55 C 213/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 33 504,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci: a) částku ve výši 22.488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22.488 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení; b) částku ve výši 5.972 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.972 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení; a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení: a) částky ve výši 1.397,56 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.444,70 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23.885,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.009,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.885,56 Kč od 21. 1. 2020 do 19. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.397,56 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení; b) částky ve výši 3.647,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.355,23 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9.619,19 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.637,53 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.619,19 Kč od 21. 1. 2020 do 19. 5. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.647,19 Kč od 20. 5. 2020 do zaplacení, <b>z amítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 28. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 33.504,75 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 19. 9. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce zápůjčku ve výši 14.000 Kč a dále uhradit částku v celkové výši 12.283 Kč (sestávající z úroku ve výši 2.504 Kč, z odměny za zpracování ve výši 3.888 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 5.891 Kč) prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 439 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 13. 11. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy poslední řádnou splátku uhradil dne 22. 1. 2018 a (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku ve výši 9.619,19 Kč (jistinu) žalobci dosud neuhradil. Žalobce se dále po žalovaném domáhá i zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3.355,23 Kč (tj. úroku ve výši 29 % ročně z částky 9.619,19 Kč od 14 11. 2018 do 20. 1. 2020) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.637,53 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.619,19 Kč od 30. 1. 2018 do 20. 1. 2020) a zaplacení tohoto úroku i úroku z prodlení dále od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu dále odůvodnil tím, že dne 3. 12. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce zápůjčku ve výši 25.000 Kč a dále uhradit částku v celkové výši 20.200 Kč (sestávající z úroku ve výši 6.127 Kč, z odměny za zpracování ve výši 6.550 Kč a z poplatku za komfortní splácení ve výši 7.523 Kč) prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 2.512 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 3. 6. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy poslední řádnou splátku uhradil dne 9. 1. 2018 a (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku ve výši 23.885,26 Kč (jistinu) žalobci dosud neuhradil. Žalobce se dále po žalovaném domáhá i zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4.444,70 Kč (tj. úroku ve výši 29 % ročně z částky 23.885,56 Kč od 4. 6. 2019 do 20. 1. 2020) a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.009,79 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.885,56 Kč od 9. 2. 2018 do 20. 1. 2020) a zaplacení tohoto úroku i úroku z prodlení dále od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovaným.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. Soud k projednání věci nařídil na den 9. 3. 2022 jednání, k němuž se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, žalobce se z jednání omluvil v podání doručeném soudu dne 4. 3. 2022. <b>5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.</b> 6. Dne 19. 9. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 14.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce zápůjčku ve výši 14.000 Kč a dále uhradit poplatek ve výši 12.283 Kč (sestávající z úroku ve výši 2.504 Kč; z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3.888 Kč; a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 5.891 Kč), tedy uhradit částku v celkové výši 26.283 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 439 Kč. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce jednotlivými splátkami částku v celkové výši 8.028 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 22. 1. 2018 (Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 19. 9. 2017, Tabulka umoření ze dne 27. 1. 2020). Dále byla dne 3. 12. 2017 uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovaným Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce zápůjčku ve výši 25.000 Kč a dále uhradit poplatek ve výši 20.200 Kč (sestávající z úroku ve výši 6.127 Kč; z částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6.550 Kč; a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7.523 Kč), tedy uhradit částku v celkové výši 45.200 Kč, a to prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 2.512 Kč. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce dne 9. 1. 2018 částku ve výši 2.512 Kč (Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 3. 12. 2017, Tabulka umoření ze dne 27. 1. 2020). Dne 20. 1. 2020 byla mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byly na žalobce postoupeny mimo jiné i pohledávky za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 20. 1. 2020, předaným dne 14. 2. 2020 k poštovní přepravě (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020). Žalovaný byl dopisem zástupce žalobce ze dne 11. 5. 2020, který byl dne 12. 5. 2020 předán k poštovní přepravě, vyzván k úhradě částky v celkové výši 73.919,98 Kč (Výzva k plnění ze dne 11. 5. 2020).

7. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 19. 9. 2017 byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 14.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet včetně poplatku v celkové výši 12.283 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 439 Kč. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 8.028 Kč. Na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 3. 12. 2017 byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 25.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet včetně poplatku v celkové výši 20.200 Kč prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 2.512 Kč. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 2.512 Kč.

8. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). <b>16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.</b> 17. V řízení bylo prokázáno, že dne 19. 9. 2017 a dne 3. 12. 2017 byly mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřeny Smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo] (dále jen jako„ Smlouvy“) ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Na základě těchto Smluv poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne 19. 9. 2017 peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč a dne 3. 12. 2017 peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvy jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

18. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smluv, a to zjevný rozpor jejich obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ustanovení § 1813 občanského zákoníku), kdy tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částek poskytnutých právním předchůdcem žalobce (tj. 14.000 Kč/25 000 Kč) a výší částek, kterých se právnímu předchůdci žalobce za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 26.283 Kč/45 200 Kč) během relativně krátké doby (tj. 60 týdnů/18 měsíců).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Právnímu předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a požadovaného smluvního poplatku nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě těchto neplatných Smluv jejich předmět převzal (tj. čerpal po 19. 9. 2017 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč a po 3. 12. 2017 čerpal ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce toliko částku ve výši 8.028 Kč a částku ve výši 2.512 Kč, je žalobou uplatněný nárok a) důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 25.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 2.512 Kč) a žalobou uplatněný nárok b) je důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 14.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 8.028 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v těchto částech vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 22.488 Kč (nárok a)) a částku ve výši 5.972 Kč (nárok b)). Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit z těchto částek i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 11. 5. 2020, který byl dne 12. 5. 2020 předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. v pátek 15. 5. 2020 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat úterý 19. 5. 2020. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 19. 5. 2020 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 20. 5. 2020, úrok z prodlení v požadované výši, kdy v tomto směru byl návrhem žalobce vázán a nemohl jej překročit (ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 1.397,56 Kč a částky ve výši 3.647,19 Kč, ohledně zaplacení kapitalizovaných úroků i úroků z prodlení a ohledně zaplacení požadovaného smluvního úroku a úroku z prodlení za dobu delší) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

20. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, a proto ho soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavil žalobce soud možnosti poskytnout mu potřebné poučení ke splnění jeho povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř.)

21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 9. 3. 2022, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 73.767,22 Kč (23.885,56 Kč + 4.009,79 Kč + 4.444,70 Kč + 4.333,10 Kč + 14.783,52 Kč + 9.619,19 Kč + 1.637,53 Kč + 3.355,23 Kč + 1.745,02 Kč + 5.953,58 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 32.827,62 Kč (22.488 Kč + 3.451,13 Kč + 5.972 Kč + 916,49 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 40.939,60 Kč (1.397,56 Kč + 4.444,70 Kč + 14.783,52 Kč + 4.009,79 Kč + 667,48 Kč + 214,47 Kč + 3.647,19 Kč + 3.355,23 Kč + 5.953,61 Kč + 1.637,53 Kč + 268,81 Kč + 559,71 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 44,5 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 55,5 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by žalovaný měl právo na náhradu 11 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovanému v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.