62 C 123/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 46.075,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 21.394,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.394,57 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 24.681,38 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 4.315,98 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 2.819,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.912,89 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.518,32 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 31.912,89 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2.667,28 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 5.896,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14.163,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 14.163,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2024 domáhala zaplacení 46.075,95 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 31. 1. 2020 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 40.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 17.605 Kč a poplatkem za zpracování úvěru a péči o zákazníka ve výši 16.944 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši 3.236 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 56.698,57 Kč.

2. Dne 28. 4. 2021 žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 35.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 30.392 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 7.599 Kč v 24 měsíčních splátkách ve výši 3.104 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 13.605,43 Kč., právnická osoba, účinností ke dni 27. 9. 2023 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Dne 31. 1. 2020 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 40.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 17.605 Kč s úrokovou sazbou 24,57 % ročně a poplatkem za zpracování úvěru a péči o zákazníka ve výši 16.944 Kč, tj. celkem 77.645 Kč, v 24 měsíčních splátkách ve výši 3.236 Kč.

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru 283865226 byla dne 31. 1. 2020 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s rodiči, pracuje na plný úvazek a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná dále uvedla jeden zdroj příjmu s tím, že její čistý příjem činil 17.071 Kč a další příjem domácnosti činil 19.000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty ve výši 5.000, žalovaná také hradila další splátky ve výši 2.197 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za listopad a prosinec 2019.

8. Podle tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023 žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uhradila celkem 56.698,57 Kč.

9. Dne 28. 4. 2021 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , RČ, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 35.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 30.392 Kč s úrokovou sazbou 20,79 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 7.599 Kč, tj. celkem 74.491 Kč, v 24 měsíčních splátkách ve výši 3.104 Kč.

10. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru , RČ, byla dne 28. 4. 2021 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije v nájmu, pracuje na plný úvazek a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná dále uvedla jeden zdroj příjmu s tím, že její čistý příjem činil 8.256 Kč, ostatní její příjem činil 45.000 Kč a další příjem domácnosti činil 28.000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty ve výši 3.500 Kč, žalovaná také hradila další splátky ve výši 3.236 Kč měsíčně. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z výpisů z bankovního účtu, pracovní smlouvy a výplatních pásek za březen a duben 2021.

11. Podle tabulky umoření ze dne 2. 10. 2023 žalovaná na dluh ze smlouvy o úvěru č. , RČ, uhradila celkem 13.605,43 Kč.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována dopisem ze dne 29. 9. 2023, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 43.447,30 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 27. 10. 2023.

13. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 žalobkyně upozornila žalovanou na výši dluhu a opětovně ji vyzvala k úhradě. Upomínka byla odeslána 2. 4. 2024.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

21. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

22. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné žádosti o úvěr a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Příjem žalované byl ověřen předložením výpisů z výplatních pásek. Předchůdce žalobkyně ale žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalších příjmů domácnosti, když žalovaná uvedla, že je svobodná a má pouze jeden zdroj příjmu. Jistě bylo v možnostech předchůdce žalobkyně ověřit si výši těchto dalších příjmů; pokud se předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalované o celkovém příjmu, aniž se zajímal o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.

23. Ohledně výdajů se předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalované, nijak údaje, které uvedla, neověřoval. V době uzavření první smlouvy o úvěru žalovaná žila s rodiči, v době sjednání v pořadí druhého úvěru žalovaná uvedla, že žije v nájmu. Předchůdce žalobce však ani v jednom případě nezjišťoval, jaké jsou konkrétní výdaje žalované na bydlení, osobní potřeby nebo volnočasové aktivity. Zejména v případě uzavření druhé úvěrové smlouvy bylo předchůdci žalobkyně známo, že žalovaná žije v nájmu, bylo tedy v jeho v možnostech ověřit si alespoň výši nákladů na bydlení (nájemné, náklady na energie). Přihlédnout je potřeba také k tomu, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované oba úvěry, i když byla žalovaná zatížena úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalované zatížené předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

24. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěry uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěry v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalované, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky obou úvěrů. Za této situace neměl být ani jeden úvěr žalované vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

26. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

27. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byly pohledávky za žalovanou platně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny dle smlouvy o úvěru č. , RČ, ve výši 21.394,57 Kč (poskytnutá jistina ve výši 35.000 Kč ponížená o úhradu žalované 13.605,43 Kč); ve zbylé části soud návrh žalobkyně zamítl. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, předchůdce žalobkyně poskytl žalované 40.000 Kč, žalovaná uhradila 56.698,57 Kč; žalobkyni proto podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, nevznikl nárok na vrácení jakéhokoliv plnění. V části nároku žalobkyně na úhradu smluvních úroků soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatných smluv o úvěru.

28. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalované zasláno 27. 10. 2023, doručeno jí mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 1. 11. 2023. Dne 2. 11. 2023 žalované počala běžet desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 13. 11. 2023.

29. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, který se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaná je od 14. 11. 2023 v prodlení.

30. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21.394,57 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, neboť do této doby se žalovaná nedostala do prodlení s úhradou dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

31. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

32. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalované, která byla z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.