55 C 214/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení 160 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 57.358 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 127.858 Kč od 28. 9. 2020 do 24. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57.358 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalovanému domáhal zaplacení částky ve výši 32.142 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32.142 Kč od 28. 9. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24.657 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 9. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 160.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 9. 2020 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 13. 10. 2010 bylo u Krajského soudu v Brně zahájeno na návrh [právnická osoba] [anonymizováno]. řízení proti žalobci o zaplacení částky ve výši 597.380 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo pravomocně ukončeno dne 16. 10. 2019 a trvalo 9 let a 3 dny, čímž došlo k porušení povinnosti soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a k porušení práva na projednání věci u soudu bez zbytečných průtahů. Průtahy v předmětném řízení byly způsobeny zejména nečinností soudů, dále nesprávnými postupy při nařizování a průběhu jednání (nevyjasněnost, nekoncentrovanost, a tedy zbytečná jednán apod.), což vedlo k vydání nesprávného rozhodnutí, k následnému odvolacímu řízení, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně muselo být pro řadu podstatných vad zrušeno a řízení se v podstatě vrátilo na samotný počátek. Řízení nakonec mohlo být ukončeno jedině proto, že účastníci řízení, mimo jiné i při vědomí vysokých nákladů vynaložených dosud v řízení a časové nedohlednosti ukončení sporu a nejasnosti jeho výsledku, vyvinuli několikaměsíční úsilí k mimosoudnímu vyřízení. Při stanovení nemajetkové újmy vyšel žalobce z maximální částky 20.000 Kč za jeden rok řízení, přičemž v rámci zohlednění kritérií pro posouzení újmy zdůraznil, že soud po vydání platebního rozkazu v listopadu 2010 a následném odporu ve věci jednal poprvé až 15. 4. 2013; že řízení bylo skončeno nikoliv zásluhou činnosti soudu, ale účastníků; že na straně žalobce jako účastníka řízení nedošlo k ničemu, co by mohlo způsobit průtahy řízení; že se nejednalo o věc skutkově ani procesně složitou, neboť její podstatou bylo pouze správné právní posouzení, takže řízení mohlo být skončeno maximálně v řádu měsíců; a že soud jednal naprosto nekoncentrovaně, nařízená jednání nebyla účelná, chybami soudu po vyhlášení rozsudku dne 21. 5. 2015 bylo odvolací řízení až 12. 1. 2016, poté nadále soud postupoval neúčelně. Tato kritéria pro posouzení výše nároku považoval žalobce za tak zřejmá, že není důvod uplatňovat jakékoliv snížení nároku, naopak s ohledem na přístup soudu k projednávané věci by bylo důvodné zvažovat zvýšení judikaturou stanovené maximální částky, kdy je třeba přihlédnout k tomu, že Nejvyšším soudem ČR bylo rozpětí náhrady za rok průtahů stanoveno před více než 9 lety, tedy za zcela jiných ekonomických podmínek ve společnosti.

3. Na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. 55 C 214/2020-17 ze dne 10. 12. 2020 bylo řízení co do zaplacení částky ve výši 70.500 Kč zastaveno, neboť žalobce v tomto rozsahu vzal žalobu zpět. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 12. 2020.

4. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 17. 12. 2020, kde nejprve zrekapituloval průběh posuzovaného řízení a zdůraznil, že ve vztahu k žalobci trvalo řízení celkem 8 let a 10 měsíců, neboť žalobce se o řízení vedeném proti jeho osobě dozvěděl až dne 18. 11. 2010 doručením žaloby společně s elektronickým platebním rozkazem, od tohoto okamžiku mu mohla začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. V posuzovaném řízení došlo k výraznému průtahu v době od podání vyjádření žalovaného v prosinci roku 2010 do nařízení prvního jednání v červenci roku 2012, jinak řízení probíhalo plynule, úkony soudu byly prováděny v navazujících lhůtách a drobná prodleva v roce 2014 byla zapříčiněna změnou rozvrhu práce. Žalovaný poskytl žalobci za vzniklou nemajetkovou újmu zadostiučinění ve výši 70.500 Kč a je přesvědčen, že poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení. Při stanovení výše zadostiučinění vycházel žalovaný ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 a ze základní částky 15.000 Kč, kdy předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 8 let a 10 měsíců, tuto délku řízení nelze označit za extrémní a v průběhu řízení nebyly zjištěny okolnosti odůvodňující navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení. Žalovaný následně shledal důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení a také s přihlédnutím ke skutečnosti, že řízení probíhalo na dvou stupních obecné soudní soustavy. V řízení bylo provedeno obsáhlé dokazování včetně výslechu svědků, proběhl značný počet jednání. Bylo dvakrát rozhodováno o částečném zpětvzetí žaloby. Další snížení o 20 % provedl žalovaný s přihlédnutím k částečnému podílu žalobce na celkové délce řízení. Žalobce opakovaně žádal soud o odročení již nařízeného jednání a na žádost účastníků řízení bylo řízení po dobu jednoho roku přerušeno z důvodu probíhajících mimosoudních jednání. Význam řízení pro žalobce zhodnotil žalovaný jako standardní, kdy se jednalo o spor o zaplacení peněžitého plnění mezi dvěma podnikatelskými subjekty. Žalovaný uzavřel, že má za to, že poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy a žalobou uplatněný nárok tedy nepovažuje za důvodný. <b>5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.</b> 6. Žalobce žádostí ze dne 25. 3. 2020 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR právo na zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve výši 160.0000 Kč. Žádost žalobce byla Ministerstvu spravedlnosti ČR doručena dne 27. 3. 2020 a Ministerstvo spravedlnosti ČR ve svém stanovisku ze dne 23. 11. 2020 konstatovalo, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená, a že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Současně přiznalo žalobci nárok na zadostiučinění ve výši 70.500 Kč a tato částka byla dne 24. 11. 2020 poskytnuta na bankovní účet zástupce žalobce (Uplatnění práva na zadostiučinění ze dne 25. 3. 2020, Sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 29. 3. 2020, Stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR č.j. [jednací číslo MSP] ze dne 23. 11. 2020, Výpis z účtu č. [bankovní účet] ze dne 24. 11. 2020).

7. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 11 ECm 18/2010 soud zjistil následující průběh řízení. <b>Č.l.; Popis úkonu; datum</b> <b>1; Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu – o zaplacení částky ve výši 199.920 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 397.460 Kč s příslušenstvím; 13. 10. 2010</b> 16; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalobci k předložení plné moci; 21. 10. 2010 18; Podání žalobce – předložení plné moci; 2. 11. 2010 <b>22; Elektronický platební rozkaz č.j. 11 ECm 18/2010-22; 12. 11. 2010</b> 25; Podání žalovaného – odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu; 23. 11. 2010 29; Přípis soudu I. stupně – zaslání odporu žalobci; 25. 11. 2010 32; Podání žalovaného – vyjádření k žalobě; 21. 12. 2010 36; Přípis soudu I. stupně – zaslání vyjádření žalobci; 27. 12. 2010 38; Podání žalobce – změna žaloby, částečné zpětvzetí žaloby; 31. 12. 2011 42; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalobci k upřesnění částečného zpětvzetí; 20. 1. 2012 45; Předvolání – nařízení jednání na den 22. 10. 2012; 27. 7. 2012 51; Vyrozumění o odvolání jednání nařízeného na den 22. 10. 2012; 18. 10. 2012 54; Usnesení soudu I. stupně – zastavení řízení co do zaplacení částky ve výši 287.420 Kč a připuštění změny žaloby; 25. 10. 2012 57; Vrácení soudního poplatku; 3. 1. 2013 59; Předvolání – nařízení jednání na den 15. 4. 2013; 31. 1. 2013 61; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalovaného k vyjádření; 31. 1. 2013 64; Podání žalobce – doplnění žaloby; 11. 4. 2013 67; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 12. 4. 2013 68; Jednání soudu I. stupně; 15. 4. 2013 73; Podání žalovaného – vyjádření; 15. 4. 2013 81; Vyrozumění o odvolání jednání nařízeného na den 12. 6. 2013; 10. 6. 2013 82; Žádost soudu I. stupně o zapůjčení spisu sp. zn. 49 ECm 25/2011; 28. 6. 2013 84; Sdělení soudu I. stupně – nekonání jednání nařízeného na den 18. 9. 2013; 17. 9. 2013 87; Žádost soudu I. stupně o zapůjčení spisu sp. zn. 49 ECm 25/2011 a sp. zn. 49 ECm 35/2011; 18. 9. 2013 88; Žádost soudu I. stupně o zapůjčení spisu sp. zn. KRPZ [číslo]; 18. 9. 2013 89; Předvolání – nařízení jednání na den 4. 11. 2013; 17. 9. 2013 92; Vyrozumění – odročení jednání nařízeného na den 4. 11. 2013; 31. 10. 2013 97; Vyrozumění – odročení jednání nařízeného na den 18. 11. 2013; 4. 11. 2013 99; Úřední záznam; 31. 1. 2014 100; Jednání soudu I. stupně; 3. 2. 2014 106; Podání žalovaného – doplnění vyjádření; 3. 2. 2014 112; Podání žalobce – vyjádření; 24. 2. 2014 114; Předvolání účastníků – jednatelů žalobce a žalovaného; 10. 3. 2014 118; Jednání soudu I. stupně; 9. 4. 2014 128; Podání žalovaného – doplnění vyjádření; 9. 4. 2014 136; Vyrozumění o odvolání jednání nařízeného na den 9. 7. 2014; 10. 6. 2014 145; Předvolání – nařízení jednání na den 20. 10. 2014; 30. 9. 2014 152 154; Žádosti účastníků o odročení jednání; 16. 10. 2014 17. 10. 2014 156; Předvolání – nařízení jednání na den 12. 1. 2015; 6. 11. 2014 167; Jednání soudu I. stupně; 12. 1. 2015 169; Podání žalovaného – doplnění tvrzení; 7. 1. 2015 176; Předvolání jednatele žalovaného; 15. 1. 2015 181; Podání žalobce – vyjádření; 23. 2. 2015 183; Úřední záznam; 25. 2. 2015 192; Předvolání – nařízení jednání na den 16. 4. 2015; 6. 11. 2014 197; Jednání soudu I. stupně; 16. 4. 2015 200; Podání žalovaného – vyjádření; 5. 5. 2015 206; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 15. 5. 2015 209; Podání žalobce – částečné zpětvzetí žaloby; 7. 5. 2015 213; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 18. 5. 2015 215; Jednání soudu I. stupně; 21. 5. 2015 220; Usnesení soudu I. stupně – zastavení řízení co do zaplacení částky ve výši 80.585 Kč a ohledně příslušenství; 21. 5. 2015 <b>221; Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 4/6/ 11 ECm 18/2010-221; 21. 5. 2015</b> 232; Odvolání žalobce; 2. 7. 2015 234; Odvolání žalovaného; 3. 7. 2015 236; Podání žalovaného – doplnění odůvodnění odvolání; 3. 7. 