61 C 169/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Alenou Mezníkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa proti žalované: ; Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: osobní údaje žalované organizace resortu ulice a číslo , PSČ obec a číslo o zaplacení 206 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 206 100 Kč s 10% úroky z prodlení od 2.9.2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 70 534,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobou podanou dne 9.9.2019 se žalobce domáhal náhrady škody způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 Cm 68/2019, které bez vážných důvodů trvalo více než devět roků a pět měsíců přesto, že se jednalo o řízení stále na I. stupni. Žalobce (poškozený), i vzhledem k svému věku a zdravotnímu stavu, nakonec přistoupil k řešení věci soudním smírem. V návrhu žalobce shrnul chronologii, tedy postup zmiňovaného soudu v uvedeném řízení s tím, že žaloba byla podána dne 6.5.2009 a řízení bylo ukončeno soudním smírem, který nabyl právní moci dne 23.10.2018. Předmětem sporu byla neuhrazená cena díla - projektové dokumentace pro územní řízení, stavební povolení a zajištění územního rozhodnutí pro výběr dodavatele, které žalobce provedl pro [právnická osoba] na základě uzavřené smlouvy o dílo z 13.5.2005. Požadoval zaplacení doplatku ve výši 1 461 200 Kč. Žalovaná se v řízení bránila tím, že oproti nároku na cenu díla, která byla hrazena v malé míře pouze první zálohou, započetla protipohledávku, kterou zdůvodňovala vícenáklady spojenými s tím, že k realizaci stavby, pro kterou byly projekt a dokumentace žalobcem vypracovávány, došlo k prodlení. Žalobci spor trvající téměř deset let přinesl zdravotní problémy v důsledku dlouhodobé stresové situace a i v důsledku toho nakonec v řízení ustoupil a souhlasil s přijetím částky nižší, než které se domáhal a vyřešením celé věci soudním smírem. Žaloba byla podávána po uplynutí šestiměsíční lhůty k vyřízení žádosti žalobce o odškodnění podané k Ministerstvu spravedlnosti 1.3.2019. Stanovená lhůta uplynula dne 1.9.2019. Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že celá věc nebyla věcně projednána, neboť neměla k dispozici příslušný spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 Cm 68/2009. Z jí dostupných informací tedy vyplývá, že celková délka řízení činila devět let a pět měsíců, ve věci bylo dvakrát rozhodováno soudem I. stupně, jednalo se o věc složitější po skutkové stránce, bylo prováděno dokazování listinami a výslechy svědků a ve věci byla konána řada ústních setkání. V důsledku chování žalobce, resp. ze zdravotních důvodů na jeho straně bylo nařízené jednání 28.6.2016 zrušeno. Soud vyhověl jeho žádosti o odročení. Význam řízení pro žalobce nebyl hodnocen jako vyšší, v tomto směru žalovaná odkázala na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, neboť se jednalo o zaplacení peněžité částky. Celkovou délku řízení lze hodnotit jako přiměřenou. Dále bylo k významu řízení pro žalobce uvedeno, že ho žalovaná považuje za nízký, neboť předmětem sporu byla částka vyplývající z obchodněprávního vztahu mezi žalobcem jako zhotovitelem díla a žalovanou společností. Při uzavírání obchodněprávního vztahu s právnickou osobou musel žalobce počítat s určitým podnikatelským rizikem a podle žalované by tedy dostačujícím odškodněním bylo i samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě bez přiznání peněžitého zadostiučinění, pokud by soud dospěl k závěru, že délka řízení přiměřená není. Žalobce reagoval na toto podání žalobkyně podrobnou chronologií řízení v označené věci, namítl, že soud pouze časosběrně vyslýchal svědky a prováděl listinné důkazy a vzhledem ke způsobu skončení řízení nedospěl do fáze, kdy by musel tyto provedené důkazy dát do souvislosti a podrobně vyhodnotit jejich obsah a skutkový a právní význam. Na průtahy neměl žádný vliv postoj některé ze stran, na pokyny soudu a případně provedené dokazování reagovali v krátkých časových intervalech. On sám neučinil žádné kroky, kterými by řízení protahoval nebo účelově komplikoval a zcela rozhodně došlo k porušení jeho práva na projednání a rozhodnutí ve věci soudem v přiměřené lhůtě. Dále