55 C 92/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1 nacházející se v prvním podlaží domu v [obec] na ulici [ulice a číslo], [katastrální uzemí], a vyklizený jej předat žalobci ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.500 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 19. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost vyklidit byt [číslo] o velikosti 1+1 nacházející se v prvním podlaží domu v [obec] na ulici [ulice a číslo] (dále jen jako„ předmětný byt“).

2. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 10. 2010 nájemcem předmětného bytu. Jelikož žalovaný dlouhodobě nehradil nájemné, byla nájemci dne 21. 10. 2013 dána výpověď. Výpověď byla žalovanému doručena dne 6. 11. 2013 a dne 28. 2. 2014 uplynula tříměsíční výpovědní lhůta. Žádost žalovaného o uzavření nové nájemní smlouvy byla s ohledem na doposud existující pohledávky i ostatní okolnosti případu zamítnuta. Žalovaný však předmětný byt neopustil, žalobci nepředal a dále jej bez právního důvodu užívá.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou vyjádřil v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 30. 6. 2020, kde s odkazem na ustanovení § 2285 občanského zákoníku uvedl, že pokud žalobce nepostupoval ve smyslu zaslané výpovědi a nepodal v přiměřené době žalobu o vyklizení, nájemní vztah se obnovil bezprostředně po době skončení nájmu (ke dni 28. 2. 2014), a to k 1. 3. 2014. Pokud se žalobce po tak dlouhé době (6 let) domáhá vyklizení bytu, jedná se o nepoctivé jednání nebo také o zjevné zneužití práva, kterému nelze poskytovat ochranu ani v soudním řízení. Dále doplnil, že má svůj dluh vůči žalobci uhrazený a dlouhodobě se snažil situaci mezi žalobcem a žalovaným řešit.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Žalobce je zapsán jako vlastník nemovitosti pozemku p. [číslo] o výměře 373 m² zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] - objekt k bydlení, vše [katastrální uzemí] (Výpis z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo]). Dne 20. 10. 2010 uzavřel žalobce jakožto pronajímatel a žalovaný jakožto nájemce smlouvu o nájmu bytu [číslo] o velikosti 1+1 nacházejícího se v prvním podlaží domu v [obec] na ulici [ulice a číslo] (dále jen jako„ Nájemní smlouva“). Nájemní vztah byl touto smlouvou zřízen od 10. 9. 2007 na dobu neurčitou (Smlouva o nájmu bytu ze dne 20. 10. 2010). Dopisem ze dne 21. 10. 2013 vypověděl žalobce v souladu s ustanovením § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku žalovanému nájem předmětného bytu, neboť žalovaný nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za měsíce prosinec 2012, únor 2013, březen 2013, červen 2013, červenec 2013, září 2013 a říjen 2013 v celkové výši 38.982 Kč. Poštovní zásilku s výpovědí převzal žalovaný dne 6. 11. 2013 (Výpověď z nájmu bytu ze dne 21. 10. 2013, Dodejka). Dopisem ze dne 1. 10. 2019 požádal žalobce žalovaného o uzavření nového dodatku k nájemní smlouvě, kdy předmětný byt užívá od roku 2004 nepřetržitě a nedoplatek za správu bytu a služeb uhradil. Dne 25. 11. 2019 provedla pracovnice žalobce místní šetření se závěrem, že tvrzení žalovaného o nepřetržitém užívání předmětného bytu od roku 2004 je v rozporu s vyjádřením sousedů. Dne 17. 1. 2020 žalobce žalovanému sdělil, že [jméno] městské části [obec] – [část obce] pronájem předmětného bytu žalovanému neschválila; současně byl žalovaný vyzván, aby předmětný byt vyklidil a předal žalobci ve lhůtě 1 měsíce. Poštovní zásilku s popsaným sdělením a výzvou převzal žalovaný dne 10. 2. 2020 (Žádost o uzavření smlouvy k bytu ze dne 1. 10. 2019, Záznam z místního šetření ze dne 26. 11. 2019, Sdělení o rozhodnutí Rady MČ [obec] – [část obce] ze dne 17. 1. 2020). Žalovaný nemá na úhradách spojených s užíváním předmětného bytu za období od ledna 2018 do června 2020 vykázán nedoplatek (Přehled plateb za účetní období 1/ 2018 – 7/ 2020).

5. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 20. 10. 2010 předmětný byt, jehož vlastníkem je žalobce. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dne 21. 10. 2013 dal žalobce žalovanému z nájmu výpověď, výpověď byla doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a žalovanému byla doručena dne 6. 11. 2013 [ulice] nájemní smlouva nebyla s žalovaným uzavřena, kdy oprávněný orgán žalobce nesouhlasil s opětovným přenecháním nájmu předmětného bytu žalovanému. Žalovaný (ačkoliv byl k opuštění předmětného bytu vyzván), tento nadále užívá.

6. V projednávaném sporu jde o právní poměr týkající se práva věcného, konkrétně ochrany vlastnického práva žalobce. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) soud spor posuzoval již podle tohoto zákona. Pokud jde však o okolnosti zániku nájmu, postupoval soud podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ obč. zák.“), neboť dle ustanovení § 3074 odst. 1 občanského zákoníku se vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona posuzují podle dosavadních právních předpisů.

7. Podle ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.

8. Podle ustanovení § 710 odst. 3 obč. zák. v případě, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí také uplynutím této doby. Pokud smlouva nestanoví jinak, na nájem bytu nelze použít ustanovení o obnovení nájmu (§ 676 odst. 2).

9. Podle ustanovení § 710 obč. zák. nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, písemnou výpovědí nebo jiným způsobem stanoveným tímto zákonem (odst. 1). V písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit. Výpovědní lhůta nesmí být kratší než tři měsíce a musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhému účastníkovi, pokud není dále stanoveno jinak (odst. 2).

