55 C 59/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.000 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 447,12 Kč, zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.000 Kč od 15. 6. 2021 do 19. 11. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 3.000 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, a zaplacení částek ve výši 150 Kč, ve výši 256 Kč a ve výši 1.500 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 251 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 24. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3.000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 447,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci částky ve výši 150 Kč, ve výši 256 Kč a ve výši 1.500 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 4. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 3.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s příslušenstvím do 4. 12. 2019. Žalovaná však po uplynutí sjednané lhůty právnímu předchůdci žalobce úvěr nevrátila. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z jistiny úvěru ve výši 3.000 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení (od 5. 12. 2019 do 1. 6. 2021) ve výši 447,12 Kč, z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, z nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou.

3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.

4. Soud k projednání věci nařídil na den 5. 9. 2022 jednání, k němuž se žalovaná bez důvodné a včasné omluvy nedostavila, žalobce se z jednání omluvil v podání doručeném soudu dne 26. 8. 2022.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 4. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované v hotovosti úvěr ve výši 3.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce úvěr do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná převzetí částky ve výši 3.000 Kč svým podpisem potvrdila, současně podepsala i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Nedílnou součástí Smlouvy byly poté i Obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Dne 18. 12. 2019 vyhotovil právní předchůdce žalobce listinu označenou jako Upomínka, dne 4. 1. 2020 listinu označenou jako Opakovaná výzva k úhradě a dne 15. 1. 2020 listinu označenou jako Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu. Na základě Dohody o postoupení pohledávek uzavřené dne 4. 6. 2021 mezi společností [právnická osoba] jakožto postupitelem a žalobcem jakožto postupníkem byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou, což bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 25. 6. 2021, předaným dne 29. 6. 2021 k poštovní přepravě. Dne 21. 12. 2021 vyhotovil žalobce listinu označenou jako Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Žalovaná byla dopisem zástupce žalobce ze dne 9. 11. 2021, který byl dne 11. 11. 2021 předán k poštovní přepravě, vyzvána k úhradě částky v celkové výši 4.650 Kč.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). <b>12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.</b> 13. V řízení bylo prokázáno, že dne 4. 11. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 4. 11. 2019 peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Právnímu předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaných smluvních poplatků a požadované smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzala (tj. čerpala dne 4. 11. 2019 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 3.000 Kč), je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 3.000 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24. 10. 2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobce ze dne 9. 11. 2021, který byl dne 11. 11. 2021 předán k poštovní přepravě a žalované došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití (ustanovení § 573 občanského zákoníku) třetí pracovní den, tj. v úterý 16. 11. 2021 a za dobu bez zbytečného odkladu lze tedy považovat pátek 19. 11. 2021. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak teprve dne 19. 11. 2021 stal splatným a soud přiznal žalobci až ode dne následujícího, tj. od 20. 11. 2021, zákonný úrok z prodlení (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částek ve výši 150 Kč, ve výši 256 Kč a ve výši 1.500 Kč, ohledně zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení i úroků z prodlení přesahujících zákonem stanovenou výši a úroků z prodlení za dobu delší) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

15. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že při nařízení jednání bylo žalobci výslovně sděleno, že jeho účast při jednání je nutná. Toto sdělení bylo žalobci adresováno právě z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení tak, aby mohl být při nařízeném jednání vyzván k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů podle ustanovení §118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“). Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). V projednávané věci se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, a proto ho soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání zbavil žalobce soud možnosti poskytnout mu potřebné poučení ke splnění jeho povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 ze dne 20. 5. 2010), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1537/2008 ze dne 29. 4. 2008). Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobce k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř.)

16. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 5. 9. 2022, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 5.721,33 Kč (3.000 Kč + 368,21 Kč + 447,12 Kč + 150 Kč + 256 Kč + 1.500 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 3.202,60 Kč (3.000 Kč + 202,60 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 2.518,73 Kč (447,12 Kč + 150 Kč + 256 Kč + 1.500 Kč + 129,86 Kč + 35,75 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 56 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 44 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce právo na náhradu 12 % účelně vynaložených nákladů. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 24. 2. 2022) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); ze tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu; z částky 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a z náhrady soudního poplatku v celkové výši 1.000 Kč (tj. 400 Kč + 600 Kč), neboť žalobci může být při rozhodování o náhradě nákladů řízení přiznána i náhrada soudního poplatku, který dosud nezaplatil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 674/2001 ze dne 15. 5. 2002).

17. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 2.089 Kč a vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce vůči žalované právo na náhradu 12 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 251 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).

18. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.