62 C 131/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 119.171,55 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do zaplacení úroku ve výši 74,25 % ročně z částky 46.312,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 33.827 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 85.344,55 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 46.312,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46.312,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022, doplněnou podáním ze dne 9. 11. 2022 a podáním ze dne 16. 10. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení 119.171,55 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 12. 2. 2020 uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 62.824 Kč, který se skládal z úroku po dobu trvání smlouvy ve výši 86 % ročně, dále z částky na zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 21 měsíčních splátkách po 5.373 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh uhradil 16.173 Kč. Část úhrady ve výši 3.687,91 Kč byla započtena na dlužnou jistinu a část úhrady ve výši 12.485,09 Kč na dlužný poplatek. Pro případ prodlení s úhradou pravidelných splátek byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. S účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 46.312,09 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 46.471,36 Kč, smluvní pokuty ve výši 24.788,10 Kč, sankčních poplatků ve výši 1.600 Kč a příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z informací poskytnutých žalovaným, pracovní smlouvy žalovaného, z dostupných systémů (CEE, BRKI, NRKI) a také z ekonomického modelu, jež je podložen statistickými daty. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3. Podáním doručeným soudu dne 16. 10. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně úroku ve výši 74,25 % ročně z částky 46.312,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení 4. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem pod bodem I tohoto rozhodnutí řízení zčásti zastavil; souhlasu žalovaného nebylo třeba (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, přestože byl řádně a včas předvolán, ani svou nepřítomnost neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti; svou neúčast u jednání omluvila.

7. Soud provedl dokazování listinami.

8. Dne 12. 2. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla poskytnuta částka 50.000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s úrokem ve výši 48.205 Kč s úrokovou sazbou 86 % ročně, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěr ve výši 1.500 Kč, poplatkem za komfortní poskytnutí a splácení ve výši 4.285 Kč, poplatkem za flexibilní splácení ve výši 6.125 Kč a doplňkovým pojištěním ve výši 2.709 Kč, tj. částku v celkové výši 62.824 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 5.373 Kč (poslední splátka měla činit 5.364 Kč). Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky za zahájení vymáhání dluhu, poplatky za upomínky a pro případ prodlení s úhradou dluhu také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

9. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla dne 11. 2. 2020 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí úvěru zaměstnán na plný úvazek; uvedl, že má 1 zdroj příjmu a jeho čistý příjem činí 31.000 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly určeny částkou 8.000 Kč. Z karty se podává, že totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, údaje uvedené žalovaným byly právním předchůdcem žalobkyně ověřeny předložením pracovní smlouvy, potvrzením o příjmu a výplatními páskami za prosinec 2019 a leden 2020; v prosinci 2019 činila mzda žalovaného 1.341,17 euro, v lednu 2020 činila mzda žalovaného 1.168,23 euro.

10. Podle přehledu historie splácení žalovaný uhradil na dluh dne 26. 3. 2020 částku 5.373 Kč, dne 24. 8. 2020 částku 5.400 Kč a dne 20. 10. 2020 částku 5.400 Kč; celkem žalovaný na dluh uhradil 16.173 Kč.

11. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 2. 11. 2022 vyplývá, že proti žalovanému bylo dne 27. 1. 2022 zahájeno exekuční řízení.

12. Výzvou ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 2. 2022.

13. Předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2022 žalobkyně upomenula žalovaného na výši dluhu a vyzvala jej k jeho zaplacení nejpozději ve lhůtě 7 dnů od datace výzvy. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 5. 2022.

14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdce žalobkyně s účinností k 1. 2. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z 1. 2. 2022, který byl podle potvrzení podání odeslán 11. 2. 2022.

15. Provedené důkazy soud hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost jednotlivých listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

16. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí v dané věci. Soud pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], která měla být jako zástupce právního předchůdce žalobkyně přítomna při uzavírání úvěrové smlouvy a svou výpovědí měla stvrdit, že jí žalovaný skutečně předložil doklady uvedené v zákaznické kartě, která byla vyplněna podle údajů v těchto dokladech, tj. pracovní smlouvě, potvrzení o příjmu a výplatních páskách. Soud shledal provedení tohoto důkazu nehospodárným, neboť jednak žalobkyni uvěřil, že údaje uvedené v zákaznické kartě byly podloženy pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu a výplatními páskami žalovaného, jednak závěr o částečné nedůvodnosti žaloby nespočívá na tom, že příjem žalovaného z pracovního poměru nebyl náležitě ověřen, jak bude podrobně osvětleno níže.

17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 2. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně v hotovosti poskytl žalovanému částku 50.000 Kč za poplatek v souhrnné výši 62.824 Kč. Žalovaný na dluh uhradil částku 16.173 Kč. S účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 20. 5. 2022.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

26. V posuzované věci žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal a ověřoval příjem žalovaného předložením pracovní smlouvy, potvrzení o příjmu a výplatních pásek za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, výdaje žalovaného však nebyly zjišťovány vůbec. Právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal, jaké jsou náklady žalovaného na bydlení, osobní potřeby, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod. Místo toho se právní předchůdce žalobkyně spokojil s odhadem měsíčních výdajů žalovaného.

27. Přestože lze přisvědčit žalobkyni, že přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, bylo jistě v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si alespoň část výdajů žalovaného např. tím, že na žalovaném vyžádá výpis z účtu či jiný doklad o úhradě nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.). Právní předchůdce žalobkyně však při zjišťování výdajů žalovaného vycházel toliko z ekonomického modelu, jež měl podklad ve statistických datech a výdaje žalovaného stanovil pouze odhadem.

28. Uvedla-li žalobkyně, že v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly právním předchůdcem činěny dotazy do rozličných systémů, pak je třeba konstatovat, že žalobkyně předložila toliko výstup z centrální evidence exekucí, který nadto nebyl proveden ke dni poskytnutí úvěru, tj. dne 12. 2. 2020, ale po podání žaloby dne 2. 11. 2022. Za situace, kdy žalobkyně uvedla, že žalovaný byl ze strany jejího právního předchůdce lustrován v mnohých registrech a databázích za účelem zkoumání jeho úvěruschopnosti, a přitom ani přes výzvu soudu nedoložila, byť jediný, výstup z provedené lustrace, nebyla její tvrzení prokázána (dobrodiní poučení u jednání se žalobkyně svou nepřítomností zřekla).

29. Právní předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

30. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

32. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 33.827 Kč (poskytnutá jistina ve výši 50.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 16.173 Kč), ve zbylé části 85.344,55 Kč soud návrh žalobkyně zamítl.

33. V části nároku na zaplacení úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 46.312,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení soud návrh žalobkyně také zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

34. Ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 46.312,09 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení soud nárok žalobkyně rovněž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

35. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

36. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska by převážně úspěšnému žalovanému náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků povinnost k jejich náhradě neuložil.