61 C 175/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Alenou Mezníkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3.765,25 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 500 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení za období od 19.11.2016 do 5.6.2018 ve výši 265,76 Kč a úroky z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 6.6.2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 372 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se návrhem podaným dne 10.7.2019 domáhal zaplacení částky 3 765,25 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se jedná o nedoplatek úvěru poskytnutého na základě smlouvy číslo uzavřené se společností právnická osoba dne 8.11.2016 po vyplnění formuláře na internetových stránkách věřitele. Následně byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 2 500 Kč na jím specifikovaný bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit společně s poplatkem ve výši 125 Kč do 18.11.2016. Sjednanou částku však neuhradil řádně a včas.

2. Žalobce získal aktivní legitimaci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobkyní dne 5.6.2018. Celková hodnota žalované pohledávky dle žalobce sestávala z nesplacené jistiny, poplatku ve výši 125 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 312,50 Kč (0,5 % denně z dlužné částky od 19.11.2016 do 16.3.2018), kapitalizovaných úroků z prodlení a poplatku za upomínání ve výši 100 Kč.

3. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

5. V průběhu řízení vzal žalobce svůj návrh částečně zpět pro poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně. Soud postupem dle ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř řízení v uvedeném rozsahu zastavil.

6. Z úvěrové smlouvy číslo vzal soud za prokázané, že byla uzavřena 8.11.2016 a žalovanému byla poskytnuta částka 2 500 Kč, která měla být uhrazena jednorázově dne 18.11.2016. Ze smlouvy není patrné, že by věřitel jakýmkoli způsobem zjišťoval informace směřující k ověření úvěruschopnosti dlužníka.

7. Z předložených smluv o postoupení pohledávek soud ověřil tvrzení žalobce o jeho aktivní legitimaci v řízení.

8. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem z 16.8.2018, který byl předán k poštovní přepravě 15.1.2018 a zaslán na adresu žalovaného.

9. Dne 18.6.2019 je datována předžalobní výzva k zaplacení, která byla dle poštovního podacího archu podána k poštovní přepravě.

10. Po provedeném dokazování soud zhodnotil jeho výsledky a dospěl k závěru, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 8.11.2016 úvěrovou smlouvu, na základě které žalovaný převzal částku 2 500 Kč.

11. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 3 písm. a) z. č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

14. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které sjednává spotřebitelské úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné nehlédnutím do databázích umožňujících posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěru schopnosti spotřebitel s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na se úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy, kterou dle charakteru smluvního ujednání považuje za smlouvu spotřebitelskou. Původní věřitel v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry a jeho povinností bylo posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Z posouzení úvěruschopnosti musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná. Právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel z informací, které žalovaný jako úvěrovaný poskytl své osobní a finanční situaci. Z tvrzení ani předložených důkazů a skutečnosti, že jak žádost o úvěr, tak smlouva o úvěru byly uzavřeny v průběhu jediného dne, resp. ke stejnému datu, je zřejmé, že věřitel neučinil jakékoliv šetření k ověření pravdivosti žalovaným poskytnutých informací. K prokázání aktivity při zjišťování osobní a finanční situace žalovaného žalobce nepředložil žádný dokument, ze kterého by bylo patrno cokoliv o konkrétních úkonech v tomto směru, tedy jaká lustrace byla v den uzavření smlouvy provedena a co bylo jejím výsledkem. Vzhledem k výše citovanému ustanovení právní předchůdce žalobce nedostál své zákonné povinnosti, nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, neboť dle platné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2019 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu 3 ÚS 4129/18) je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, že nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit a dále poskytovatel úvěru v případě, že dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Soud tedy dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet v souladu s ust. § 588 o. z. jako na absolutně neplatnou.

17. Z toho plyne, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a pokud mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč, nevrátil je. Právo na úhradu úroků z prodlení je zakotveno v ust. § 1970 o. z. a výše úroků z prodlení soudem přiznaná odpovídá nař. vl. č. 351/2013. Žalobci tedy byla přiznána výše uvedená částka s příslušenstvím tvořeným zákonnými úroky z prodlení od 19.11.2016 do zaplacení 18. Pokud jde o úroky z prodlení, pak byly přiznány ve výši 8,05 % p.a. s ohledem na požadavek žalobce uplatněný v žalobě.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl úspěšnější žalobce, a to v rozsahu 50 %. Přísluší mu tedy podle zásady úspěchu ve věci jedna čtvrtina nákladů řízení účtovaných částkou 1 489 Kč, tj. 372 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.