62 C 116/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 28 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 17.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28.000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025, doplněnou podáním ze dne 19. 8. 2025, domáhala zaplacení 28.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 17. 6. 2024 uzavřena online smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 28.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem v měsíčních splátkách ve výši 4.200 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 16.800 Kč, žalobkyně plnění započetla na úroky a domáhá se zaplacení jistiny ve výši 28.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 5. 4. 2025 a nákladů na upomínkování žalované ve výši 1.000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 17. 6. 2024 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 28.000 Kč, které byly vyplaceny bezhotovostním převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 15 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách po 4.200 Kč.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru byla vyplněna příloha č. 1 smlouvy o úvěru, tzv. posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaná uvedla, že je svobodná a nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě. Žalovaná byla v době žádosti o poskytnutí úvěru zaměstnána, její průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce činil 37.535 Kč, což žalovaná doložila výplatními lístky za období březen 2024, duben 2024 a květen 2024.

6. Náklady na bydlení žalovaná uvedla ve výši 3.000 Kč měsíčně. Dále uvedla, že pravidelně splácí starší dluhy, měsíčně hradí celkem 23.236 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je dlužníkem jednorázově splatných úvěrů v celkové výši 219.500 Kč. Totožnost žalované byla ověřena předložením fotokopie občanského průkazu.

7. Z výpisu z účtu žalované za měsíc březen 2024 vyplývá, že celkem bylo na účet připsáno 178.855,99 Kč a odepsáno 172.029,28 Kč, konečný zůstatek činil 6.909,22 Kč. V měsíci dubnu 2024 bylo na účet žalované připsáno 210.555,14 Kč, odepsáno 216.855,19 Kč, konečný zůstatek 609,17 Kč, v měsíci květnu 2024 bylo na účet žalované připsáno 208.135,91 Kč, odepsáno 201.006,73 Kč, konečný zůstatek 7.738,35 Kč.

8. Žalobkyně lustrovala žalovanou v registru SOLUS, REPI, ISIR, CRIBIS (vše bez negativního záznamu).

9. Upomínkou ze dne 20. 11. 2024 a 5. 12. 2024 byla žalovaná upozorněna na prodlení s úhradou splátky splatné dne 15. 11. 2024; současně byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek.

10. Dopisem ze dne 21. 3. 2025 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou řádných splátek. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu nejpozději do 4. 4. 2025 a upozornila ji na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Dopis byl žalované odeslán dne 21. 3. 2025. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

17. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

18. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou péčí a dostatečnou obezřetností, když shledala žalovanou schopnou splácet poskytnutý úvěr, přestože z výpisů z účtu žalované zjistila velmi nízký zůstatek na konci každého z měsíců a zejména větší množství příjmů pocházejících z jiných spotřebitelských úvěrů. Struktura příjmů a výdajů žalované podle výpisů z účtu byla taková, že příjem žalované z pracovní činnosti nepokrýval ani čtvrtinu jejích měsíčních výdajů, mezi nimiž nebyly zahrnuty ani výdaje na bydlení. Výši žalovanou deklarovaných nákladů na bydlení žalobkyně neověřovala vůbec, přestože se při obecné známosti o ceně nákladů na bydlení musela nutně jevit jako podezřele nízká.

19. Pokud žalobkyně poskytla úvěr žalované s pravidelným příjmem cca 37.000 Kč měsíčně, ze kterého měla, mimo nezbytných životních nákladů, pravidelně splácet 23.236 Kč a nadto byla zatížena jednorázově splatnými úvěry v celkové výši 219.500 Kč, nedostála povinnostem kladeným na poskytovatele úvěrů zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména když z výpisů z účtu žalované znala strukturu jejích obvyklých výdajů, které není možné hodnotit jako nízké a rozhodně nejsou přizpůsobeny výši pravidelného příjmu žalované.

20. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně poskytla žalované 28.000 Kč; žalovaná na dluh uhradila 16.800 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 11.200 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 11.200 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

22. Soud žalobkyni nepřiznal právo na úhradu úroku z prodlení, neboť žalovaná se do prodlení dosud nedostala. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy současné majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Soud proto určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z procesního hlediska úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají. Při porovnávání procesního úspěchu účastníků soud vycházel z příslušenství kapitalizovaného ke dni jeho rozhodnutí.