62 C 101/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 100.619,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 67.814 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.814 Kč kapitalizovaným za dobu od 5. 5. 2023 do 24. 7. 2023 ve výši2.257,37 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.814 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 32.805,93 Kč, úroku kapitalizovanéhove výši 14.060,93 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 95.617,89 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 5. 5. 2023 do 24. 7. 2023 ve výši 1.084,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32.805,93 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.403 Kč do tří dnůod právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2023 domáhala zaplacení 100.619,93 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 26. 10. 2021 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem pravidelnými měsíčními splátkami splatnými 20. dne daného kalendářního měsíce, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 20. 4. 2023 zesplatnila. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 101.000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 33.186 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 95.617,89 Kč, poplatků ve výši 1.302,04 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1.200 Kč, smluvních pokut ve výši 2.500 Kč a příslušenství.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 26. 10. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , RČ, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového rámce do výše 100.000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Roční úroková sazba činila 26,28 % ročně.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru žalovaný uvedl, že je svobodný, žije ve státním bytě a má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti. V době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný zaměstnaný, jeho příjem činil 18.700 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 10.000 Kč. Měsíční výdaje domácnosti žalovaného činily 8.000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registrech NRKI, CEE a ISIR.

6. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 101.000 Kč, na dluh uhradil 33.186 Kč; poslední úhrada ze strany žalovaného byla provedena dne 20. 1. 2023 (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek).

7. Výzvou ze dne 20. 4. 2023 byl žalovaný upozorněn na dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši 108.317,84 Kč a byl vyzván k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána 21. 4. 2023.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 5. 2023 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu; upomínka byla odeslána dne 16. 5. 2023.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. V posuzované věci žalovaný předložil žalobkyni pouze částečný přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by ze strany žalobkyně byla dostatečně zjišťována příjmová a výdajová stránka žalovaného, a také že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány a hodnoceny. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala skutečnou výši tvrzených příjmů žalovaného, nevyžádala na žalovaném jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný skutečně dosahuje tvrzených příjmů. Žalobkyně počítala s příjmem dalších členů domácnosti, aniž by zjišťovala, o příjem z jakých zdrojů se má jednat, a zejména zda se „další členové domácnosti“ zavázali podílet na úhradě dluhů žalovaného.

18. Ohledně výdajové stránky žalovaného lze žalobkyni přisvědčit, že v rámci posuzování výdajové stránky není nutné vždy vycházet z údajů tvrzených dlužníkem. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze automaticky nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). K užití statistického modelu nebo výpočtu s pomocí modelu žalobce, tzv. MLS, lze důvodně přistoupit až tehdy, pokud žalobce ani přes vynaloženou snahu nebude moci výdaje žalovaného dostatečně zjistit a ověřit. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že žalobkyně při poskytování úvěru neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného a bez dalšího přistoupila k užití MLS modelu s využitím statistických dat.

19. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila výdaje žalovaného, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 101.000 Kč, na dluh uhradil 33.186 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 67.814 Kč, ve zbylé části 32.805,93 Kč soud návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

23. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byl žalovaný k plnění vyzván upomínkou ze dne 20. 4. 2023. Upomínka byla žalovanému zaslána 21. 4. 2023, žalovaný byl povinen plnit do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do 4. 5. 2023.

24. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 5. 5. 2023 v prodlení.

25. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 5. 5. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 67.814 Kč ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.814 Kč kapitalizovaného za dobu od 5. 5. 2023 do 24. 7. 2023 ve výši 2.257,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.814 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení.

26. Ve zbylé části, tj. stran úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32.805,93 Kč kapitalizovaného za dobu od 5. 5. 2023 do 24. 7. 2023 ve výši 1.084,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32.805,93 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Soud rovněž žalobu zamítl ohledně nároku žalobkyně na zaplacení úroku kapitalizovaného ve výši 14.060,93 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 95.617,89 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru.

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

28. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 100.619,93 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 14.060,93 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3.341,76 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok ve výši 15 % ročně z částky 95.617,89 Kč od 25. 7. 2023 do 27. 5. 2024 v kapitalizované výši 12.102,86 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100.619,93 Kč od 25. 7. 2023 do 27. 5. 2024 v kapitalizované výši 12.736 Kč. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 10,11 % nákladů řízení (úspěch 55,055 % ponížený o neúspěch 44,945 %).

30. Náklady řízení sestávají z těchto částek: - 4.025 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 15.420 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 5.140 Kč za úkon určené podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu,po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 3.427,20 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.

31. Takto vyčíslené náklady činí 23.772,20 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 10,11 % nákladů řízení, tj. 2.403 Kč.

32. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.