55 C 165/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa , obec o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem jednotky [číslo] – byt vymezené v budově [adresa] – bytový dům na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] včetně přináležejících spoluvlastnických podílů o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] zapsané pro obec Brno a [katastrální uzemí] na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrálním pracovištěm Brno – město, je [název žalované], [IČO], se sídlem v [obec], [anonymizováno] nám. [číslo], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24.684 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 2. 9. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že vlastníkem jednotky [číslo] – byt vymezené v budově [adresa] – bytový dům na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v [katastrální uzemí] včetně přináležejících spoluvlastnických podílů (dále jen jako„ předmětná bytová jednotka“) je [název žalované], a to s odůvodněním, že Dohoda o převodu členských práv a povinností ve stavebním bytovém družstvu [příjmení] vážících se k předmětné bytové jednotce, uzavřená dne 6. 9. 2010 mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť v ní není uvedena podstatná smluvní náležitost, tedy zda se jedná o úplatný či bezúplatný převod členství v bytovém družstvě, a kdy žalobkyně od žalovaného nedostala žádné protiplnění, ač na něj měla při převodu členských práv a povinností nárok.

2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v tom směru, že žaloba byla podána opožděně s ohledem na ustanovení § 986 odst. 3 občanského zákoníku, kdy vklad vlastnického práva k předmětné bytové jednotce pro žalovaného byl proveden dne 29. 12. 2015 a žaloba byla podána dne 2. 9. 2019, tj. více jak osm měsíců po uplynutí zákonné tříleté lhůty, a že žalovaný nabyl byt od družstva v dobré víře, což vyplývá z celého kontextu věci. Za této situace již žalobkyně nemůže pro sebe vyvozovat žádné pozitivní majetkoprávní důsledky ve vztahu k předmětné bytové jednotce, a to i kdyby se prokázala neplatnost Dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 6. 9. 2010, která však podle žalovaného platná je, kdy reálně (a v souhrnu právních jednání) existovala ohledně úplatnosti a výše ceny dohoda o smlouvě budoucí ze dne 20. 1. 2010 a v jejím kontextu a návazně na ni ústní dohoda o úplatnosti a ceně se stejným obsahem.

3. Na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. 55 C 165/2019-154 ze dne 16. 11. 2021 bylo řízení vůči družstvu [příjmení], stavebnímu bytovému družstvu zastaveno, neboť vůči němu vzala žalobkyně žalobu zpět. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2021.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, přičemž po skutkové stránce lze uzavřít, že dne 20. 1. 2010 byla mezi žalobkyní jakožto budoucí převodkyní a žalovaným jakožto budoucím nabyvatelem uzavřena smlouva o budoucím převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, na základě které se účastníci dohodli, že uzavřou smlouvu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu [název žalované] (dále jen jako„ družstvo“) s právem užívat družstevní byt [číslo] s tím, že převod těchto členských práv a povinností je úplatný a vyrovnání za převod členských práv a povinností bylo stanoveno dohodou a činilo 400.000 Kč (Smlouva o budoucím převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne 20. 1. 2010). Dne 6. 9. 2010 byla poté mezi žalobkyní jakožto převodkyní a žalovaným jakožto nabyvatelem uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu, přičemž nabyvateli vzniklo právo na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu [číslo] Dohoda byla téhož dne předložena družstvu (Dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne 6. 9. 2010). Dne 11. 11. 2015 byla mezi družstvem jakožto předávajícím a žalovaným jakožto přejímajícím uzavřena smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, na základě které bylo na žalovaného převedeno vlastnické právo k jednotce [číslo] – byt vymezené v budově [adresa] – bytový dům na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] včetně přináležejících spoluvlastnických podílů o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] a na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále opět jen jako„ předmětná bytová jednotka“). Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětné bytové jednotky, přičemž zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden dne 29. 12. 2015; s právními účiny zápisu ke dni 4. 12. 2015 (Smlouva o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva ze dne 11. 11. 2015, Výpisy z katastru nemovitostí – listů vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] ke dni 13. 11. 2017 a ke dni 14. 12. 2021). Žalobkyně požádala dopisy ze dne 27. 8. 2018, které byly dne 3. 9. 2018 předány k poštovní přepravě, žalovaného o zaplacení částky ve výši 3.000.000 Kč a družstvo o zaujetí stanoviska k předmětné věci a konstruktivní postup (Výzvy k plnění ze dne 27. 8. 2018).