poukázal na nečinnost v rámci řešení jeho záležitosti o odškodnění, nesrovnalosti ve vyjádření žalované, neboť není pravda např., že v posuzované věci bylo dvakrát rozhodnuto soudem I. stupně, tento údaj je zcela mylný a odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které význam nepřiměřeně dlouhého řízení pro poškozeného v případě, že není zvýšený, je standardní, tj. nikoliv snížený, jak je argumentováno žalovanou. Zvýšený význam argumentuje a prokazuje v řízení poškozený a naopak, pokud by mělo jít v průtahové kause o věc pro poškozeného významem sníženou, muselo by být tvrzeno a prokazováno v tomto směru žalovanou. Opakovaně žalobce poukázal na svůj vyšší věk, jako důvod konstitovaný v souvislosti s vyšším než běžným významem věci pro účastníka. V dalším podání pak odkázal i na stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 a v něm uvedené závěry. K jednání nařízenému na 4.6.2021 se žalovaná nedostavila, omluvila svou nepřítomnost a sdělila soudu, že souhlasí s tím, aby byla věc projednána v její nepřítomnosti. Soud ve věci provedl dokazování žádostí žalobce o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení ze dne 22.2.2019 adresované odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti ČR, jehož obsahem jsou tvrzení obsažená v žalobě včetně chronologie řízení ve věci projednávané Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 7 Cm 68/2009. Žalobce žádal o odškodnění nemateriální újmy za devět roků a pět měsíců řízení ve výši 188 000 Kč (20 000 Kč za každý rok). Z přípisu odboru odškodňování Ministerstva spravedlnosti ČR datovaného 4.3.2019 soud zjistil, že potvrzuje přijetí žádosti o odškodnění doručené 1.3.2019 a současně sděluje, že zákonem stanovenou šestiměsíční lhůtu k věcnému vyřízení a přiznání a proplacení případně přiznaného zadostiučinění se bohužel v některých případech nemusí podařit dodržet. Pokud by tedy k nějaké prodlevě došlo, byl žalobce informován, že se po dobu mimosoudního projednávání, nejdéle však po dobu šesti měsíců zastavuje běh promlčecích lhůt a dospěje-li k závěru podat v případě prodlevy žalobu proti státu, pak věcně i místně příslušený je Obvodní soud pro Prahu 2 nebo soud, v jehož obvodu došlo k události zakládající žalované právo. Z lékařských zpráv předložených žalobcem soud zjistil, že pro vážné dechové obtíže mu byla 11.5.2012 provedena transplantace srdeční chlopně. V roce 2005 prodělal operaci prostaty a při kontrole 12.2.2018 byl zjištěn zhoubný nádor a rozhodnuto o jeho léčbě ozařováním, které probíhalo denně v období od 2.5. do 27.6.2018. Dne 11.6.2021 je datována zpráva o zdravotním stavu žalobce vyhotovená MUDr. [jméno] [příjmení], podle které je neurologicky sledován od roku 2013, kdy byly zjištěny první příznaky Parkinsonovy nemoci, v roce 2015 došlo k přechodné celkové poruše paměti, další epizody se objevily v roce 2017 a 2018 již opakovaně. Pacient stále vykonával svoji odbornou činnost stavebního projektanta a vlastnil projekční firmu, byl pod velkým tlakem při jednání se zákazníky, řešil spor s neúplně zaplacenou zakázkou, měl snahu vše řešit sám, ale již v roce 2019 ztrácel přehled o tom, jaké léky má, jak je má užívat, sám přiznával, že nepoznává své známé, špatně se orientuje v prostoru, zhoršil se mu spánek a následně sdělil dne 23.1.2020, že ukončil práci ve firmě. Při posledních kontrolách v únoru a květnu 2021 již lékařka vyžadovala doprovod manželky, byla zjištěna výrazná porucha orientace, kvůli které byl již doprovod nutný. Ze spisu Krajského soudu spisu v Brně 7 Cm 68/2009 vzal soud za prokázané, že žaloba ve věci byla podána dne 6.5.2009 a žalobce se jejím prostřednictvím domáhal zaplacení částky ve výši 1 461 200 Kč se zákonnými úroky z prodlení a přiznání náhrady nákladů řízení. Částka představovala podstatnou část sjednané odměny za dílo při současném vznášení účelových námitek vůči jeho plnění ze strany žalované. Žalobce byl podnikající fyzickou osobou na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 13.5.2005, vykonal pro žalovanou dohodnutou projektovou činnost, jejímž výsledkem bylo vypracování projektu„ Administrativně výrobního komplexu společnosti [právnická osoba]“ a provedení navazujících