10. Podle ustanovení § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky podle § 686a odst. 3.

11. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

12. Podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

13. Podle ustanovení § 2295 občanského zákoníku pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalobce je vlastníkem nemovitosti, v níž se předmětný byt nachází. Mezi účastníky došlo ke vzniku závazkového vztahu, a to uzavřením nájemní smlouvy mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovaným jakožto nájemcem, jejímž předmětem byl nájem shora specifikovaného bytu. Nájemní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Dopisem ze dne 21. 10. 2013 dal žalobce žalovanému z nájmu předmětného bytu výpověď, neboť žalovaný nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za měsíce prosinec 2012, únor 2013, březen 2013, červen 2013, červenec 2013, září 2013 a říjen 2013 v celkové výši 38.982 Kč (ustanovení § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák.). Výpověď byla žalovanému doručena dne 6. 11. 2013. Nebylo prokázáno, ani tvrzeno, že by žalovaný podal ve lhůtě 60 dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (ustanovení § 711 odst. 4 obč. zák.). K uzavření nové nájemní smlouvy mezi účastníky nedošlo. <b>15. Lze tedy uzavřít, že nájem předmětného bytu dne 28. 2. 2014 skončil a žalovaný od 1. 3. 2014 užívá předmětný byt bez jakékoliv právně relevantního důvodu. Žalobce tak má v souladu s ustanovením § 1040 občanského zákoníku právo na ochranu svého vlastnického práva vůči žalovanému, neboť žalovaný užívá byt ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu a neoprávněně tak do jeho vlastnického práva zasahuje.</b> 16. K obraně žalovaného se sluší uvést následující. Žalovaným tvrzená tzv. zákonná prolongace nájemní smlouvy nenastala, neboť k obnovení nájemní smlouvy podle ustanovení § 2285 občanského zákoníku může dojít jen tehdy, jde-li o nájem bytu na dobu určitou, který skončil uplynutím sjednané doby nájmu. V případě, že nájem skončil jinak (dohodou, výpovědí – po uplynutí výpovědní doby atd.), se uvedené ustanovení občanského zákoníku neuplatní (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1082/2017 ze dne 19. 6. 2018). Tehdy platná právní úprava ji nad to vylučovala. Pokud žalobce prostřednictvím svého kompetentního orgánu rozhodl, že s uzavřením nové nájemní smlouvy k předmětnému bytu s žalovaným nesouhlasí, je nutno připomenout, že bylo jen a pouze věcí žalobce jakožto vlastníka předmětného bytu, zda a za jakých podmínek s žalovaným uzavře novou nájemní smlouvu, kdy se v tomto případě nejedná o nárokovatelnou záležitost. Pokud žalovaný argumentoval řádným placením nájemného a povinností žalobce (obce) uspokojovat bytové potřeby svých občanů, tak tyto okolnosti samy o sobě nemohou odůvodnit zamítnutí žaloby o vyklizení bytu (užívaného bez právního důvodu) podle ustanovení § 2 odst. 3 a § 8 občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2669/2010 ze dne 12. 11. 2011), přičemž Nejvyšší soud ČR již dříve dovodil, že judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2539/2017 ze dne 5. 9. 2017). Řádné placení nájemného je jednou ze základních povinností nájemce, nejde tudíž o žádný nadstandard, který by snad nájemce poskytoval pronajímateli, a který by mu (navíc) zakládal právo„ na pokračování“ nájemního vztahu (k tomu opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2669/2010 ze dne 12. 11. 2011). I když má obec jako pronajímatel specifické postavení, nelze na ni zabezpečení bytových potřeb jejich obyvatel zcela přesouvat. Hrazením nájemného a záloh na služby spojené s užíváním předmětného bytu od 1. 3. 2014 (či případně uhrazením jejich nedoplatků) poté žalovaný plní svou zákonnou povinnost dle ustanovení § 2295 občanského zákoníku, tedy se opět nejedná o skutečnost, která by trvání nájemního poměru osvědčovala. A konečně - vindikační žaloba je žalobou na ochranu vlastnického práva, které nepodléhá promlčení, tudíž vzhledem k nepromlčitelnosti vlastnického práva může vlastník věci podat tuto žalobu kdykoliv po neoprávněném zásahu do vlastnictví, tedy v neomezené lhůtě, aniž by žalovaný mohl úspěšně uplatnit námitku promlčení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2649/2006 ze dne 30. 9. 2008).

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by předmětný byt vyklidil a odevzdal žalobci, a k tomu, že ve své obraně o hmotněprávní nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku nebyl úspěšný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti předmětný byt vyklidit. Soud pouze přihlédl k ne zcela optimálním osobním poměrům žalovaného, které zohlednil formou prodloužení lhůty k vyklizení předmětného bytu ze zákonné patnáctidenní lhůty od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.) na lhůtu v délce 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku tak, aby žalovaný měl dostatek časového prostoru pro uspořádání svých záležitostí.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku v celkové výši 6.500 Kč sestávající z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši [číslo] (Položka 4 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) a z paušální náhrady nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za pět úkonů (písemné podání – žaloba ze dne 18. 5. 2020, písemné podání soudu – stanovisko ze dne 24. 7. 2020, písemné podání – stanovisko ze dne 19. 11. 2020, příprava účasti na jednání, účast na jednání soudu dne 28. 6. 2021). Osobní poměry žalovaného poté promítl i do prodloužení lhůty k zaplacení náhrady nákladů řízení ze zákonné třídenní lhůty od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.) na lhůtu v délce 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

19. Pokud jde poté o odměnu za právní zastoupení advokátem, tak soud s ohledem na předmět řízení a na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2984/09 ze dne 23. 11. 2010 dospěl k závěru, že odměna za právní zastoupení není v tomto případě nákladem žalobce potřebným k účelnému uplatňování práva, kdy spor o vyklizení bytu tvoří relativně běžnou agendu žalobce a soud též neshledal (a ostatně ani nebylo tvrzeno), že by se v tomto sporu mimořádně vyskytla nějaká další okolnost, jež by aktivní zastupování advokátem odůvodňovala. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.