55 C 204/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 4.383,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 383,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně: z částky 139,20 Kč 6. 4. 2017 do zaplacení; z částky 140 Kč od 6. 5. 2017 do zaplacení; z částky 103,86 Kč od 6. 6. 2017 do zaplacení, a to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4.000 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v [obec] dne 17. 3. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 383,06 Kč s příslušenstvím a částku ve výši 4.000 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 21. 10. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) a žalovaný Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), jejíž součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. V rámci této Smlouvy byl sjednán rovněž pronájem příjímacích zařízení, a to konkrétně STB * [právnická osoba] PVR HDD USB READY* ([číslo]) a modemu *MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA* ([anonymizováno]) za cenu ve výši 140 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplatil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, právní předchůdce žalobce od Smlouvy dne 10. 7. 2017 odstoupil. Žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobce vyúčtované ceny za pronájem přijímacích zařízení v celkové výši 383,06 Kč a po ukončení smluvního vztahu pronajatá příjímací zařízení nevrátil, proto žalobce po žalovaném požaduje i zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 4.000 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Soud k projednání věci nařídil na den 5. 5. 2021 jednání, k němuž se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobce se v podání doručeném zdejšímu soudu dne 28. 4. 2021 z jednání omluvil.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne 21. 10. 2016 Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“). Smluvní strany se dohodly, že součástí Smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný se na základě této Smlouvy zavázal hradit za pronájem modemu částku ve výši 70 Kč měsíčně a za pronájem HD boxu částku ve výši 70 Kč měsíčně. Příjímací zařízení [právnická osoba] PVR HDD USB READY ([číslo]) a MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA ([anonymizováno]) byla žalovanému dodána dne 1. 11. 2016 na adresu [adresa žalovaného]. V závěrečné části Smlouvy je pod písm. f) velmi drobným písmem na hranici čitelnosti uvedeno, že žalovaný„ prohlašuje, že se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 Podmínek)“. V ustanovení čl. 7 a 7.5 Všeobecných obchodních podmínek bylo upraveno, že je nutné, aby účastník do 7 dnů po ukončení smlouvy vrátil poskytovateli pronajaté přijímací zařízení, a to nejen včas, ale i v pořádku. V ustanovení čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek bylo poté upraveno, že v případě nevrácení pronajatého zařízení řádně a včas, může být zákazníkovi naúčtována smluvní pokuta dle ceníku. Právní předchůdce žalobce vyúčtoval žalovanému dne 15. 3. 2017 (se splatností dne 5. 4. 2017), dne 15. 4. 2017 (se splatností dne 5. 5. 2017) a dne 15. 5. 2017 (se splatností dne 5. 6. 2017) mimo jiné i částku vždy ve výši 140 Kč za pronájem přijímacích zařízení. Na základě vyúčtování [číslo] ze dne 15. 6. 2017 byla žalovanému za pronájem přijímacích zařízení dobropisována částka v celkové výši 36,14 Kč. Dopisem ze dne 10. 7. 2017 právní předchůdce žalobce od Smlouvy odstoupil, současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 5.188,45 Kč a ke vrácení pronajatých zařízení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 31. 1. 2019 mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 13. 2. 2019. <b>6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.</b> 7. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit poplatky, a to včetně částky v celkové výši 140 Kč měsíčně za pronájem shora specifikovaných přijímacích zařízení, která byla žalovanému dne 1. 11. 2016 dodána. Žalovaný však dne 15. 3. 2017, dne 15. 4. 2017, dne 15. 5. 2017 a dne 15. 6. 2017 vyúčtované ceny za pronájem přijímacích zařízení neuhradil a porušil tak jednu ze svých základních povinností z uvedeného závazkového vztahu vyplývajících. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je v této části z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 383,06 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se tohoto uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Výše úroků z prodlení poté vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Pokud jde však o nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 4.000 Kč, soud dospěl k závěru, že žalobě v této části nemůže být i s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 vyhověno. Soud je toho názoru, že předmětný nález je použitelný i na ujednání o smluvní pokutě v projednávané věci. Ústavní soud v tomto nálezu zcela jednoznačně dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. V daném případě přitom není sporu, že Smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“), neboť právní předchůdce žalobce při jejím uzavírání a plnění jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný při jejím uzavírání a plnění nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Právní předchůdce žalobce tedy v tomto závazkovém vztahu vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Jak přitom vyplývá z předložené Smlouvy, připojil žalovaný svůj podpis toliko na samotnou Smlouvu, nikoliv i na všeobecné obchodní podmínky a na ceník právního předchůdce žalobce. Pokud žalobce odkazuje na ujednání obsažené ve Smlouvě (písmeno f), zde není žádným způsobem uvedena částka, již má žalovaný v případě práva vzniku na smluvní pokutu uhradit a nelze tedy na takové ujednání pohlížet jako na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě. Dále je nutno zdůraznit, že předložená Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem ve smyslu ustanovení § 1798 a násl. občanského zákoníku, tj. žalovanému byl předložen předem vytvořený text, do kterého se vypisovaly pouze údaje o zákazníkovi a zaškrtávaly se poskytované služby. Žalovaný tak neměl v zásadě možnost text Smlouvy jakýmkoliv způsobem ovlivnit, a soud uzavírá, že ujednání (obsažené toliko ve všeobecných obchodních podmínkách), které jej zatěžuje povinností plnit značně vysokou smluvní pokutu, je ujednáním, které by s ohledem na nároky kladené na druhou smluvní stranu, mělo být sjednáno individuálně, tj. zahrnuto (nejen co do základu, ale i výše) ve smlouvě samotné, a to navíc nikoliv takovým způsobem, jako se stalo v projednávané věci, kdy předmětné smluvní ujednání nemá dostatečnou velikost písma, je ve výrazně menší velikosti, než okolní text, a je umístěno v oddíle, který vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru. Soud tedy předmětné ujednání o smluvní pokutě považuje i s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 za neplatné a žalobu v této části ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

10. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 4.383,06 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 383,06 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 4.000 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 8,7 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 91,3 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by měl žalovaný právo na náhradu 82,6 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovanému v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.