inženýrských činností při přípravě stavby, což zahrnovalo přípravnou činnost k zajištění dokladů pro územní rozhodnutí a následně pro vodoprávní a stavební řízení. Cena díla byla sjednána ve výši 2 480 000 Kč s vázaností na odhad investičních nákladů ve výši 80 000 000 Kč. Byl sjednán zálohový režim a žalovaná částečně na počátku smluvního vztahu plnila. Dne 6.6.2006 bylo vydáno stavební povolení a od té doby žalobce se společnosti [právnická osoba] bezúspěšně jednal o zaplacení díla a řešil údajné prodlení s plnění či vady projektu. V rámci vstřícnosti a ve snaze dosáhnout zaplacení dohodou poskytl dokonce slevu ve výši 500 000 Kč, ani to však nevedlo ke konečnému řešení. -) Soud ve věci již 14.5.2009 vyzval k zaplacení soudního poplatku a 8.6.2009 bylo návrhu vyhověno vydáním platebního rozkazu. -) Proti platebnímu rozkazu byl v zákonné lhůtě podán odpor obsahující první vyjádření žalované. Dne 8.9.2010 soudkyně k dotazu účastníků sdělila, že s ohledem na datum zahájení řízení (podání žaloby) bude jednání ve věci nařízeno ve 2. kvartálu roku 2011. -) První jednání bylo posléze nařízeno ve věci na 7. 12.20, dne 6. 12.20 bylo soudu doručeno obsáhlé vyjádření žalované. Jednání se uskutečnilo, započato bylo v 9.00 hod. a skončeno v 11.44 hod., bylo prováděno dokazování a po poučení dle ust. § 118a o.s.ř. bylo odročeno na neurčito. -) Na průběh tohoto jednání reagoval 30.1.2012 žalobce, 2.2.2012 žalovaná, vyjádření byla vzájemně zaslána vždy druhému účastníkovi a další jednání bylo nařízeno referátem ze dne 3.6.2013 na 18.9.2013. -) Právní zástupce žalobce požádal o změnu termínu s ohledem na již dříve zajištěnou dovolenou v zahraničí, soudem mu bylo vyhověno a termín jednání přesunut na 11.9.2013. V tento den se jednání konalo od 10.00 hod. do 12.09 hod., soud prováděl výslechy svědků a jednání odročil na neurčito. -) Další jednání bylo dne 5.3.2014 nařízeno na 30.4.2014, kdy proběhlo v době od 9.00 hod. do 12.20 hod., byl prováděn výslech svědka a listinné důkazy a jednání bylo posléze odročeno na 11.6.2014. -) Dne 5.6.2014 došlo k odročení jednání z důvodu na straně soudu na neurčito. -) Dne 11.2.2015 bylo nařízeno jednání ve věci na 31.3.2015. -) Dne 30.3.2015 požádala o odročení právní zástupkyně žalované ze zdravotních důvodů, které nedoložila. -) Soud jednání odvolal a další jednání bylo nařízeno 11.5.2016 na den 20.8.2016. -) Dne 23.6.2016 byla soudu doručena žádost o odročení z důvodu plánované operace právního zástupce žalobce, jednání bylo v reakci na tuto žádost 24.6.2016 odvoláno bez stanovení náhradního termínu. -) Dne 10.8.2016 sdělil právní zástupce žalobce, že jeho zdravotní stav po lékařském zákroku umožňuje nařízení dalšího jednání a toto jednání tedy bylo referátem z 30.9.2016 nařízeno na 17.1.2017. -) Dne 16.1.2017 bylo jednání zrušeno a dne 10.2.2017 nařízeno na 4.4.2017. Toto jednání probíhalo od 9.00 hod. do 12.00 hod., bylo odročeno na neurčito a z jeho obsahu je patrné, že soudkyně se pokusila účastníky vést ke smírnému vyřešení věci, při odročení na neurčito jim stanovila lhůtu k projednání smírného řešení do 30.4.2017. Účastníci následně soud informovali o tom, že k uzavření smíru nedošlo. Dne 10. 12.20 soud stanovil další termín jednání na 12. 12.20 a kromě účastníků předvolal i dva svědky. Toto jednání trvalo od 9.00 hod. do 12.50 hod., byla u něj připuštěna změna žaloby, proveden výslech svědka a odročeno na neurčito za účelem dalších svědeckých výpovědí. Poté dne 24.7.2018 došlo k nařízení dalšího jednání na 9.10.2018, kdy jednání probíhalo od 9.00 hod. do 14.55 hod. Soud prováděl výslechy dalších svědků a účastníků a na závěr tohoto jednání byl schválen účastníky uzavřený smír. Usnesení o schválení tohoto smíru nabylo právní moci dne 23.10.2018. V průběhu řízení došlo ke změně soudkyně, podle referátu z 11.2.2015 bylo jednání zřejmě nařizováno ještě JUDr. [jméno] [příjmení], v předvolání však již je uváděna samosoudkyně [jméno] [příjmení], aniž by se ve spise objevil důvod této změny. Podle ust. § 3 písm. a) a § 5 písm. b) z. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. § 14 odst. 3 zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona (u úřadu uvedeného v ust. § 6) je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ust. § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou majetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za niž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) k celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Soud zhodnotil výsledky provedeného dokazování podle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že návrh žalobce je důvodný. Předmětem posuzování bylo řízení před soudem I. stupně ve věci, jejímž předmětem bylo zaplacení sjednané ceny díla podle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky. Pokud jde o celkovou délku řízení, pak trvalo devět roků a pět měsíců. Probíhalo pouze na I. stupni a ukončeno bylo smírem účastníků, který soud schválil. Žalobce v návrhu tvrdí, že řízení nebylo složité a soud pouze časosběrně prováděl ve věci dokazování, nicméně z protokolu o jednání je zřejmé, že byly prováděny výslechy svědků navrhované účastníky a množství listinných důkazů a i když dokazování nelze vyhodnotit jako složité, nelze dospět ani k závěru, že by se jednalo o věc jednoduchou, kterou soud nemusel hmotně právně řešit, neboť skončila smírem účastníků. Sám žalobce v žalobě uvádí, že smír byl mezi účastníky uzavřen poté, co nová soudkyně účastníky aktivně ke smíru dovedla a vyjádřil jí v tomto směru vděčnost. Pokud jde o jednání žalobce a jeho případný podíl na délce řízení, pak skutečnost, že z důvodů na jeho straně došlo k odročení jednání nařízeného na 28.6.2016 a toto jednání se posléze konalo až 17.1.2017, pak je třeba zohlednit, že důvodem odročení jednání byl zdravotní stav právního zástupce, který ve věci dlouhodobě zastupoval, a to konkrétně lékařský zákrok. O provedení tohoto zákroku a zlepšení zdravotního stavu, který již umožňoval nařízení jednání, právní zástupce žalobce neprodleně soud informoval v průběhu srpna roku 2016 a další jednání tedy bylo 30.9.2016 nařízeno na 17.1.2017. Dalším kritériem zákonem stanoveným je zhodnocení postupu soudu. V projednávané věci došlo v průběhu řízení ke změně soudkyně. Důvod této změny z obsahu spisu nevyplývá a nelze tedy objektivně zhodnotit důsledky této skutečnosti na postup v řízení. Nicméně samotný postup soudu, který nařizoval jednání s několikaměsíčním časovým odstupem, několikrát jednání bez uvedení důvodu zrušil a pokud jednání odročoval, ve většině případů odročoval na neurčito a nebylo výjimečné, že mezi jednotlivými jednáními byl i téměř roční odstup. Lhůty mezi jednotlivými jednáními ve věci trvající déle než tři až čtyři měsíce, kdy lze předpokládat již nařízená jednání v ostatních věcech při stanovování termínu a odročování konkrétních jednání v jednací síni na neurčito, pokud z obsahu spisu nevyplývají důvody takového jednání, je objektivně nahlíženo nepřiměřeně. Sám žalobce v řízení rozhodně nebyl pasivní, sice sám požádal o odročení jednání, jeho důvody však byly adekvátní a jak je výše uvedeno, jeho právní zástupce bez prodlení oznámil, že jeho zdravotní stav již nařízení jednání umožňuje. Žalobce prostřednictvím svého advokáta spolupracoval, reagoval na výzvy soudu v podstatě obratem. Z hlediska významu řízení pro účastníka se nelze ztotožnit se stanoviskem žalované, že se jedná o věc nižšího významu. Žalobce působil jako OSVČ, tato činnost byla zdrojem jeho příjmů a domáhal se zaplacení sjednané ceny provedeného díla. S ohledem na výsledek řízení je možno konstatovat, že jeho nárok byl minimálně částečně důvodný, neboť celá věc byla posléze účastníky vyřešena soudním smírem, kterým se žalovaná zavázala k zaplacení částky 907 500 Kč z původně žalovaných 1 461 200 Kč. Argumentaci žalované podnikatelským rizikem soud považuje v tomto směru za nepřípadnou. Odškodnění žalobce konstatováním porušení práva soud v daném případě považuje za nedostatečné. V této souvislosti je třeba zmínit, že žalovaná reagovala na žádost odškodnění pouze informací o lhůtách a odkazem na sídla soudů příslušná k projednání věci. Ve vyjádření k žalobě pak jsou uváděny zjevně nesprávné informace, a to že v dotčené věci bylo dvakrát rozhodováno soudem I. stupně. Rovněž argument, že nárok žalobce nemohl být odborem odškodňování [stát. instituce] posouzen, neboť