55 C 32/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Stočkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35.410 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 30.000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s e v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30.000 Kč od 25. 3. 2024 do 23. 6. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30.000 Kč od 24. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.000 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení a zaplacení částek ve výši 2.013 Kč, ve výši 300 Kč, ve výši 1.497 Kč a ve výši 1.600 Kč, z a m í t á.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 905,90 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 35.410 Kč příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel žalobce s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobci (včetně úroku) v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.150 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 27,28 % ročně. Žalovaný však sjednané splátky nehradil, proto žalobce ke dni 24. 3. 2024 nesplacenou část úvěru zesplatnil. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30.000 Kč, z úroků ve výši 2.013 Kč, z poplatků za upomínky v celkové výši 300 Kč, ze smluvních pokut ve výši 1.497 Kč a ve výši 1.600 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil.

4. K projednání věci nařídil soud na den , datum, jednání, k němuž žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, žalobce se z jednání omluvil v rámci podání doručeného soudu dne , datum, .

5. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.

6. Dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobci úvěr prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1.150 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 27,28 % ročně. První splátka byla splatná dne 20. 1. 2024, poslední dne 20. 4. 2017. V ustanovení čl. IV. odst. 1 písm. d) Smlouvy bylo uvedeno, že úvěr či jeho část, tj. zbytek, se stane splatným tím, že Zákazník je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy Poskytovatel odeslal Zákazníkovi Oznámení o zesplatnění úvěru. V čl. IV. odst. 4 Smlouvy bylo uvedeno, že se smluvní strany dohodly, že Poskytovatel má na případ prodlení Zákazníka s plněním dluhu vyplývajícího ze Smlouvy o úvěru právo požadovat po Zákazníkovi náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením Zákazníka (písm. a)), přičemž výše poplatku za každou odeslanou upomínku pro nesplácení splátek činila částku ve výši 100 Kč (písm. b)). V čl. IV. odst. 2 Smlouvy bylo uvedeno, že Zákazník se Poskytovateli zavazuje v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení Zákazníka splatným dle čl. IV. bod 1 Smlouvy o úvěru, zaplatit Poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z Neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení (písm. b)), a dále, že Zákazník se Poskytovateli zavazuje za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit Poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč (písm. c)) [Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ]. Dne , datum, byla vyhotovena listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, podle níž činí příjmy žalovaného částku ve výši 30.000 Kč a výdaje na nájemní bydlení činí částku ve výši 3.973 Kč, rozdíl činí 26.027 Kč. Žalovaný předložil žalobci výplatní pásek za období , měsíc, /, rok, (čistý příjem 27.937 Kč) a za období , měsíc, /, rok, (čistý příjem 53.094 Kč), doklad o příchozí úhradě ve výši 27.884 Kč ze dne , datum, , doklad o příchozí úhradě ve výši 53.094 Kč ze dne , datum, , evidenční list pro výpočet nájemného ve výši 3.973 Kč a informace o pozemku p.č. , hodnota, v katastrálním území , katastrální území, . Dne , datum, byla provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí; s negativním výsledkem. Dne , datum, byla vyhotovena listina označená jako Závazky spotřebitele, podle níž nejsou u žalovaného dány podmínky úpadku ani hrozícího úpadku a listina označená jako Výdaje spotřebitele, podle níž činí výdaje žalovaného částku ve výši 5.000 Kč, a to na bydlení a výdaje související s bydlením [Posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne , datum, , Výplatní lístek za období , měsíc, /, rok, a , měsíc, /, rok, , Příchozí úhrady, Evidenční list, Informace o pozemku p.č. , hodnota, v k.ú. , katastrální území, , Výstup z insolvenčního rejstříku, Výpis z centrální evidence exekucí ze dne , datum, , Závazky spotřebitele ze dne , datum, , Výdaje spotřebitele ze dne , datum, ]. Dne , datum, byla z účtu žalovaného č. , č. účtu, uhrazena na účet žalobce č. , č. účtu, částka ve výši 1 Kč a dne , datum, byla z účtu žalobce na účet žalovaného uhrazena částka ve výši 27.500 Kč a dne , datum, byla z účtu žalobce na účet č. , č. účtu, uhrazena (v souladu s ustanovením čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru) částka ve výši 2.500 Kč jakožto provize zprostředkovatele [Potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, a ze dne , datum, ]. Žalovaný byl žalobcem dne 26. 1. 2024 upomínán o úhradu částky ve výši 1.149 Kč a dne 26. 2. 2024 byl upomínán o úhradu částky ve výši 2.299 Kč. Dne , datum, a dne , datum, prohlásil zaměstnanec žalobce, že dne , datum, a dne , datum, odeslal jako obyčejné poštovní zásilky větší množství upomínek svého zaměstnavatele vyhotovených dne , datum, a dne , datum, . Dopisem ze dne , datum, , který byl téhož dne předán k poštovní přepravě, prohlásil žalobce závazek žalovaného ze Smlouvy za splatný a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32.013 Kč, k úhradě smluvních pokut ve výši 1.497 Kč a k úhradě upomínacích nákladů ve výši 300 Kč [Upomínka ze dne 26. 1. 2024, Upomínka ze dne 26. 2. 2024, Čestné prohlášení ze dne , datum, , Čestné prohlášení ze dne , datum, , Předžalobní výzva ze dne 24. 3. 2024].

7. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále jen jako „Smlouva“). Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 občanského zákoníku). Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Jak vyplývá z listinných důkazů, vycházel žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z toho, že žalovaný má měsíční příjmy ve výši 30.000 Kč a měsíční výdaje na bydlení ve výši 3.973 Kč. Jen samotná ta skutečnost, že žalovaný nemá (vedle výdajů na bydlení) žádné další výdaje, budí již na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o její pravdivosti. Dalšími výdaji a konkrétními výdaji samotného žalovaného (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu) se však žalobce vůbec nezabýval. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Žalobce tak poměry žalovaného do hodnocení sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít. Za popsané situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ustanovení § 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, kdy uvedl, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

13. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na smluvní úrok, smluvní pokutu a smluvní poplatky nevzniklo a nelze je proto přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzal (tj. čerpal po , datum, ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč) je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 30.000 Kč. Soud současně stanovil přiměřenou lhůtu k vydaní bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je v tomto směru speciálním ustanovením k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, a to lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30.000 Kč od 25. 3. 2024 do 23. 6. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30.000 Kč od 24. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.000 Kč od 25. 3. 2024 do zaplacení a ohledně zaplacení částek ve výši 2.013 Kč, ve výši 300 Kč, ve výši 1.497 Kč a ve výši 1.600 Kč, soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

14. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 16. 7. 2025, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 47.961,27 Kč [30.000 Kč + 2.040,39 Kč + 4.703,83 Kč + 5.807,05 Kč + 2.013 Kč + 300 Kč + 1.497 Kč + 1.600 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 30.000 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 17.961,27 Kč [2.040,39 Kč + 4.703,83 Kč + 5.807,05 Kč + 2.013 Kč + 300 Kč + 1.497 Kč + 1.600 Kč] ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 62,6 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 37,4 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce právo na náhradu 25,2 % [62,6 % minus 37,4 %] účelně vynaložených nákladů. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne , datum, ) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen jako „advokátní tarif“); ze tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; z částky 378 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek a z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.417 Kč.

15. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 3.595 Kč a vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného, má žalobce vůči žalovanému právo na náhradu 25,2 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 905,90 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).