55 C 240/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; Statutární město Brno, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně a žalovaného o zaplacení 5.289 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5.289 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.289 Kč od 2. 7. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.000 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 5.289 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 užíval byt [číslo] o velikosti 2+1 nacházející se v 1. nadzemním podlaží domu v [obec] na ulici [adresa]. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) neuhradil žalobci nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2018 ve výši 5.829 Kč.

2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a [jméno] [příjmení] jakožto nájemnicí uzavřena smlouva o nájmu bytu [číslo] o velikosti 2+1 nacházejícího se v 1. podlaží domu v [obec] na ulici [ulice a číslo] (dále jen jako„ předmětný byt“). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018. Nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu činily částku ve celkové výši 8.406 Kč měsíčně. Úhradu za služby byla nájemkyně povinna platit zálohově a pronajímatel byl povinen tyto zálohy nájemkyni vyúčtovat (ustanovení čl. II. odst. 5 Nájemní smlouvy). [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela, nájem předmětného bytu přešel na žalovaného. Žalovaný neuhradil žalobci nájemné za měsíce červen 2018 – prosinec 2018. Žalobce provedl vyúčtování služeb za období roku 2018, na zálohách byla uhrazena částka v celkové výši 14.190 Kč, skutečný náklad služeb činil částku v celkové výši 19.478,05 Kč, nedoplatek tak činil 5.289 Kč, k jehož úhradě byl žalovaný vyzván dopisem žalobce ze dne 17. 9. 2019.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaný, na kterého dne 29. 1. 2018 přešel v souladu s ustanovením § 2279 občanského zákoníku nájem předmětného bytu, neuhradil žalobci řádně a včas nedoplatek vyplývající z vyúčtování záloh na plnění spojených s užíváním předmětného bytu za rok 2018 a tím porušil svou povinnost vyplývající jak ze závazkového vztahu (nájmu), který na žalovaného přešel, tak i z ustanovení § 2246 a násl. občanského zákoníku a z ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Pokud jde o výši a složení dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 5.289 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobci i kapitalizovaný úrok z prodlení.

7. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále paušální náhradu nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za dva úkony (výzva k plnění, písemné podání soudu – žaloba ze dne 18. 5. 2020).

9. Pokud jde poté o odměnu za právní zastoupení advokátem, tak soud s ohledem na předmět řízení a na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 dospěl k závěru, že odměna za právní zastoupení není v tomto případě nákladem žalobce potřebným k účelnému uplatňování práva, kdy spor o zaplacení nedoplatku z vyúčtování tvoří relativně běžnou agendu žalobce a soud též neshledal (a ostatně ani nebylo tvrzeno), že by se v tomto sporu mimořádně vyskytla nějaká další okolnost, jež by aktivní zastupování advokátem odůvodňovala. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.