61 C 24/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO: IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 358 769,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 358.769,26 Kč s úrokem v částce 5.746,20 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 356.669,26 Kč za dobu od 2.5.2023 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 8.173,65 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 356.669,26 Kč za dobu od 2.5.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na nákladech řízení částku 50.796,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobou z 28.6.2023 ve znění pozdějších podání domáhala se žalobkyně úhrady nesplaceného zůstatku úvěru, který žalovanému poskytla , právnická osoba, ., která následně úvěr zesplatnila v důsledku porušení povinnosti žalovaného k úhradě sjednaných úvěrových splátek, a poté pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, případně vyžádaných soudem.Ze smlouvy o úvěru vzal soud za prokázáno, že dne , datum, uzavřeli , právnická osoba, . (dále banka) jako věřitel a žalovaný jako dlužník smlouvu, kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 392.743,00 Kč, a to za účelem konsolidace závazků žalovaného, kdy částka 304.743,00 Kč měla být poskytnuta na splacení stávajících závazků žalovaného a zbývající částka 88.000,00 Kč byla neúčelovým úvěrem. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5.592,00 Kč, splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje , datum, , přičemž udělil souhlas s inkasem ze svého účtu, vedeného bankou. Úvěr byl úročen 10 % p.a. Pro případ prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo prodlení s úhradou více než dvou splátek byla banka oprávněna úvěr zesplanit (bod 8.1, písm. a), bod 8.2., písm. b) smlouvy), což učinila přípisem z 4.3.2023, a to po předchozích opakovaných výzvách k úhradě dlužných splátek. Přípisem z 4.5.2023 oznámila banka žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a přípisem z 5.5.2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu.Ze smlouvy o úvěru, který byl předmětnou úvěrovou smlouvou konsolidován, vzal soud za prokázáno, že na základě uvedené smlouvy z , datum, banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 300.000,00 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 4.105,00 Kč. Na úhradu závazků z tohoto úvěru bylo dle výpisu z úvěrového účtu finálně čerpáno 301.725,00 Kč, takže částka, kterou měl žalovaný neúčelově k dispozici, činila 91.018,00 Kč. V rámci prověřování úvěruschopnosti k tomuto úvěru žalovaný předložil potvrzení o výši příjmu, datované , datum, , v němž žalovanému jeho tvrzený zaměstnavatel , právnická osoba, . potvrdil příjem , částka, měsíčně – fakticky si tento příjem potvrdil žalovaný sám sobě, neboť v této obchodní korporaci je žalovaný jediným společníkem a současně jediným jednatelem. Navíc uvedená společnost naposledy založila do obchodního rejstříku účetní závěrku za rok 2019, a v příloze k závěrce uvedla, že společnost nevykazuje žádnou činnost – tomu odpovídá i zápis v živnostenském rejstříku ohledně uvedené korporace, kdy provozování jediné živnosti je přerušeno do , datum, .Soud proto s ohledem na uvedené nesrovnalosti a vzhledem ke krátké časové návaznosti obou úvěrových smluv (uzavřeny ve stejném měsíci) vyžádal od banky výpisy z účtu, z nichž vzal za prokázáno, že žalovaný minimálně v době od prosince 2020 vykazuje na účtu příjmy, jejichž výše dává předpoklad možnému řádnému plnění závazků ze smlouvy z , datum, . Od své společnosti , právnická osoba, . žalovaný v prosinci 2020 obdržel na účet celkem částku 128.941,00 Kč, v lednu 2021 částku 18.300,00 Kč, v únoru 2021 žádnou částku a v březnu 2021 částku 29.700,00 Kč, tj. za uvedené čtyři měsíce v průměru částku 44.235,25 Kč měsíčně. Z těchto výpisů dále vyplývá, že žalovanému na základě smlouvy z , datum, byla na účet připsána částka 300.000,00 Kč a dne , datum, na základě smlouvy z téhož dne částka 91.018,00 Kč.Z přehledu plateb vzal soud za prokázáno, že žalovaný porušil svou povinnost k úhradě splátek, když již od října 2021 hradil splátky po splatnosti, poslední dvě částečné splátky uhradil 10.11 a 21.11.2022. Splátky byly započítávány v souladu se smlouvou na příslušenství smlouvy a následně na jistinu, která ke dni zesplatnění úvěru (viz výše) činila 365.313,74 Kč (tato jistina následně ke dni postoupení pohledávek v důsledku částečných úhrad po zesplatnění úvěru byla ponížena na 356.669,26 Kč. Dlužné poplatky dle ceníku, který byl součástí úvěrové smlouvy, činily 2.100,00 Kč, úrok z úvěru činil 5.746,20 Kč a úrok z prodlení v návaznosti na splatnost jednotlivých splátek úvěru činil 8.173,65 Kč.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli v krátkém časovém sledu během jednoho měsíce dvě úvěrové smlouvy, obě v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ). Soud považuje s ohledem na tuto časovou návaznost za adekvátní, že prověřování úvěruschopnosti proběhlo před první uzavřenou úvěrovou smlouvou, kdy závazky z ní plynoucí byly konsolidovány následně uzavřenou smlouvou. I přes výše uvedené výhrady ohledně prověřování úvěruschopnosti, kdy žalovaná potvrdil výši příjmu sám sobě, neboť je jediným společníkem a jednatelem společnosti, která oficiálně nevyvíjí činnost, nepodává obchodnímu rejstříku zprávy o svém hospodaření, na druhé straně žalovaný si z ní vyplácí v průměru více než 44.000,00 Kč měsíčně. Minimálně tato částka je adekvátní jeho závazkům vůči bance a soud tak považuje za splněnou povinnost banky k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 an. ZSÚ), a uzavřenou úvěrovou smlouvu považuje za platnou. Soud vzal za prokázáno, jakým způsobem žalovaný plnil své závazky ze smlouvy, splnění podmínek pro zesplatnění úvěru (prodlení s úhradou splátek minimálně od listopadu 2021), jakož i výši jistiny a úroku z úvěru, jehož procentuální sazba odpovídá uzavřené smlouvě. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení).Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení, sestávajících z uhrazeného soudního poplatku 14.351,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za tři úkony (převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) po 9.740,00 Kč (další podání nebyla brána v potaz jako náklady účelně vynaložené na uplatnění práva, neboť žalobkyně pouze doplňovala v žalobě absentující tvrzení), včetně tří režijních paušálů po 300,00 Kč a 21% DPH, celkem 50.796,20 Kč.