62 C 105/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12.984,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8.537,93 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 4.446,49 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12.984,96 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 219 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2025 domáhala zaplacení 13.454,24 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 14. 5. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) online smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poukázala na účet žalované č. č. účtu částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr do 14. 10. 2024. Jelikož žalovaná svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradila, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 15. 10. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně v podání ze dne 29. 4. 2025 doplnila, že žalovaná na dluh uhradila dne 24. 5. 2024 částku 1.000 Kč a dne 24. 5. 2024 částku 462,07 Kč a žalobu vzala zpět, co do částky 469,82 Kč včetně úroku z prodlení v zákonné výši z částky 469,82 Kč od 15. 10. 2024 do 29. 4. 2025. Usnesením ze dne 19. 11. 2025, č.j. 62 C 105/2025-42, které nabylo právní moci dne 30. 12. 2025, podepsaný soud řízení v rozsahu zpětvzetí zčásti zastavil.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Dne 14. 5. 2024 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně www.zaplo.cz) uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 10.000 Kč bezhotovostním převodem na její účet č. č. účtu. Skutečnost, že žalovaná je žadatelkou o úvěr byla ověřena odesláním 0,01 Kč ze strany žalované na účet žalobkyně dne 14. 5. 2024. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky do 14. 5. 2025 spolu s úrokem ve výši 7.544,84 Kč. Pro případ prodlení byla žalovaná povinna hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

6. Právní předchůdce žalobkyně převedl dne 14. 5. 2024 částku 10.000 Kč na účet identifikovaný jako účet žalované, z něhož obdržel verifikační platbu ve výši 0,01 Kč.

7. Přípisem ze dne 15. 11. 2024 zpravil právní předchůdce žalobkyně žalovanou o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

8. Žalobkyně opakované vyzvala žalovanou k úhradě dluhu dne 14. 10. 2024 a 15. 11. 2024; současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 13.241,02 Kč ve lhůtě tří dnů a upozorněna na možnost uplatnění pohledávky u soudu; výzva byla odeslána téhož dne.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zabýval schopností žalované splácet poskytnutou částku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované, nevyžádal na žalované jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalované a ani neprovedl lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících, případně v interních registrech.

18. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalované, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

20. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku, proto vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 8.537,93 Kč (poskytnutá jistina ve výši 10.000 Kč ponížená o úhrady žalované ve výši 1.462,07 Kč). Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl a výrokem pod bodem I tohoto rozsudku uložil žalované povinnost k plnění.

21. Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaná se dosud do prodlení nedostala. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Soudu nejsou známy současné majetkové a výdělkové poměry žalované, která je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje a ke svým majetkovým poměrům ničeho neuvedla, aby soud mohl stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

22. Soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s přiměřeným použitím ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 13.454,24 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu ve výši 2.180,69 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 54,61 % předmětu řízení (v rozsahu 45,39 % předmětu řízení úspěšná nebyla); podle poměru svého úspěchu má tedy právo na náhradu 9,22 % nákladů řízení.

24. Náklady řízení sestávají z těchto částek: - 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 600 Kč odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 za dva úkony právní služby ve výši 300 Kč za úkon podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění), - 400 Kč odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 za jeden úkon právní služby ve výši 400 Kč za úkon podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky (návrh ve věci samé), - 300 Kč náhrada hotových výdajů podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu za tři úkony ve výši 100 Kč za úkon, - náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. při sazbě 21 % (z odměny a náhrad advokáta) ve výši 273 Kč. Celkem tedy náklady žalobkyně činí 2.373 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 9,22 % nákladů řízení, tj. 219 Kč.

25. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.