55 C 212/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyklizení bytu

I. Žalovaný j e p o v i n e n vyklidit byt č. , hodnota, sestávající z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve třetím podlaží domu v , adresa, , katastrální území , adresa, , a vyklizený jej předat žalobci ve lhůtě 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7.400 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 30. 8. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost vyklidit byt č. , hodnota, sestávající z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 3. podlaží budovy v , adresa, (dále jen jako „předmětný byt“).

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 6. 2020 uzavřel žalobce nájemní smlouvu, na základě níž přenechal synovi žalovaného , jméno FO, do užívání předmětný byt, a to na dobu určitou od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2022. Syn žalovaného dne 1. 2. 2021 zemřel a nájemní vztah skončil. Předmětný byt v současné době užívá žalovaný, a to bez jakéhokoliv právního důvodu. Žalovaný nikdy nebyl nájemcem předmětného bytu a nájem na něj nepřešel ani postupem dle ustanovení § 2279 odst. 1 občanského zákoníku po úmrtí syna. Nesplnění podmínek pro přechod práv a povinností z nájmu předmětného bytu vzala na vědomí Rada městské části , adresa, -střed konaná dne 28. 6 2021 a žalovaný byl o této skutečnosti informován sdělením ze dne 8. 7. 2021 I v případě, že by na žalovaného nájem předmětného bytu přešel, skončil by nejpozději ke dni 30. 6. 2022. Žalovaný i přes výzvu žalobce ze dne 12. 4. 2022 předmětný byt dosud neopustil a žalobci nepředal.

3. Žalovaný se žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 7. 6. 2023, kde uvedl, že žalovanému svědčí pro užívání předmětného bytu právní titul. V předmětném bytě žil žalovaný od útlého mládí do roku 1983. Po smrti otce přešel nájem na matku žalovaného , jméno FO, . V roce 2004 se žalovaný nastěhoval zpět ke své matce do předmětného bytu a zde s ní jako člen domácnosti nepřetržitě žil až do její smrti dne 26. 2. 2015. Proto na žalovaného přešel nájem předmětného bytu z jeho matky. Žalovaný po smrti své matky pokračoval v užívání předmětného bytu po dobu nejméně 3 měsíců, přičemž od žalobce neobdržel v zákonem stanovené lhůtě, tzn. 26. 2. 2015 – 26. 5. 2015 kvalifikovanou výzvu k tomu, aby předmětný byt opustil. Nájem byl tedy znovu ujednán na dobu 2 let, tzn. od 26. 2. 2015 do 26. 2. 2017. Totéž se opakovalo v roce 2017 (pak v letech 2019, 2021 a 2023), kdy žalovaný pokračoval po 26. 2. 2017 (pak 26. 2. 2019, 26. 2. 2021 a 26. 2. 2023) v užívání předmětného bytu vždy po dobu nejméně 3 měsíců, přičemž od žalobce neobdržel v zákonem stanovené lhůtě, tzn. od 26. 2. 2017 do 26. 5. 2017 (pak od 26. 2. 2019 do 26. 5. 2019, od 26. 2. 2021 do 26. 5. 2021 a od 26. 2. 2023 do 26. 5. 2023) kvalifikovanou výzvu k tomu, aby předmětný byt opustil. Nájem byl tedy opakovaně sjednáván na dobu 2 let, tzn. od 26. 2. 2017 do 26. 2. 2019, od 26. 2. 2019 do 26. 2. 2021, od 26. 2. 2021 do 26. 2. 2023 a od 26. 2. 2023 do 26. 2. 2025. Po celou dobu bylo žalobci řádně a včas placeno nájemné, zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu a jejich vyúčtování, které žalobce přijímal. Žalobce se k žalovanému chová jako k nájemci, o čem svědčí to, že mu zasílá mimo jiné předpisy nových plateb záloh na služby, vyúčtování apod. Žalovaný uzavřel, že nepřetržitě od 26. 2 2015 (s legitimně očekávaným stejným stavem alespoň až do 26. 2. 2025) je nájemcem předmětného bytu, a že žaloba nebyla podána důvodně., právnická osoba, projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobce je zapsán jako vlastník pozemku p.č. 241/1 o výměře 885 m² zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 517 – bytový dům [Výpis z katastru nemovitostí – listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, ]. Počínaje dnem 1. 10. 1964 byl otci žalovaného , jméno FO, přenechán do užívání předmětný byt [Zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 1. 10. 1964]. Otec žalovaného dne 7. 11. 1990 zemřel a matka žalovaného , jméno FO, dne 8. 9. 1993 požádala o přechod nájmu [Žádost o přechod nájmu ze dne 8. 9. 1993]. Podmínky pro přechod nájmu byly splněny a dne 1. 10. 1993 byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a matkou žalovaného jakožto nájemkyní uzavřena nájemní smlouva, na základě níž byl matce žalovaného přenechán do užívání předmětný byt [Listina označená jako Přechod nájmu ze dne 8. 9. 1993, Nájemní smlouva ze dne 1. 10. 1993]. Matka žalovaného dne 26. 2. 2015 zemřela [Úmrtní list vydaný dne 3. 4. 2015]. Dne 30. 6. 2020 byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a , jméno FO, , nar. 12. 8. 1978, jakožto nájemcem uzavřena nájemní smlouva, na základě níž byl synovi žalovaného přenechán do užívání předmětný byt, a to na dobu určitou od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2022 [Nájemní smlouva č.j. , Anonymizováno, dne 30. 6. 2020]. Syn žalovaného dne 1. 2 2021 zemřel [Úmrtní list vydaný dne 1. 3. 2021]. Dopisem ze dne 8. 7. 2021 sdělil žalobce žalovanému, že Rada městské části , adresa, -střed konaná dne 28. 6. 2021 vzala na vědomí nesplnění podmínek pro přechod práv a povinností z nájmu předmětného bytu na žalovaného. Dopis byl žalovanému doručen dne 14. 7. 2021 [Dopis žalobce ze dne 8. 7. 2021]. Dopisem ze dne 12. 4. 2022 vyzval žalobce žalovaného k opuštění předmětného bytu. Dopis byl žalovanému doručen dne 20. 4. 2022 [Výzva k opuštění bytu ze dne 12. 4. 2022].

5. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

6. Podle ustanovení § 2279 odst. 1 občanského zákoníku zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu. Podle ustanovení § 2279 odst. 2 občanského zákoníku nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí nejpozději uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel. To neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, dosáhla ke dni přechodu nájmu věku sedmdesáti let. Stejně tak to neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel, nedosáhla ke dni přechodu nájmu věku osmnácti let; v tomto případě skončí nájem nejpozději dnem, kdy tato osoba dosáhne věku dvaceti let, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak.

7. Podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

9. V projednávané věci postupoval soud podle závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1082/2017 ze dne 19. 6. 2018 podle nichž 1. Při skončení nájmu bytu vzniklého v důsledku jeho přechodu po smrti nájemce uplynutím dvou let lze aplikovat ustanovení § 2285 občanského zákoníku a 2. Dříve zahájené řízení o vyklizení bytu, které pokračuje ke dni, kdy měl jeho nájem uplynutím doby skončit, nahrazuje (písemnou) výzvu k opuštění bytu podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku. Žalovaný odvozoval právní důvod užívání předmětného bytu od toho, že dne 26. 2. 2015 zemřela matka žalovaného a na žalovaného přešel nájem v souladu s ustanovením § 2279 odst. 1 občanského zákoníku. Soud dokazování k prokázání této skutečnosti s ohledem na procesní ekonomii neprovedl, neboť i pokud by bylo prokázáno, že dne 26. 2. 2015 na žalovaného právo nájmu předmětného bytu přešlo, docházelo by k prolongaci nájmu dle ustanovení § 2285 občanského zákoníku pouze v období od 26. 2. 2015 do 26. 2. 2017, od 26. 2. 2017 do 26. 2. 2019, od 26. 2. 2019 do 26. 2. 2021 a od 26. 2. 2021 do 26. 2. 2023. K obnovení nájmu na další dva roky, tj. od 26. 2. 2023 do 26. 2. 2025 již nemohlo dojít, neboť žalobce dne 30. 8. 2022 zahájil řízení o vyklizení předmětného bytu a toto (byť předčasně zahájené řízení), které pokračovalo ke dni, kdy měl nájem uplynutím lhůty skončit, nahradilo (písemnou) výzvu k opuštění předmětného bytu dle ustanovení § 2285 občanského zákoníku. Je-li totiž proti nájemci pronajímatelem vedeno řízení o vyklizení bytu ke dni, kdy měl nájem uplynutím doby skončit, k obnovení nájmu podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku nedojde, i když nájem skončil až po podání a doručení žaloby a (další) výzva podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku nebyla podána (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1082/2017 ze dne 19. 6. 2018 či rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2793/99 ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. 26 Cdo 912/2011 ze dne 7. 3. 2012 a sp. zn. 26 Cdo 1250/2012 ze dne 11. 6. 2013). I kdyby tedy bylo prokázáno, že na žalovaného nájem předmětného bytu dne 26. 2. 2015 přešel, právo užívat předmětný byt by mu z tohoto titulu svědčilo pouze do 26. 2. 2023, neboť k prolongaci nájmu podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku na další dva roky (tj. do 26. 2. 2025) by již nemohlo dojít v době, kdy bylo vedeno řízení o vyklizení předmětného bytu. Soud není toho názoru, že by žaloba o vyklizení předmětného bytu musela být skutkově vymezena tak, aby odpovídala konkrétním okolnostem tvrzeným žalovaným, které ostatně sám žalovaný uplatnil až v podání doručeném soudu dne 7. 6. 2023, ačkoli mu v tom, aby je uplatnil vůči žalobci dříve (kdykoliv po 26. 2. 2015 a zejména po doručení výzvy k opuštění bytu dne 20. 4. 2022) nic nebránilo. Podle názoru soudu pro nahrazení výzvy k opuštění bytu postačí, že žalobce nebyl pasivní a podanou žalobou o vyklizení dal žalovanému nepochybně najevo, že další užívání předmětného bytu z jeho strany již trpět nehodlá.

