55 C 196/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 10 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.800 Kč od 31. 10. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.226,70 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 16. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.800 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že na základě Smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 1. 10. 2019 mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní se žalovaná stala nájemkyní bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v [obec] na ulici [ulice] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019. Nájemné včetně zálohy na služby bylo sjednáno v celkové výši 10.800 Kč měsíčně a bylo splatné předem na každý měsíc vždy nejpozději do 25. dne platebního období. Žalovaná neuhradila žalobci nájemné za měsíc listopad 2019 a dne 19. 11. 2019 podepsala uznání dluhu, kde uznala dluh vůči žalobci ve výši 10.800 Kč. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku ve výši 10.800 Kč žalobci dosud neuhradila.

3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou vyjádřila v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 12. 8. 2021, kde uvedla, že žalovaná částka by měla být ponížena o částku ve výši 4.000 Kč, neboť se v září 2019 domluvila s majitelem domu, že v měsíci říjnu 2019 bude v domě uklízet. Peníze za úklid však neobdržela, neboť si je vzal majitel domu jako část dluhu. Dále uvedla, že zbytek žalované částky je ochotna zaplatit formou splátek, a to ve výši 200 Kč měsíčně.

4. K projednání věci nařídil soud na den 2. 3. 2022 jednání, z něhož se žalovaná dne 1. 3. 2022 ze zdravotních důvodů omluvila. K odročenému jednání dne 30. 3. 2022 se poté žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila.

5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán od 20. 12. 2018 jako vlastník jednotky [číslo] – byt (dále jen jako„ předmětný byt“) nacházející se v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí] (Výpisy z katastru nemovitostí – listů vlastnictví [číslo] a [číslo] pro [katastrální uzemí]). Dne 1. 10. 2019 byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanou jakožto nájemkyní uzavřena Smlouva o nájmu bytu (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byla žalovaná oprávněna užívat předmětný byt. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019 a žalovaná se zavázala hradit žalobci nájemné ve výši 9.000 Kč měsíčně a zálohu na služby ve výši 1.800 Kč měsíčně, a to předem na každý měsíc nejpozději do 25. dne platebního období (Smlouva o nájmu bytu ze dne 1. 10. 2019). Dne 19. 11. 2019 žalovaná svůj dluh vůči žalobci na nájemném ve výši 10.800 Kč co do důvodu a výše uznala (Uznání dluhu ze dne 19. 11. 2019). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky ve výši 10.800 Kč vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 28. 1. 2021, který byl žalované dne 9. 2. 2021 doručen (Předžalobní výzva ze dne 28. 1. 2021).

6. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

7. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o nájmu bytu dle ustanovení § 2201 a § 2235 a násl. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jakožto pronajímatel a žalovaná jakožto nájemkyně. Žalobce se zavázal přenechat žalované do užívání předmětný byt na dobu od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019 a žalovaná se zavázala hradit žalobci za toto užívání nájemné (včetně zálohy na služby) ve výši 10.800 Kč. Žalovaná dne 19. 11. 2019 písemně uznala, že z důvodu nezaplaceného nájemného dluží žalobci částku ve výši 10.800 Kč. Tímto uznáním se přitom v souladu s ustanovením § 2053 občanského zákoníku založila právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání dluhu došlo a žalobce tak nemusel prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání. Naproti tomu bylo na žalované, aby právní domněnku existence dluhu vůči žalobci vyvrátila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 170/2010 ze dne 23. 9. 2010), což se však v projednávané věci žalované nepodařilo.

9. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že žalovaná se k nařízenému jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila. Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalovaná k nařízenému jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila, a proto jí soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavila žalovaná soud možnosti poskytnout jí potřebné poučení ke splnění jejich povinnosti stran obrany proti žalobou uplatněnému nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalované k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř.).

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a k tomu, že ve své obraně o hmotněprávní nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku nebyla úspěšná, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 10.800 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit žalobci i úrok z prodlení.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za pět úkonů právní služby po 1.540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 16. 3. 2021, písemné podání – stanovisko ze dne 7. 10. 2021, účast při jednání soudu dne 30. 3. 2022) a za jeden úkon právní služby po 770 Kč (účast při jednání soudu dne 2. 3. 2022) dle ustanovení § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); šest náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu; částku 2.156,70 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 13.226,70 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).