příjmy, nepředložil podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a neumožnil soudu zjistit ani další potřebné skutečnosti, vycházel soud v souladu s ustanovením § 916 občanského zákoníku z toho, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 25 násobek životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Životní minimum jednotlivce přitom do 31. 3. 2020 činilo částku ve výši 3.410 Kč (ustanovení § 2 zákona č. 110/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2020) a 25 násobek představuje částka ve výši 85.250 Kč a od 1. 4. 2020 činilo životní minimum jednotlivce částku ve výši 3.860 Kč (ustanovení § 2 zákona č. 110/2006 Sb., v účinném znění) a 25 násobek představuje částka ve výši 96.500 Kč. V souladu se shora citovaným zákonným ustanovením tak soud vycházel z toho, že průměrný měsíční příjem žalovaného za období do 31. 3. 2020 činí částku ve výši 85.250 Kč a za období od 1. 4. 2020 částku ve výši 96.500 Kč. Podle doporučujících tabulek pro stanovení výživného, by přitom výše výživného pro dítě ve věku 18 a více let měla činit 19 % - 25 % příjmů povinné osoby. Soud v této souvislosti zhodnotil odůvodněné potřeby žalobkyně a dospěl k závěru, že navrhovaná výše výživného je v tomto případě zcela přiměřená a respektující kritéria ustanovení § 915 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na uvedené tak žalovanému ve výroku I. tohoto rozsudku uložil povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 7.000 Kč měsíčně, a to v souladu s ustanovením § 922 odst. 1 občanského zákoníku od 28. 8. 2016 do budoucna.

16. Soud dále rozhodl i o dluhu žalovaného na výživném za dobu od 28. 8. 2016 do 31. 8. 2021, kdy žalovaný doposud nepřispěl na výživu žalobkyně žádnou částkou. Celková výše dlužného výživného za toto období je představována částkou ve výši 420.921 Kč a soud s ohledem na její výši rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit jí žalobkyni ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Vzhledem k předmětu řízení a k úspěchu žalobkyně vyjádřeném ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku je totiž zřejmé, že žalobkyně, která sice vzala žalobu částečně zpět, aniž by se tak stalo pro chování žalovaného (ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř.) měla v tomto směru neúspěch jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení a měla by tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu však, že žalobkyně se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.