55 C 291/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Stočkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24.245 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 13.000 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s e v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18.200 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, a zaplacení částky ve výši 6.045 Kč, z a m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 30 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 24.245 Kč příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobce (společnost , právnická osoba, .) s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 13.000 Kč. Žalovaný však právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr nevrátil. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 13.000 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5.200 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 6.045 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena, dosud neuhradil.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností , právnická osoba, .) a žalovaným uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. Žalovaný se v případě prodlení s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení [Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ]. V žádosti o úvěr bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., má jednu vyživovací povinnost, bydlí v pronájmu, jeho měsíční příjem činí částku ve výši 26.174 Kč a jeho měsíční výdaje činí částku ve výši 18.000 Kč [Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ]. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši 13.000 Kč [Sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, ]. Dopisem ze dne , datum, zesplatnil právní předchůdce žalobce nesplacenou část úvěru [Zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, ]. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti , právnická osoba, . a základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne , datum, [Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ]. Dopisem zástupkyně žalobce ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 50.901 Kč [Dopis zástupkyně žalobce ze dne , datum, ].

6. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako „Smlouva“). Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 občanského zákoníku). Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného splácet úvěr posoudil. Údaje uvedené v Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, nejsou nijak doložené a právní předchůdce žalobce se pouze formálně spokojil s tvrzenými příjmy a výdaji žalovaného a jejich prověřováním se vůbec nezabýval. Právní předchůdce žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil, kdy žalovaným uváděné položky pouze v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má právní předchůdce žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Za shora popsané situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ustanovení § 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, kdy uvedl, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

12. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Právnímu předchůdci žalobce tak právo na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzal (tj. čerpal po , datum, ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 13.000 Kč) je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 13.000 Kč. Soud současně stanovil přiměřenou lhůtu k vydaní bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je v tomto směru speciálním ustanovením k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, a to lhůtu 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 5.200 Kč, ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18.200 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, a ohledně zaplacení částky ve výši 6.045 Kč, soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároku požadovaného do zaplacení limit 18. 5. 2026, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 29.886,20 Kč [18.200 Kč + 5.641,20 Kč + 6.045 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 13.000 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 16.886,20 Kč [5.200 Kč + 5.641,20 Kč + 6.045 Kč], ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 43,5 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 56,5 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, by žalovaný měl právo na náhradu 13 % [56,5 % minus 43,5 % = 13 %] účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovanému v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

14. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 970 Kč. Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 48/2014). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 30 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.