2015 244; Výzva soudu I. stupně k zaplacení soudního poplatku ve výši 15.498 Kč; 13. 7. 2015 246; Přípis soudu I. stupně – zaslání odvolání žalobci; 13. 7. 2015 248; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalovanému k doplnění odvolání; 13. 7. 2015 251 253; Podání žalovaného – sdělení Podání žalovaného – sdělení; 3. 8. 2015 3. 8. 2015 254; Záznam o složení částky ve výši 11.470 Kč; 5. 8. 2015 256; Usnesení soudu I. stupně – oprava výzvy k úhradě soudního poplatku; 28. 8. 2015 258; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalobci k doplnění odvolání; 24. 8. 2015 259; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 1. 9. 2015 261; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 5. 10. 2015 265 266; Předložení věci k rozhodnutí o odvolání Předložení věci k rozhodnutí o odvolání; 1. 10. 2015 12. 10. 2015 267; Usnesení odvolacího soudu – nařízení jednání na den 12. 1. 2016; 10. 12. 2015 269; Podání žalobce – vyjádření; 7. 1. 2016 273; Jednání odvolacího soudu; 12. 1. 2016 276; Jednání odvolacího soudu; 23. 2. 2016 <b>278; Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. [číslo jednací]; 23. 2. 2016</b> 291; Referát soudu I. stupně – doručení usnesení odvolacího soudu; 4. 4. 2016 294; Předvolání – nařízení jednání na den 30. 6. 2016; 5. 5. 2016 304; Vyrozumění o odročení jednání nařízeného na den 30. 6. 2016; 20. 6. 2016 312; Jednání soudu I. stupně; 26. 9. 2016 320 321; Žádosti soudu I. stupně – Městský úřad Uherský Brod, Finanční úřad pro Zlínský kraj; 20. 10. 2016 325; Podání žalovaného – doplnění tvrzení; 26. 10. 2016 330; Podání žalobce – doplnění skutkových tvrzení a návrhy na dokazování; 26. 10. 2016 335; Žádost soudu I. stupně – Magistrát města Mladá Boleslav; 2. 11. 2016 337; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 2. 11. 2016 338; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 2. 11. 2016 343; Jednání soudu I. stupně; 21. 11. 2016 345; Předvolání svědků; 2. 1. 2017 359; Usnesení soudu I. stupně – složení zálohy na náklady důkazů; 4. 1. 2017 368; Jednání soudu I. stupně; 2. 2. 2017 381; Vyrozumění o odročení jednání nařízeného na den 30. 3. 2017; 28. 2. 2017 383; Jednání soudu I. stupně; 10. 4. 2017 392; Podání žalovaného – doplnění tvrzení; 26. 5. 2017 395; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 30. 5. 2017 396; Jednání soudu I. stupně; 1. 6. 2017 400; Podání žalobce – vyjádření; 12. 6. 2017 409; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 21. 6. 2017 411; Jednání soudu I. stupně; 10. 8. 2017 417; Usnesení soudu I. stupně – prodloužení lhůty k doplnění vyjádření; 25. 8. 2017 419; Podání žalobce – vyjádření; 31. 8. 2017 427; Podání žalovaného – vyjádření; 13. 10. 2017 432; Usnesení soudu I. stupně – výzva k předložení důkazů; 19. 10. 2017 433; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalobci; 19. 10. 2017 434; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 19. 10. 2017 439; Jednání soudu I. stupně; 2. 11. 2017 1. 444; Podání žalovaného – sdělení; 2. 1. 2018 2. 446; Podání žalobce – vyjádření; 28. 1. 2018 3. 447; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 30. 1. 2018 4. 449; Podání žalobce – vyjádření; 12. 2. 2018 5. 450; Přípis soudu I. stupně – zaslání podání žalovanému; 27. 2. 2018 6. 453; Usnesení soudu I. stupně – ustanovení soudního znalce; 26. 6. 2018 7. 458; Podání žalobce – žádost o přerušení řízení; 11. 7. 2018 460; Usnesení soudu I. stupně – výzva žalovanému; 31. 7. 2018 463; Podání žalovaného – souhlas s přerušením řízení; 6. 8.2018 465; Usnesení soudu I. stupně – přerušení řízení podle ustanovení § 110 o.s.ř.; 8. 8. 2018 472; Podání žalobce – návrh na pokračování v řízení; 14. 8. 2019 474; Usnesení soudu I. stupně – pokračování v řízení; 27. 8. 2019 477; Podání žalobce – zpětvzetí žaloby; 13. 9. 2019 <b>479; Usnesení soudu I. stupně – zastavení řízení</b> <b>Právní moc dne 16. 10. 2019; 24. 9. 2019</b> 1. Z ostatních listinných důkazů provedených při jednání nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti pro skutkový stav věci.

9. Soud má spisem Krajského soudu v Brně sp. zn. 11 ECm 18/2010 za prokázáno, že řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Krajskému soudu v Brně (dále jen jako„ soud I. stupně“) dne 13. 10. 2010. Žalující [právnická osoba] s.r.o. se po žalované společnosti [právnická osoba] domáhala zaplacení částky ve výši 199.920 Kč s příslušenstvím jakožto kupní ceny vozidla [anonymizována dvě slova] a částky ve výši 397.460 Kč jakožto kupní ceny speciálního nákladního návěsu zn. [anonymizováno]. Dne 12. 11. 2010 byl vydán elektronický platební rozkaz č.j. 11 Ecm 18/2010-22, který byl žalovanému současně s návrhem doručen dne 18. 11. 2010. Dne 16. 1. 2012 vzal žalobce žalobu co do zaplacení částky ve výši 287.420 Kč zpět a současně navrhl změnu žaloby v podobě změny skutkových tvrzení, kdy se nadále po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 309.960 Kč jakožto bezdůvodného obohacení za užívání předmětného vozidla a návěsu žalovaným v období od 1. 6. 2010 do 31. 12. 2011 bez právního důvodu. První jednání ve věci bylo nařízeno dne 27. 7. 2012, a to na den 22. 10. 2012 a k žádosti zástupce žalobce bylo odvoláno. Dne 25. 10. 2012 bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení a o připuštění změny žaloby. První jednání ve věci se konalo dne 15. 4. 2013 a bylo nařízeno dne 31. 1. 2013. Další jednání ve věci se konala dne 3. 2. 2014, dne 9. 4. 2014, dne 12. 1. 2015 a dne 16. 4. 2015. Soud v rámci jednání poskytl účastníkům poučení dle ustanovení § 118a o.s.ř., provedl dokazování listinnými důkazy a dokazování výslechem jednatele žalobce. Ač byl jednatel žalovaného (jehož výslech byl žalovaným opakovaně navrhován) předvolán k jednání dne 9. 4. 2014, dne 12. 1. 2015, dne 16. 4. 2015, ani k jednomu z těchto nařízených jednání se nedostavil, aniž by jeho omluvy (realizované až při jednání zástupcem žalovaného) byly jakkoliv doloženy. Vyjádření či doplnění vyjádření předložil žalovaný soudu až v rámci jednání konaného dne 15. 4. 2013, dne 3. 2. 2014, dne 9. 4. 2014 a dne 12. 1. 2015. Dne 14. 5. 2015 vzal žalobce žalobu co do zaplacení částky ve výši 80.585 Kč zpět, o zastavení řízení bylo rozhodnuto dne 21. 5. 2015. V období od 30. 12. 2010 (doručení výzvy k vyjádření) do 20. 1. 2012 (výzva soudu k doplnění podání) a v období od 25. 1. 2012 (doručení výzvy k vyjádření) do 27. 7. 2012 (nařízení jednání) nebyl ve věci učiněn ze strany soudu žádný úkon, v období od 9. 4. 2014 (jednání) do 9. 9. 2014 (nařízení jednání) bylo pouze odvoláno nařízené jednání a vráceny zapůjčené spisy. Z důvodu na straně žalobce bylo odvoláno jednání nařízené na den 22. 10. 2012 a bylo odročeno jednání nařízené na den 20. 10. 2014 (na 12. 1. 2015); z důvodu na straně žalovaného byla odročena jednání nařízená na den 18. 11. 2013 (na 3. 2. 2014), na den 20. 10. 2014 (na 12. 1. 2015) a na den 26. 2. 2015 (na 16. 4. 2015) a z důvodu na straně soudu byla odročena jednání nařízená na den 12. 6. 2013 (na 18. 9. 2013), na den 4. 11. 2013 (na 18. 11. 2013) a byla odvolána jednání nařízená na den 18. 9. 2013 a na den 9. 7. 2014. Na základě rozsudku soudu I. stupně č.j. 4/6/ 11 ECm 18/2010-221 ze dne 21. 5. 2015 bylo žalobě ohledně zaplacení částky ve výši 229.375 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 5. 8. 2012 do zaplacení vyhověno (výrok I.); ohledně zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 229.375 Kč od 4. 4. 2007 do 4. 8. 2012 byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky (výrok III.). Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 19. 6. 2015. Proti rozsudku podal odvolání dne 3. 7. 2015 žalobce a dne 3. 7. 2015 žalovaný. Ze strany soudu I. stupně nebyl soudní poplatek za odvolání správně vyměřen, oprava výzvy k zaplacení soudního poplatku ze dne 13. 7. 2015 byla realizována dne 28. 8. 2015. Žalovaný byl k doplnění odvolání vyzván dne 13. 7. 2015, žalobce byl k doplnění odvolání vyzván dne 24. 8. 2015. Odvolání účastníků byla k rozhodnutí předložena Vrchnímu soudu v Olomouci (dále jen jako„ odvolací soud“) dne 21. 10. 2015. Dne 10. 12. 2015 nařídil odvolací soud jednání, které se konalo dne 12. 1. 2016. Na základě usnesení odvolacího soudu č.j. 7 Cmo 301/2015-278 ze dne 23. 2. 2016 byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. zrušen a v tomto rozsahu vrácen k dalšímu řízení, a to s odkazem na ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., kdy odvolací soud shledal závěry soudu I. stupně o neplatnosti kupních smluv uzavřených mezi účastníky a o tom, že nedošlo k vydržení vlastnického práva za předčasné; závěr soudu I. stupně o výši bezdůvodného obohacení shledal odvolací soud zcela nesprávným a dále uvedl, že soud I. stupně pochybil, pokud žalobce nevyzval k doplnění skutkových tvrzení; rozsudek soudu I. stupně ohledně kompenzační námitky poté odvolací soud označil za nesprávný a pro nedostatek odůvodnění za nepřezkoumatelný. Věc byla soudu I. stupně vrácena dne 23. 3. 2016 a dne 5. 5. 2016 bylo nařízeno jednání na den 30. 6. 2016. Ve věci se konala jednání dne 26. 9. 2016, dne 21. 11. 2016, dne 2. 2. 2017, dne 10. 4. 2017, dne 1. 6. 2017, dne 10. 8. 2017 a dne 2. 11. 2017. Soud v rámci jednání poskytl účastníkům poučení dle ustanovení § 118a o.s.ř., provedl dokazování listinnými důkazy, dokazování výslechem jednatele žalovaného a dokazování výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z důvodu na straně žalovaného byla odročena jednání nařízená na den 30. 6. 2016 (na 26. 9. 2016) a na den 30. 3. 2017 (na 10. 4. 2017). Dne 26. 6. 2018 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika a strojírenství. Dne 11. 7. 2018 požádal žalobce o přerušení řízení, žalovaný s přerušením řízení souhlasil. Od 30. 8. 2018 do 14. 8. 2019 bylo řízení přerušeno dle ustanovení § 110 o.s.ř. Dne 13. 9. 2019 vzal žalobce žalobu zpět, neboť účastníci uzavřeli dohodu o narovnání a na základě usnesení soudu I. stupně č.j. (4) 11 ECm 18/2010-479 ze dne 24. 9. 2019 bylo řízení zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 10. 2019.