10. Soud též s ohledem na procesní ekonomii neprovedl dokazování ani k prokázání skutečnosti, zda na žalovaného přešel nájem předmětného bytu po úmrtí jeho syna, neboť i pokud by bylo prokázáno, že dne 1. 2. 2021 na žalovaného právo nájmu předmětného bytu přešlo, skončil by tento nájem sjednaný na dobu určitou uplynutím doby, tj. 30. 6. 2022, a ani v tomto případě by k prolongaci nájmu dle ustanovení § 2285 občanského zákoníku nedošlo, a to v důsledku realizace výzvy k opuštění předmětného bytu a podání žaloby o jeho vyklizení.

11. Lze tedy uzavřít, že žalovaný užívá předmětný byt bez jakékoliv právně relevantního důvodu. Žalobce tak má v souladu s ustanovením § 1040 občanského zákoníku právo na ochranu svého vlastnického práva vůči žalovanému, neboť žalovaný užívá byt ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu a neoprávněně tak zasahuje do jeho vlastnického práva.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by předmětný byt vyklidil a odevzdal žalobci, a vzhledem k tomu, že ve své obraně o hmotněprávní nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku nebyl úspěšný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti předmětný byt vyklidit.

13. Pro úplnost se sluší uvést následující. Pokud žalovaný argumentoval řádným placením nájemného, tak tyto okolnosti samy o sobě nemohou odůvodnit zamítnutí žaloby o vyklizení bytu (užívaného bez právního důvodu) podle ustanovení § 2 odst. 3 a § 8 občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2669/2010 ze dne 12. 11. 2011), přičemž Nejvyšší soud ČR již dříve dovodil, že judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2539/2017 ze dne 5. 9. 2017).

14. Soud však v tomto směru nemohl zůstat netečný k věku žalovaného a tuto skutečnost zohlednil formou prodloužení lhůty k vyklizení předmětného bytu ze zákonné patnáctidenní lhůty od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.) na lhůtu v délce 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku tak, aby žalovaný měl dostatek časového prostoru pro uspořádání svých záležitostí.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku v celkové výši 7.400 Kč sestávající z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč (Položka 4 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) a z paušální náhrady nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za 8 úkonů (výzva k plnění ze dne 12. 4. 2022, písemné podání – žaloba ze dne 24. 8. 2022, příprava účasti na jednání dne 7. 6. 2023, účast na jednání dne 7. 6. 2023, příprava účasti na jednání dne 1. 7. 2024, účast na jednání dne 1. 7. 2024, příprava účasti na jednání dne 16. 10. 2024, účast na jednání dne 16. 10. 2024). Soud v tomto směru zohlednil zejména okolnosti, které soudnímu uplatnění nároku předcházely, a dospěl k závěru, že aplikace mimořádného procesního institutu upraveného v ustanovení § 150 o.s.ř. není na místě.

16. Pokud jde poté o odměnu za právní zastoupení advokátem, tak soud s ohledem na předmět řízení a na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 dospěl k závěru, že odměna za právní zastoupení není v tomto případě nákladem žalobce potřebným k účelnému uplatňování práva, kdy spor o vyklizení bytu tvoří relativně běžnou agendu žalobce a soud též neshledal (a ostatně ani nebylo tvrzeno), že by se v tomto sporu mimořádně vyskytla nějaká další okolnost, jež by aktivní zastupování advokátem odůvodňovala. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno, kdy současně po zohlednění okolností, které soudnímu uplatnění nároku předcházely