61 C 33/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Alenou Mezníkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , reg.č.: osobní údaje žalobce sídlem právnická osoba , anonymizováno číslo příjmení jméno příjmení republika zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 19 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 707,45 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % p.a. od 19.11.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 19 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 2.7.2015 do 18.11.2019 a zákonné úroky z prodlení z částky 9 302,55 Kč od 19.11.2019 se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 25.11.2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 19 000 Kč z titulu jistiny smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena dne 4.9.2006 a žalovaný v den uzavření smlouvy hotově převzal půjčenou částku ve výši 19 000 Kč. Tu se ve smlouvě zavázal původnímu věřiteli vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 616 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 608 Kč. Své závazky nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, tedy k 3.9.2007 a žalovaný poskytl úhrady pouze ve výši 9 302,55 Kč.

2. Nárok byl následně smlouvou o postoupení pohledávek s přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 19.6.2015 postoupen. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem z 25.6.2015 a dne 24.8.2018 došlo k uzavření další smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které se stala věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], tedy žalobce. O změně věřitele byl žalovaný informován přípisem ze dne 14.9.2018. Hodnota postoupené pohledávky činila již ke dni prvního postoupení 22 313,44 Kč. Skládala se z celé poskytnuté jistiny ve výši 19 000 Kč a dále částky 3 313,45 Kč představující zbývající část souhrnného poplatku, neboť úhrady ve výši 9 302,55 Kč původní věřitel v souladu se smlouvou započítal na příslušenství.

3. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 1.3.2021. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil a soud tedy rozhodoval v jeho nepřítomnosti. Žalobce svou nepřítomnost u jednání omluvil.

5. Z dokazování provedeného úvěrovou smlouvou [číslo] ze dne 4.9.2006 vzal soud za prokázané, že v ní jako dlužník vystupuje žalovaný, smlouva přímo odkazuje na příslušná ustavení z.č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) a z.č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 19 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdil podpisem smlouvy. Ze smlouvy plynul závazek uhradit společně s touto částkou i tzv. souhrnný poplatek ve výši 12 616 Kč, celkem tedy 31 616 Kč v 52 týdenních splátkách po 608 Kč Smlouva odkazuje na smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně, na nich však není obsažen podpis žalovaného.

6. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014.

7. Soud zhodnotil výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že žalovaný a původní věřitel uzavřeli dne 4.9.2006 smlouvu odpovídající ust. § 657 obč. zák. Smlouva samotná odkazuje na zákon o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru č. 321/2001 a s ohledem na postavení žalovaného je třeba zohlednit i ust. § 52 a násl. obč. zák. upravujících spotřebitelské smlouvy. Žalovaný zcela nepochybně v tomto smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel. Dle ust. § 4 a § 6 cit. zákona o některých podmínkách spotřebitelského úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr musí obsahovat mimo jiné stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem stanoveným v příloze zákona a dále např. ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou. Tyto skutečnosti ve smlouvě samotné uvedeny nejsou a součástí textu smlouvy nejsou ani žalobcem tvrzená ustanovení o tom, že splátky jsou započítávány nejprve na příslušenství a teprve posléze na jistinu půjčené částky. Již to by za situace, kdyby je žalovaný uplatnil u věřitele, způsobilo neplatnost uzavřené smlouvy v souladu s ust. § 6 z.č. 321/2001 Sb. Soud má však za to, že smlouvu lze považovat za absolutně neplatnou. Jedná se o vyplněný formulář obsahující v naprosté převaze předtištěný text psaný velmi drobným písmem. Do formuláře byly vyplněny pouze osobní údaje žalovaného jako dlužníka, číslo smlouvy a výše finančních částek. Odkaz na smluvní podmínky, o seznámení, s nimiž nelze z listiny nic zjistit, neboť nejsou podepsány, je podle názoru soudu takovou vadou smlouvy, která je schopna způsobit její absolutní neplatnost ve smyslu ust. § 39 obč. zák., neboť způsob uzavření smlouvy i samotná její forma obchází zákon a postup původního věřitele se příčí dobrým mravům.

8. Lze tedy uzavřít, že na straně žalovaného došlo v souvislosti s převzetím částky ve výši 19 000 Kč k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák., neboť žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy převzal od původního věřitele částku 19 000 Kč. Jestliže byla smlouva neplatná, soud nemůže zohlednit tvrzené ujednání o tom, že platby dlužníka se započítávají nejprve na příslušenství pohledávky, tedy tzv. souhrnný poplatek, který v daném případě představoval hodnotu ve výši 66,4 % půjčené částky. Jestliže poskytnutí finanční částky bylo bezdůvodným obohacením, pak je žalovaný povinen vrátit věřiteli, jehož závazek přešel na žalobce, pouze částku 19 000 Kč. Soud tedy přihlédl k tvrzení o tom, že žalovaný uhradil částku 9 302,55 Kč a na rozdíl od žalobce ji neodečetl od souhrnného poplatku, ale od požadované jistiny. Žalovaný byl tedy zavázán k zaplacení částky 9 707,45 Kč představující rozdíl výše vymezený a pro zbývajících 9 302,55 Kč, tedy částku, která byla dle tvrzení žalobce žalovaným uhrazena, byla žaloba zamítnuta.

9. Soud žalobci přiznal podle ust. § 1970 o.z. i právo na náhradu zákonných úroků z prodlení, a to od 19.11.2019, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty obsažené v předžalobní výzvě. Do 18.11.2019 byl uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení zamítnut, stejně jako nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 9 302,55 Kč od data 2.7.2015, kterým žalobce vymezil počátek prodlení. Výše úroků plyne z příslušných ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na výši přiznané i zamítnuté částky soud dospěl k závěru, že jsou téměř totožné a žádnému z účastníků tedy právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.