10. Žalobce dodržel postup předvídaný ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu“).

11. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

13. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. <b>16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěrům vyplývajícím z výroků I. a II. tohoto rozsudku.</b> 17. Vzhledem k tomu, že se žalobce v projednávané věci domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla – podle jeho tvrzení – být způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 11 ECm 18/2010 (dále jen jako„ posuzované řízení“), soud se nejprve zabýval otázkou délky posuzovaného řízení, a zda v jeho průběhu došlo k průtahům. K porušení práva na přiměřenou délku řízení přitom dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Jak Nejvyšší soud ČR rozvedl ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále jen jako„ Stanovisko“), je pojmový rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. Průtahy v řízení jsou jevem, kdy soud nekoná v zákonem stanovené či přiměřené době, a jde tedy zpravidla (nikoliv však vždy) o příčinu nepřiměřené délky řízení. K porušení práva na přiměřenou délku řízení však dochází teprve tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly způsobeny průtahy ze strany příslušného orgánu. Jinými slovy řečeno, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí to vždy indikovat porušení práva účastníků na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Posuzované řízení bylo zahájeno doručením návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu Krajskému soudu v Brně (dále jen jako„ soud I. stupně“), tj. dne 13. 10. 2010, a skončilo právní moci posledního rozhodnutí, které ve věci bylo vydáno, a to usnesením soudu I. stupně č.j. (4) 11 ECm 18/2010-479 ze dne 24. 9. 2019, tj. dne 16. 10. 2019. Posuzované řízení tedy trvalo 9 let. Předmětem řízení bylo zaplacení nejprve částky v celkové výši 597.380 Kč, po částečném zpětvzetí zaplacení částky v celkové výši 309.960 Kč a po dalším částečném zpětvzetí zaplacení částky v celkové výši 229.375 Kč. Žalobce se po žalovaném zaplacení těchto částek domáhal nejprve z titulu neuhrazení kupních cen za vozidlo [anonymizována dvě slova] a za speciální nákladní návěs zn. [anonymizováno], poté z titulu vydání bezdůvodného obohacení za jejich užívání žalovaným v období od 1. 6. 2010 do 31. 12. 2011 bez právního důvodu. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval jedenkrát soud I. stupně, jedenkrát odvolací soud. Posuzované řízení bylo zatíženo vyšší měrou skutkové, procesní i právní složitosti. Co se týká konkrétních období nečinnosti soudu, tak lze konstatovat, že delší období nečinnosti byla shledána u soudu I. stupně, a to v období od 30. 12. 2010 do 20. 1. 2012 a v období od 25. 1. 2012 do 27. 7. 2012. Pokud jde o poté o období od 9. 4. 2014 do 9. 9. 2014, byla prodleva v činnosti soudu způsobena změnou věc projednávající soudkyně, která ze zcela pochopitelných důvodů musela materii spisu nejprve nastudovat a učinit úkon nařízení jednání (vyžadující určitou úroveň připravenosti) mohla až po seznámení se s věcí. Vyjma těchto období však soud I. stupně konal ve věci plynule a v přiměřených lhůtách. Odvolací řízení trvalo od 3. 7. 2015 do 23. 3. 2016, z čehož od 21. 10. 2015 do 23. 3. 2016 u odvolacího soudu. Sluší se poznamenat, že využívání opravných prostředků jistě nelze přičítat k tíži účastníka (a soud zde zdůrazňuje, že jeho využití v žádném případě k tíži žalobce nepřičetl), nicméně pokud se účastník řízení rozhodne opravný prostředek využít, musí počítat s tím, že délka řízení se prodlouží o dobu nezbytně nutnou k projednání a rozhodnutí o opravném prostředku. Ve shodě s žalobcem hodnotí soud celkovou dobu trvání posuzovaného řízení jako nepřiměřenou. Nepřiměřená délka posuzovaného řízení přitom sama o sobě zakládá domněnku vzniku nemajetkové újmy u žalobce, za kterou mu náleží přiměřené zadostiučinění dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 958/2009 ze dne 23. 