55 C 232/2021
č. j. 55 C 232/2021-51
V PLATNOSTICitované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 7 § 8 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970 § 2053 § 2201 § 2235
- Zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, 67/2013 Sb. — § 7
Plný text
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 62 523 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 62.523 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně: z částky 10.400 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení; z částky 10.400 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení; z částky 10.400 Kč od 6. 12. 2020 do zaplacení; z částky 10.764 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení; z částky 10.764 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení; z částky 7.291,74 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení; z částky 979,07 Kč od 6. 2. 2021 do zaplacení; z částky 1.524,19 Kč od 6. 3. 2021 do zaplacení; a to vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17.356,60 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 6. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 62.523 Kč s příslušenstvím.
2. Žalobu odůvodnil tím, že na základě Smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 15. 9. 2020 se žalovaná stala nájemkyní bytu [číslo] v budově [adresa] v [obec] na ulici Karáskovo nám., k.ú. [část obce] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021. Nájemné bylo sjednáno ve výši 10.400 Kč měsíčně a záloha na služby a energie byla sjednána ve výši 2.250 Kč. Od 1. 1. 2021 činila výše nájemného 10.764 Kč. Žalovaná žalobci nájemné ani zálohu na služby nehradila, dne 3. 2. 2021 uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 50.964 Kč za dlužné nájemné a služby za období říjen 2020 až leden 2021 a dne 8. 3. 2021 byla žalované zaslána výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby, kterou žalovaná převzala dne 15. 3. 2021. Žalovaná předmětný byt opustila dne 13. 4. 2021, dlužnou částku v celkové výši 62.523 Kč (ačkoliv písemně upomínána) žalobci dosud neuhradila. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nájemného za měsíce říjen 2020, listopad 2020, prosinec 2020 vždy ve výši 10.400 Kč; z nájemného za měsíce leden 2021, únor 2021 vždy ve výši 10.764 Kč; z části nájemného za měsíc březen 2021 ve výši 7.291,74 Kč; z části zálohy na služby za měsíc únor 2021 ve výši 979,07 Kč a z části zálohy na služby za měsíc březen 2021 ve výši 1.524,19 Kč.
3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.
4. K projednání věci nařídil soud na den 20. 4. 2022 jednání, k němuž se žalobce i žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavili.
5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník jednotky [číslo] – byt (dále jen jako„ předmětný byt“) nacházející se v budově [adresa] na pozemku p. [číslo] v katastrálním území Židenice (Informace o pozemku). Dne 15. 9. 2020 byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanou jakožto nájemkyní uzavřena Smlouva o nájmu bytu (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byla žalovaná oprávněna užívat předmětný byt. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021 a žalovaná se zavázala hradit žalobci nájemné ve výši 10.400 Kč měsíčně a zálohu na plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu ve výši 2.250 Kč, a to nejpozději do pátého dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí. Smluvní strany se též dohodly na každoročním zvyšování nájemného o procento odpovídající kladnému procentu meziroční inflace, nejméně však o 3,5 % s tím, že první zvýšení nájemného bude k 1. 1. 2021. Žalovaná předmětný byt převzala dne 15. 9. 2020. Od 1. 1. 2021 činila výše nájemného částku 10.764 Kč měsíčně, zálohy zůstaly ve stejné výši (Smlouva o nájmu bytu ze dne 15. 9. 2020, Stanovení měsíčních úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu (služby) ze dne 9. 9. 2020, Předávací protokol ze dne 15. 9. 2020, Oznámení výše nájemného ze dne 21. 1. 2021). Dne 3. 2. 2021 žalovaná svůj dluh vůči žalobci na nájemném a na úhradách za plnění v celkové výši 50.964 Kč co do důvodu a výše uznala (Uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne 3. 2. 2021). Dne 8. 3. 2021 dal žalobce žalované z nájmu předmětného bytu výpověď, a to bez výpovědní doby. Žalovaná výpověď dne 15. 3. 2021 převzala (Výpověď nájmu bytu ze dne 8. 3. 2021). Dne 13. 4. 2021 byl sepsán protokol o převzetí opuštěného bytu (Protokol o převzetí opuštěného bytu ze dne 13. 4. 2021). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky ve výši 62.523 Kč vyzvána dopisem zástupce žalobce ze dne 30. 7. 2021, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě (Předžalobní výzva ze dne 30. 7. 2021). Vyúčtování služeb za období od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2020 bylo provedeno dne 24. 5. 2021, žalované byla vyúčtována částka ve výši 6.729,07 Kč (Faktura [číslo] ze dne 24. 5. 2021).
6. Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
7. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o nájmu bytu dle ustanovení § 2201 a § 2235 a násl. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jakožto pronajímatel a žalovaná jakožto nájemkyně. Žalobce se zavázal přenechat žalované do užívání předmětný byt na dobu od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021 a žalovaná se zavázala hradit žalobci za toto užívání nájemné ve výši 10.400 Kč (od 1. 1. 2021 poté ve výši 10.764 Kč) a zálohu na plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu ve výši 2.250 Kč. Dne 15. 3. 2021 došlo ke skončení nájemního poměru. Žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by za užívání předmětného bytu v období od října 2020 do března 2021 hradila žalobci jakoukoliv částku. Nad to žalovaná dne 3. 2. 2021 písemně uznala, že z důvodu nedoplatku nájemného a nedoplatku na úhradách za plnění dluží žalobci částku ve výši 50.964 Kč. Tímto uznáním se přitom v souladu s ustanovením § 2053 občanského zákoníku založila právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání dluhu došlo a bylo na žalované, aby právní domněnku existence dluhu vůči žalobci vyvrátila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 170/2010 ze dne 23. 9. 2010). Zbývá doplnit, že vzhledem k tomu, že ke dni rozhodnutí soudu ještě žalobce neměl povinnost provést vyúčtování záloh na plnění poskytovaných s užíváním předmětného bytu za kalendářní rok 2021 (ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), lze žalobci přiznat i nárok na zaplacení požadovaných záloh (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 ze dne 23. 3. 2016).
9. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 62.523 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit žalobci i požadovaný úrok z prodlení.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 3.620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 1. 9. 2021) dle ustanovení § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu; částku 2.469,60 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.127 Kč.
11. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 17.356,60 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.