5. Další navrhované důkazy soud jako nadbytečné neprovedl, kdy pro rozhodnutí soudu z níže uvedených důvodů postačovaly listinné důkazy uvedené výše v odůvodnění.

6. Dle ustanovení § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. <b>7. Na základě shora popsaných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobě nemůže být pro nedostatek pasivní věcné legitimace vyhověno.</b> 8. V obecné rovině soud předesílá, že věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (ustanovení § 80 o.s.ř.) má ten, kdo je účasten právního poměru nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní poměr nebo sporné právo týká. Předmětem řízení byla přitom žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem předmětné bytové jednotky je družstvo [název žalované] (dále opět jen jako„ družstvo“), kdy jakožto vlastník předmětné bytové jednotky je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný. Žalobkyni lze sice přitakat, že podání určovací žaloby ve prospěch třetí osoby není vyloučeno (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 679/2001 ze dne 3. 4. 2002), současně však otázka, proti komu má žaloba podle ustanovení § 80 o.s.ř. směřovat, byla již judikaturou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 592/2003 ze dne 19. 2. 2004) vyřešena tak, že k tomu, aby žalobkyně dosáhla sledovaného účelu, tedy požadovaného určení, musí žaloba směřovat vůči všem subjektům, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena a které jí toto právo upírají. Tedy jinak řečeno, žaloba musí směřovat nejen vůči žalovanému jakožto zapsanému vlastníku předmětné bytové jednotky v katastru nemovitostí, ale i vůči družstvu, neboť je v projednávané věci pasivně věcně legitimováno, kdy jde o určení jeho vlastnictví k předmětné bytové jednotce a právě do jeho právního postavení by požadované určení mělo zásadní dopad. Za situace, kdy vzala žalobkyně žalobu vůči družstvu zpět, a družstvo, jehož vlastnictví má být v projednávané věci určeno, tedy není účastníkem řízení, nemůže být žaloba žalobkyně o požadované určení úspěšná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2300/2008 ze dne 24. 3. 2010). Je přitom nutno zdůraznit, že bylo pouze a jen věcí žalobkyně, které osoby učiní (či ponechá) za účastníky řízení, kdy poučení žalobkyně o tom, že ve věci má či může být žalována i další osoba, není kryta (není součástí) poučovací povinnosti dle ustanovení § 5 o.s.ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2494/99 ze dne 30. 10. 2001) a kdy soud není povinen (ani oprávněn) poskytovat účastníkům jiná poučení, než o jejich procesních právech a povinnostech a účastníci nemohou (a nesmí) být poučováni o hmotném právu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4845/2010 ze dne 22. 5. 2012). Pokud však žalobkyně svým zcela dispozitivním úkonem vzala žalobu vůči osobě, jejíž vlastnictví má být v projednávané věci určeno, zpět, nezbylo soudu než žalobu žalobkyně pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnout, aniž by zkoumal, zda je na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem, neboť vyřešení otázky věcné legitimace účastníků řízení má před posouzením otázky naléhavého právního zájmu (či dokonce otázky věcného posouzení věci) přednost.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za šest úkonů právní služby po 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání – vyjádření ze dne 12. 1. 2020, písemné podání – vyjádření ze dne 8. 9. 2021, účast při jednání soudu dne 15. 9. 2021, písemné podání – vyjádření ze dne 30. 9. 2021, účast při jednání soudu dne 15. 12. 2021) v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“), šest náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a částku ve výši 4.284 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek.

10. Celkově tak žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 24.684 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupce žalovaného (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

11. Pro úplnost soud sděluje, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení neopomněl, že žalobkyni bylo na základě usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 15 Co 175/2020-85 ze dne 6. 10. 2020 přiznáno osvobození od soudních poplatků, ale důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. podle něhož jsou-li tu důvody zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, neshledal. Nepříznivé poměry jsou totiž pouze jedním kritériem pro úvahu o tom, zda se jedná o mimořádný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele. Soud však v této souvislosti nemůže odhlédnout od předmětu řízení, a zejména od důvodů, které nakonec vedly k zamítavému rozhodnutí ve věci, kdy určení, kdo má být žalovaným, bylo vzhledem k dispoziční a projednací zásadě, jež (mimo jiné) ovládají občanskoprávní řízení, plně v rukou žalobkyně. Jelikož se jedná o mimořádný institut, jehož užití není pravidlem, ale výjimkou, domnívá se soud, že není třeba podrobně odůvodňovat, proč nepřistoupil k aplikaci výjimky z pravidla, tj. uvést všechny důvody, pro které má za to, že podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. nebyly splněny.