9. 2010). Evropský soud pro lidská práva v této otázce vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva (k tomu srov. rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. 3. 2006, [číslo] bod [anonymizováno]). Jedná se tedy sice o domněnku vyvratitelnou, nicméně v projednávané věci tato domněnka vyvrácena nebyla, kdy žalovaný neuvedl ničeho, co by tuto domněnku vyvracelo, naopak rovněž dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, a že nemajetková újma žalobci vznikla, jen považoval poskytnuté zadostiučinění za odpovídající a dostatečnou kompenzaci. Soud tedy dospěl k závěru, že věc žalobce nebyla projednána v přiměřené lhůtě, a že žalobce má jakožto poškozený právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a že pouhé konstatování porušení práva není dostatečné.

18. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska upravující výši přiměřeného zadostiučinění pro poměry v České republice v rozmezí 15.000 Kč až 20.000 Kč za jeden rok řízení, kdy výše těchto částek byla již předmětem přezkumu Evropského soudu pro lidská práva, a ten jejich nepřiměřenost nedovodil. Posuzované řízení trvalo 9 let, probíhalo na dvou instancích a bylo zatíženo vyšší mírou procesní, skutkové i právní složitosti. I s respektem k celkové délce řízení se však nejednalo o délku řízení několikanásobně delší, která by již extrémně vybočovala z hranic, v nichž se má za daných okolností realizovat rychlá a účinná ochrana práva (ustanovení § 6 o.s.ř.), soud tedy považuje za adekvátní zadostiučinění při střední hranici dovozené Nejvyšším soudem ČR, tedy ve výši 17.000 Kč za jeden rok trvání řízení. Požadavek žalobce na maximální částku ve výši 20.000 Kč soud nepovažuje za opodstatněný, kdy k volbě maximální částky přistupují soudy jen výjimečně při skutečně extrémních délkách řízení v trvání 20 a více let. Pro úplnost soud doplňuje, že ani požadavek žalobce na zohlednění ekonomické reality v České republice po uplynutí více než 9 let od stanovení rozpětí Nejvyšším soudem ČR neshledal za opodstatněný, a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (k tomu srov. usnesení sp. zn. 30 Cdo 4428/2016 ze dne 28. 8. 2018 či usnesení sp. zn. 30 Cdo 4338/2014 ze dne 9. 4. 2016) i Ústavního soudu (k tomu srov. usnesení III. ÚS 1609/15 ze dne 2. 2. 2016). Za relevantní dobu z hlediska nemajetkové újmy ve vztahu k žalobci však soud považuje období od 18. 11. 2010 (tj. den, kdy byl žalobci doručen elektronický platební rozkaz společně s návrhem na jeho vydání) do 16. 10. 2019, tedy dobu 8 let a 11 měsíců, neboť nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení nemohla žalobci vzniknout i za období, v němž o vedení řízení nevěděl. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je totiž kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení. Tato nejistota je poté nutně spojena s okamžikem, kdy se poškozený o zahájení řízení nebo o tom, že řízení probíhá, dozví. Bez vědomosti o probíhajícím řízení, které je způsobilé do jeho právního postavení zasáhnout, nemůže být poškozený ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku a nemůže mu tedy v jejím důsledku vznikat ani nemajetková újma (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4336/2010 ze dne 25. 1. 2012). Při zohlednění poloviční částky za první dva roky vedení řízení, tak soud dospěl základní částce zadostiučinění ve výši 134.587 Kč.

19. Tuto základní částku poté soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu upravil dle kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu.

