55 C 32/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.000 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 8. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 27. 9. 2019 uzavřel žalobce a žalovaný Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] která byla dne 30. 6. 2020 ukončena. Žalovaný však po ukončení smluvního vztahu nevrátil žalobci pronajaté technické zařízení, a to konkrétně Set-top box/CA modul, sériové číslo [anonymizováno]. Za nevrácení tohoto zařízení požaduje žalobce po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, kterou žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili.

4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 6. 11. 2019 Smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), v rámci níž byl sjednán i nájem technického zařízení STB [anonymizována dvě slova] (SČ: [anonymizováno]). Smluvní strany se dohodly, že součástí této Smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a Zvláštní podmínky pro službu [anonymizováno] TV. V části Smlouvy uvozené slovy„ Účastník bere na vědomí a podpisem smlouvy souhlasí s těmito smluvními pokutami a sankcemi“, je velmi drobným písmem na hranici čitelnosti mimo jiné uvedeno:„ Účastník je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč v případě: (i) nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněného zásahu do zapůjčeného Technického zařízení“. Dopisem ze dne 25. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k vrácení technického zařízení a k úhradě smluvní pokuty.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žalobě nemůže být i s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 vyhověno. Soud je toho názoru, že předmětný nález je použitelný i na ujednání o smluvní pokutě v projednávané věci. Lze konstatovat, že v daném případě je sice ujednání o smluvní pokutě obsaženo v obchodních podmínkách, které jsou součástí předmětné Smlouvy, ale samotné ujednání o smluvní pokutě je podle názoru soudu umístěno v oddíle Smlouvy vzbuzujícím dojem nepodstatného charakteru. V daném případě se jednalo o smlouvu formulářovou, kde jsou údaje jen vpisovány. Ujednání o smluvní pokutě není v textu nijak zvýrazněno. Jak již argumentoval Ústavní soud v předmětném nálezu, v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, které mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). V projednávané věci je přitom ujednání o smluvní pokutě obsaženo v oddíle Smlouvy, jemuž předchází ustanovení zjevně technického a cenového charakteru, což může vytvářet dojem, že podle logiky a struktury textu budou následovat již jen méně významná, technická či vysvětlující ustanovení. Ujednání o smluvní pokutě však není ujednáním technického či vysvětlujícího charakteru. Dále je nutno zdůraznit, že předložená Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem ve smyslu ustanovení § 1798 a násl. občanského zákoníku, tj. žalovanému byl předložen předem vytvořený text, do kterého se vypisovaly pouze údaje o zákazníkovi a zaškrtávaly se poskytované služby. Žalovaný tak neměl v zásadě možnost text Smlouvy jakýmkoliv způsobem ovlivnit, ovšem ujednání, které jej zatěžuje povinností plnit značně vysokou smluvní pokutu, je ujednáním, které by s ohledem na nároky kladené na druhou smluvní stranu, mělo být sjednáno individuálně a nikoliv takovým způsobem, jako se stalo v projednávané věci, kdy předmětné smluvní ujednání nemá dostatečnou velikost písma, je umístěno v oddíle, který vzbuzuje dojem nepodstatného charakteru a nad to je pro žalovaného i matoucí, kdy z formulace ujednání jednoznačně nevyplývá, že jde o povinnost zákazníka hradit smluvní pokutu, kdy povinnost vrátit technické zařízení do 10 dnů od skončení smlouvy není uvedena přímo v textu samotné Smlouvy, ale vyplývá až z čl. 4 Zvláštních podmínek. Lze tedy uzavřít, že žalobce nedodržel nálezem Ústavního soudu předpokládaná obsahová omezení, soud předmětné ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné, není možno k němu přihlížet a soud tedy žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítnul.

6. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu však, že žalovanému žádné náklady řízení v tomto směru nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.