neměl k dispozici předmětný spis, považuje soud za absurdní, neboť skončené spisy se běžně ukládají do spisoven soudů, odkud si je v případě nutnosti Ministerstvo spravedlnosti vyžádá. Soud tedy uzavírá, že žalobce splnil podmínky stanovené zákonem, obrátil se ve lhůtě na příslušný orgán s žádostí o odškodnění a po uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty, kdy byl příslušný orgán nečinný, podal žalobu k soudu. Jeho nárok není promlčen a toto promlčení nebylo ani namítáno. Délku řízení soud hodnotí, jak vyplývá z výše uvedeného jako nepřiměřenou, řízení probíhalo pouze v jedné instanci a bylo ukončeno smírem účastníků. Nicméně soud se musel zabývat obsáhlými tvrzeními, prováděl větší množství důkazů a ve věci proběhlo sice pět jednání, o obsáhlosti u nich prováděného dokazování však svědčí i doba jednání, která vždy přesáhla tři hodiny. Oba účastníci v rámci svých písemných stanovisek odkazovali na judikaturu Nejvyššího soudu, Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010. Podle tohoto stanoviska soud posoudil i uplatněný nárok na výši přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení. Samotná skutečnost, že se jedná v případě žalobce o osobu samostatně výdělečně činnou, tedy podnikatele ve vztahu, který byl předmětem posuzované věci, podle názoru soudu na výši zadostiučinění vliv mít nemusí, naopak jestliže žalobce působil jako osoba samostatně výdělečně činná, je zřejmé, že žalovaná částka měla být zdrojem jeho příjmu z podnikání. Jednalo se o částku poměrně vysokou, a to i z pohledu rozsahu sjednané ceny díla a výše částečného plnění smluvní stranou. Soud má za to, že i když žalobce měl v době zahájení řízení 71 let, pak v době jeho ukončení mu bylo 77 roků. V průběhu řízení, jak vyplývá z lékařských posudků, došlo k výraznému zhoršení jeho zdraví. Soud není schopen zhodnotit, do jaké míry k tomuto zhoršení došlo v souvislosti s probíhajícím řízením, nicméně je třeba k uváděným okolnstem přihlédnout. Žalobce požadoval, aby mu bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení. V tomto směru soud tuto částku považuje za přiměřenou s ohledem na argumentaci obsaženou v Cpjn 206/2010 Sb. vydaném Nejvyšším soudem České republiky dne 13.4.2011. V prosinci 2016 dosáhl žalobce 75 let věku a za rok 2017 a následujících devět a jednu třetinu měsíce roku 2018, požaduje tuto náhradu zvýšit o 50 %, tedy za rok 2017 o dalších 10 000 Kč a za část roku 2018 za dalších 7 770 Kč. Za celé období probíhajícího řízení tedy celková částka odškodnění činí žalobcem požadovaných 206 100 Kč. Pokud soud odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu, pak je třeba uvést, že je zde stanoveno rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč a žalobcem požadovaná částka tedy dosahuje za celou dobu k jeho hranici i přesto, že Nejvyšší soud stanoví, že za počáteční dobu řízení by nemělo být odškodňováno ve stejné výši jako v době ji přesahující a prvních dvacet čtyři měsíců by bylo vhodné ohodnotit částkou o polovinu nižší. Jak již bylo uvedeno, toto stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, bylo vydáno 13.4.2011. Soud má za to, že je možné přiznat celou žalobcem požadovanou částku s ohledem na určitou devalvaci, ke které došlo v průběhu deseti let, tedy do doby, kdy je ve věci rozhodováno. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, soud mu proto přiznal v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. vůči žalované plnou náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za šest úkonů právní pomoci, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žádosti o odškodnění adresovaný Ministerstvu spravedlnosti ČR, sepis a podání žaloby, přípis právního zástupce žalobce z 9.9.2019 a 19.5.2021 a účast u jednání dne 14.6.2021 Tyto úkony odpovídají vymezení obsaženému v ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1991 Sb. (dále jen a.t.), přičemž uplatnění nároku na odškodnění soud považuje za obdobu předžalobní výzvy. Výše odměny za jeden úkon ve výši 9 140 Kč plyne z ust. § 7 a.t. Ke každému z úkonů byla právnímu zástupci žalobce přiznána náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1 a 3 a.t. a rovněž 21% DPH ve výši 11 984,40 Kč.