20. Kritérium složitost řízení (ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) zákona o odpovědnosti za škodu) může být jednou z objektivních příčin prodloužení řízení, zahrnuje v sobě jak procesní komplikace, počet instancí, tak i skutkovou (rozsah tvrzení a dokazování) či hmotněprávní složitost daného případu (existenci a ustálenost judikatury) a dále i složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). Pro úpravu základní částky kritériem složitosti řízení v řadě první svědčí počet instancí, které ve věci rozhodovaly, kdy posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a také ta skutečnost, že k projednání věci byl věcně příslušný v prvním stupni krajský soud. Z průběhu posuzovaného řízení vyplývá, že bylo složité procesně, a to zejména vzhledem k procesní aktivitě účastníků a četnosti jejich podání ve věci; soud I. stupně dvakrát rozhodoval o částečném zpětvzetí žaloby a v řízení bylo rozhodnuto i o návrhu na změnu žaloby. Z průběhu posuzovaného řízení dále vyplývá, že bylo skutkově složité v závislosti na rozsahu předmětu řízení, a to jak s ohledem na rozsah tvrzení (otázka platnosti kupních smluv uzavřených mezi účastníky, otázka vydržení vlastnického práva, otázka výše bezdůvodného obohacení a procesní obrana žalovaného v podobě kompenzační námitky), tak z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze, kdy v posuzovaném řízení byla provedena řada listinných důkazů, byly provedeny výslechy svědků a účastnické výslechy, v řízení též vyvstala potřeba odborného posouzení a bylo zadáno zpracování znaleckého posudku. K této skutkové složitosti dané jak rozsahem tvrzení, tak prováděným dokazováním, se poté připíná také právní složitost ve smyslu právní kvalifikace samotného nároku žalobce. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že je na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 5 % z důvodu počtu ve věci rozhodujících instancí, a o 10 % z důvodu složitosti věci samé o sobě, tedy nároků procesních, skutkových a právních, celkově tedy o 15 %.

21. Kritérium jednání poškozeného (ustanovení § 31a odst. 3 písm. c) zákona o odpovědnosti za škodu) je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Na jednu stranu může poškozený jako účastník řízení přispět k nárůstu jeho délky svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. četné změny žalobních návrhů). Na druhou stranu může poškozený jakožto účastník řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky řízení (např. využití prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení). Soud v rámci tohoto kritéria zejména zohlednil, že posuzované řízení bylo přerušeno dle ustanovení § 110 o.s.ř. ke shodnému návrhu účastníků (tedy i žalobce), a to v období od 30. 8. 2018 do 14. 8. 2019, tedy po dobu téměř jednoho roku, což je skutečnost, která na délku řízení měla vliv, a která leží na straně žalobce. K žádostem žalobce byla poté odročována jednání nařízená na den 18. 11. 2013 (na 3. 2. 2014), na den 26. 2. 2015 (na 16. 4. 2015), na den 30. 6. 2014 (na 26. 9. 2014) a na den 30. 3. 2014 (na 10. 4. 2014), což ve svém souhrnu představuje dobu cca 8 měsíců. Pakliže žalobce v žalobě vytýkal soudu I. stupně nesprávný postup při nařizování a průběhu jednání (nevyjasněnost, nekoncentrovanost, zbytečná jednání) je třeba mu připomenout, že ve čtyřech případech předložil soudu svá rozsáhlá vyjádření až při samotném jednání (dne 15. 4. 2013, dne 3. 2. 2014, dne 9. 4. 2014 a dne 12. 1. 2015), ač mu v jejich dřívějším předložení nic nebránilo, čímž znemožnil řádnou přípravu na jednání jak soudu, tak i protistraně. Zbytečné procesní komplikace a nutnost odročování jednání poté přinesl i postup jednatele žalobce, který se na předvolání k soudu opakovaně (dne 9. 4. 2014, dne 12. 1. 2015 a dne 16. 4. 2015) nedostavoval, aniž by své omluvy (realizované zástupcem až při jednání) jakkoliv doložil. S ohledem na uvedený výčet působení žalobce na celkovou délku řízení, je podle názoru soudu na místě snížit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 10 %.

