61 C 186/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Alenou Mezníkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; název žalobkyně , osobní údaje žalobce sídlem anonymizováno dvanáct slov , zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 940 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 8 940 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % p.a. od 2.7.2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem podaným dne 25.11.2019 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 940 Kč s odůvodněním, že se jedná o nesplacený zůstatek půjčky uzavřené s právním předchůdcem žalobce dne 25.6.2009. Na základě této smlouvy původní věřitel společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, která byla převzata hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 26 040 Kč představující poskytnutou půjčku a souhrnný poplatek ve výši 11 040 Kč v 55 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a do doby, kdy měla být celá splátka splacena, tj. do 15.7.2010 zaplatil pouze 17 000 Kč.

2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o.s.ř. nebylo k projednání věci nařizováno jednání. Žalobce svůj souhlas s tímto postupem vyjádřil již v samotném návrhu na zahájení řízení.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným přechodném věřiteli [právní předchůdce žalobce]. Tato změna byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Dne 24.8.2018 přechodný věřitel postoupil svou pohledávku žalobci. O změně věřitele byl žalovaný informován přípisem ze dne 14.9.2008.

5. Soud provedl dále dokazování smlouvou o půjčce [číslo] smluvními podmínkami, ze kterých zjistil, že dne 25.6.2009 žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce odkazující na zákon č. 40/1964 Sb. obč. zák. a zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný v hotovosti při podpisu převzal 15 000 Kč a půjčku se zavázal splácet společně s tzv. souhrnným poplatkem ve výši 11 040 Kč (tedy celkem 26 040 Kč) v 55 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka činila 120 Kč, a to do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek.

6. Dle tvrzení žalobce, které žalovaný nezpochybnil a informací poskytnutých v souvislosti se smlouvami o postoupení pohledávek se stal vlastníkem pohledávky za žalovaným žalobce a postoupena mu byla částka ve výši 8 940 Kč s tím, že žalovaný v průběhu trvání smlouvy nehradil splátky řádně a včas, zaplatil pouze 17 100 Kč a jeho splátky byly započítávány nejprve na příslušenství pohledávky, tedy tzv. souhrnný poplatek a následně na jistinu. Žalobce uvedl, že se tedy domáhá pouze částky 8 940 Kč z titulu nesplacené jistiny.

7. Podle ust. § 3028 z. č. 89/2012 odst. 1 (dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností z porušených smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Soud zhodnotil výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původním věřitelem byla dne 25.6.2009 uzavřena tzv. smlouva o půjčce odkazující na z.č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) a zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Je nepochybné, že tehdejší věřitel uzavřel smlouvu s žalovaným, který má postavení spotřebitele a vztahoval se na něj tedy i ust. § 4 a § 6 z.č. 321/2001 Sb., podle nichž smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr musí obsahovat stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze zákona a ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou. Tyto informace se v uzavřené smlouvě nenachází.

9. Podle ust. § 6 cit. zák. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4 pokládá se spotřebitelský úvěr za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se spotřebitelský úvěr sjednává a ujednání o jiných platbách se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

10. Jak už bylo výše řečeno, soud posuzoval vztah mezi účastníky podle právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy. Podle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Soud při posuzování důvodnosti uplatněného nároku a v souvislosti s tím i platnosti smlouvy uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem hodnotil i obecný dopad úpravy spotřebitelských úvěrů a spotřebitelských smluv. Tato úprava vychází ze skutečnosti, že postavení spotřebitele v takových případech, na rozdíl od jeho smluvního partnera, v tomto případě původního věřitele, má v úmyslu zákon chránit. Konkrétně v tomto případě došlo k uzavření smlouvy, která je součástí předtištěného formuláře, do kterého jsou doplněny pouze osobní údaje žalovaného, výše poskytnuté částky, výše souhrnného poplatku a výše splátek. Tento způsob neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci smluvních podmínek a smluvní ujednání mu tak v podstatě bylo vnuceno. Takové ujednání je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a způsobuje výraznou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele (§ 56 obč. zák.) a celý postup při uzavření smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným je v rozporu s ust. § 39 obč. zák. Přestože neplatnost plynoucí ze zákona o ochraně spotřebitele předpokládá v cit. ust. § 6 aktivitu spotřebitele ve směru k věřiteli, soud shledal smlouvu absolutně neplatnou. Přihlížel i k tomu, že celý účastníky vyplněný formulář je psán drobným písmem a odkazuje sice na smluvní podmínky, ty však žalovaným nebyly podepsány a není tedy zřejmé, zda se s nimi seznámil. Částka tvořící tzv. souhrnný poplatek dosahuje výše 73,6 % půjčené částky a soud je tedy nucen přihlédnout i v tomto směru k tomu, že nelze považovat za jednání v souladu s dobrými mravy, jestliže je zneužito finanční tísně spotřebitele k tomu, aby se zavázal vrátit téměř dvojnásobek půjčené částky.

12. Jestliže tedy sám žalobce tvrdí, že žalovaný v průběhu aktivního trvání smlouvy uhradil původnímu věřiteli částku 17 000 Kč, pak závazek z bezdůvodného obohacení dle ust. § 451 obč. zák., který dle názoru soudu platně vznikl na rozdíl od smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřené, byl těmito splátkami zcela pokryt. Žalovaný přijal v hotovosti částku 15 000 Kč a původnímu věřiteli uhradil částku vyšší o 2 000 Kč. V době uzavření smluv o postoupení pohledávek tedy podle názoru soudu nebyl žalovaný povinen původnímu věřiteli, natož věřiteli přechodnému cokoliv plnit. Pohledávka, která neexistovala, nemohla být převedena a žaloba byla proto v plném rozsahu zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly.