55 C 191/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 16 320,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.000 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 1.008,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.008,91 Kč od 20. 7. 2021 do 28. 10. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.008,91 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 522,46 Kč a zaplacení částek ve výši 12.829,01 Kč, ve výši 256 Kč a ve výší 2.311,47 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.008,91 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.829,01 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 522,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.008,91 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, a dále částku ve výši 256 Kč a částku ve výši 2.311,47 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 15.000 Kč a dále uhradit částku v celkové výši 12.888 Kč (sestávající z kapitalizovaného úroku, z poplatku za poskytnutí úvěru, z nákladů na vyhodnocení úvěru a z inkasního poplatku) prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 27. 12. 2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy uhradila pouze částku ve výši 2.000 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z dlužné jistiny ve výši 14.008,91 Kč, z dlužných úroků ve výši 1.255,87 Kč a ve výši 949,92 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.822,89 Kč, z dlužných nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.293,96 Kč a z dlužného inkasního poplatku ve výši 2.506,37 Kč. Žalobce se dále po žalované domáhá i zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 522,46 Kč (od 28. 12. 2020 do 11. 6. 2021), zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.311,47 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou.

3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.

4. Soud k projednání věci nařídil na den [datum] jednání, k němuž se žalovaná bez důvodné a včasné omluvy nedostavila, žalobce se z jednání omluvil v podání doručeném soudu dne 31. 1. 2023.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr ve výši 15.000 Kč a dále uhradit částku ve výši 12.888 Kč (celkové náklady spotřebitelského úvěru), tj. zaplatit částku v celkové výši 27.888 Kč, a to prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč. Žalovaná současně podepsala i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. O úvěr požádala žalovaná dne [datum], v žádosti bylo uvedeno, že žalovaná je na rodičovské dovolené, její celkové měsíční příjmy činí 16.669 Kč a její celkové měsíční výdaje činí 10.000 Kč (Žádost o úvěr ze dne [datum], Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 2.000 Kč (Listina označená jako [anonymizováno] [spisová značka] [číslo]). Dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 5. 8. 2021, předaným dne 9. 8. 2021 k poštovní přepravě (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021). Žalovaná byl dopisem zástupce žalobce ze dne 18. 10. 2021, který byl dne 20. 10. 2021 předán k poštovní přepravě, vyzvána k úhradě částky v celkové výši 38.129,82 Kč (Výzva před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021).

6. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 12.888 Kč, prostřednictvím 14 měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 2. 000 Kč.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). <b>14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.</b> 15. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 27. 10. 2019 peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti ([anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

16. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitelky (ustanovení § 1813 občanského zákoníku), kdy tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výši částky poskytnuté právním předchůdcem žalobce (tj. 15.000 Kč) a výši částky, které se právnímu předchůdci žalobce za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 27.888 Kč) během relativně krátké doby (tj. 14 měsíců).

17. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Právnímu předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, požadovaných smluvních poplatků a požadované smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzala (tj. čerpala po 27. 10. 2019 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč), je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce toliko částku ve výši 2.000 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 15.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 2.000 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 13.000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 18. 10. 2021, který byl dne 20. 10. 2021 předán k poštovní přepravě a žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. v pondělí dne 25. 10. 2021 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat čtvrtek 28. 10. 2021. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 28. 10. 2021 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 29. 10. 2021, úrok z prodlení v požadované výši, kdy v tomto směru byl návrhem žalobce vázán a nemohl jej překročit (ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 1.008,91 Kč (jistina), částky ve výši 12.829,01 Kč (úrok + poplatky), částky ve výši 256 Kč (náklady vymáhání), částky ve výši 2.311,47 Kč (smluvní pokuta) a ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení a ohledně zaplacení úroku z prodlení za dobu delší, soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

18. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, a proto ho soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavil žalobce soud možnosti poskytnout mu potřebné poučení ke splnění jeho povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř.)

19. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 27. 2. 2023, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 31.789,69 Kč (14.008,91 Kč + 1.861,84 Kč + 522,46 Kč + 12.829,01 Kč + 256 Kč + 2.311,47 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 14.430,99 Kč (13.000 Kč + 1.430,99 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 17.358,70 Kč (1.008,91 Kč + 319,80 Kč + 111,05 Kč + 522,46 Kč + 12.829,01 Kč + 256 Kč + 2.311,47 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 45,4 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 54,6 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, by žalovaná měla právo na náhradu 9,2 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalované v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.