22. V rámci kritéria postupu soudu v řízení (ustanovení § 31a odst. 3 písm. d) zákona o odpovědnosti za škodu), je hodnocena snaha soudu rozhodnout věc v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů (ustanovení § 6 o.s.ř.). Bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případu jsou pak tzv. průtahy v řízení na straně soudu. Jak již bylo shora uvedeno, vyjma naprosté nečinnosti soudu v období cca 19 měsíců (od 30. 12. 2010 do 20. 1. 2012 a od 25. 1. 2012 do 27. 7. 2012), činil soud I. stupně ve věci velké množství úkonů plynule a v přiměřených lhůtách, jednání byla nařizována v blízké časové návaznosti, písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům odesláno ve lhůtě předvídané ustanovením § 158 odst. 4 o.s.ř. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Odvolací řízení trvalo od 3. 7. 2015 do 23. 3. 2016, z čehož u odvolacího soudu od 21. 10. 2015 do 23. 3. 2016. Řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí, zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudu nižšího stupně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1112/2011 ze dne 13. 12. 2011). V posuzovaném řízení přitom odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně s odkazem na ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., tedy proto, že rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů, přičemž již v rámci jednání dne 12. 1. 2016 odvolací soud účastníkům signalizoval, že z obsahu spisu zjistil vážná pochybení soudu I. stupně. V tomto případě tedy došlo ke zrušení rozhodnutí soudu I. stupně z důvodu jeho procesního pochybení a tuto skutečnost je třeba v rámci kritéria postupu soudu zohlednit, neboť v důsledku pochybení soudu I. stupně došlo k prodloužení řízení oproti stavu, kdyby soud I. stupně postupoval z procesního hlediska bezvadně. Pokud soud současně přihlédne k tomu, že z důvodu na straně soudu byla odročena jednání nařízená na den 12. 6. 2013 (na 18. 9. 2013) a na den 4. 11. 2013 (na 18. 11. 2013) a odvolána jednání nařízená na den 18. 9. 2013 a den 9. 7. 2014, což ve svém souhrnu představuje dobu cca 8 měsíců, dospívá k závěru, že z důvodu postupu soudu I. stupně je na místě zvýšit základní částku přiměřeného zadostiučinění, a to o 20 %.

23. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného (ustanovení § 31a odst. 3 písm. e) zákona o odpovědnosti za škodu) je velmi důležitým objektivním kritériem, avšak pouze ve vztahu k řízením, které se týkají práv a povinností, které jsou důležitou součástí života jedince, kdy typicky se jedná o trestní řízení, v nichž je omezována osobní svoboda účastníka; civilní řízení mezi významná řízení nepatří. V posuzovaném řízení nepřicházelo do úvahy vydání rozhodnutí vedoucího k závažnějším nebo nevratným zásahům do sféry žalobce, jako je tomu naopak v řízení, v němž dochází k omezení svobody (trestní věci), v řízení týkajícím se nezletilých (opatrovnické věci), ve věcech rodinných a statusových. Předmětem posuzovaného řízení bylo zaplacení žalované částky, a proto šlo naopak o předmět řízení standardní, majetkový, nikoli s typicky zvýšeným významem ve smyslu výše uvedených typových řízení. Žalobce žádné skutečnosti, které nebývají obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, tedy žádnou výraznější újmu, nad to ani netvrdil (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2800/2009 ze dne 16. 11. 2010). Z obsahu spisu posuzovaného řízení též nelze dovodit, že by tento spor měl pro žalobce zvýšený význam a soud tak význam předmětu řízení pro žalobce shledal standardním, tj. bez vlivu na výši základní částky přiměřeného zadostiučinění.

24. S ohledem na vše shora uvedené tak soud základní částku snížil o 25 % a naopak zvýšil o 20 %, tedy celkově snížil o 5 % a částka přiměřeného zadostiučinění ve výsledku činí 127.858 Kč. Pokud bylo prokázáno, že dne 24. 11. 2020 uhradil žalovaný žalobci částku ve výši 70.500 Kč, je žaloba důvodná toliko co do zaplacení částky ve výši 57.358 Kč. Soud tedy žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 57.358 Kč. V souladu s ustanoveními § 1970 občanského zákoníku a § 15 zákona o odpovědnosti za škodu přiznal soud žalobci z částky ve výši 70.500 Kč a z částky ve výši 57.358 i úrok prodlení (nařízení č. 351/2013 Sb.), a to ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku žalobce u žalovaného (viz bod 10 Stanoviska), tj. od 28. 9. 2020 do 24. 11. 2020 (v případě částky 70.500 Kč) a od 28. 9. 2020 do zaplacení (v případě částky ve výši 57.358 Kč). Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce ve výši 32.142 Kč, soud žalobu (včetně požadovaného příslušenství) ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

25. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011). Soud žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, byť byl v řízení částečně neúspěšný, neboť žalobce nemůže být, při neexistenci exaktní metody, jak stanovit výši přiměřeného zadostiučinění, za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího přiznaného nároku v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1310/09 ze dne 5. 8. 2009). Žalobce vynaložil náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za 5 úkonů právní služby po 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání – žaloba ze dne 8. 10. 2020, písemné podání – částečné zpětvzetí a vyjádření ze dne 1. 12. 2020, písemné podání – vyjádření ze dne 15. 2. 2021, účast při jednání soudu dne 11. 10. 2021) v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 písm. a) (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ze dne 29. 1. 2014) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); z pěti náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu; z částky 600 Kč představující náhradu za promeškaný čas dle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu; z náhrady cestovních výdajů dle ustanovení § 13 odst. 5 advokátního tarifu za cestu [obec] – [obec] a zpět [značka automobilu], [registrační značka], která při celkových 180 ujetých kilometrech, průměrné spotřebě pro kombinovaný provoz dle TP (6,8) a dle ustanovení § 158 odst. 4 zákoníku práce, ceně pohonných hmot (27,20 Kč) a sazbě základní náhrady (4,40 Kč) dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí částku ve výši 1.125 Kč; dále částku ve výši 3.932 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč.

26. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 24.657 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).