55 C 278/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; název žalobkyně , reg.č.: osobní údaje žalobce sídlem adresa , Londýn, Spojené království příjmení jméno a Severního Irska zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem anonymizováno číslo , PSČ obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 091 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.091 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.091 Kč od 25. 5. 2018 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.089 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 1. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 1.091 Kč s příslušenstvím, a to jakožto dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný cestoval v níže uvedený den dopravním prostředkem právního předchůdce žalobce bez platného jízdního dokladu.

2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z oznámení o závadách ze dne 24. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaný při kontrole jízdenek ve vlaku [číslo] nepředložil na výzvu zaměstnance právního předchůdce žalobce (společnosti [právnická osoba]) platný jízdní doklad. Zaměstnanec právního předchůdce žalobce sepsal Potvrzení o nedodržení [anonymizováno], stanovil pohledávku ve výši 91 Kč za jízdné a ve výši 1.000 Kč za přirážku a poučil žalovaného o možnostech úhrady této pohledávky. Žalovaný [příjmení] o nedodržení [anonymizováno] převzal, převzetí svým podpisem stvrdil. Na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 12. 2015 mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto postupníkem byla na postupníka postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 3. 2019 mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným.

5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

6. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o přepravě osob podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) jehož obsahem je závazek dopravce (právního předchůdce žalobce) přepravit cestujícího do místa určení a závazek cestujícího (žalovaného) zaplatit jízdné. Právní předchůdce žalobce své povinnosti dle uzavřené přepravní smlouvy splnil, žalovaný však své povinnosti porušil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil právnímu předchůdci žalobce jízdné, vznikla žalovanému povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému. Nárok právního předchůdce žalobce na zaplacení jízdného vychází z ustanovení § 2550 obč. zák. Nárok právního předchůdce žalobce na zaplacení přirážky poté vychází z ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 1.091 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 obč. zák. povinen zaplatit i úrok z prodlení. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 1. 10. 2021) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu; částku 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a náhradu soudního poplatku v celkové výši 1.000 Kč (400 Kč + 600 Kč), neboť žalobci může být při rozhodování o náhradě nákladů řízení přiznána i náhrada soudního poplatku, který dosud nezaplatil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 674/2001 ze dne 15. 5. 2002).

10. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 2.089 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

11. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.