62 C 133/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 63.629,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 35.028 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 28.601,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53.508 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení 63.629,43 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla online dne 25. 5. 2021 uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 39.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s obchodním úrokem ve výši 50.131 Kč a administrativním poplatkem ve výši 30.000 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1.986 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, na svůj dluh uhradila 3.972 Kč a žalobkyně proto zbylý dluh dne 14. 3. 2022 zesplatnila. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 38.557 Kč, obchodního úroku ve výši 9.801 Kč, administrativních poplatků ve výši 4.000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.651,60 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.469,83 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1.150 Kč.

2. K otázce posouzení schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že je závislá na pravdivosti a úplnosti informací předložených klienty před sjednáním úvěru a finanční analýza je proto prováděna prostřednictvím skóringového systému analýzy příjmů a výdajů získaných z výpisů z účtu úvěrované osoby. Žalovaná předložila výpisy z účtu, výplatní pásky a současně byl vyplněn formulář příjmů a výdajů. Měsíční výdaje byly skóringovým systémem vyhodnoceny průměrně na 10.752,67 Kč, žalovaná nad rámec údajů uvedených ve výpisu a formuláři ničeho dalšího neuvedla. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil 17.921,11 Kč a žalovaná tedy byla způsobilá hradit úvěr měsíční splátkou ve výši 1.986 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila, přestože byla řádně a včas předvolána, ani svou nepřítomnost neomluvila, nepožádala o odročení jednání.

5. Soud provedl dokazování listinami.

6. Dne 24. 5. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně byla podle smlouvy povinna poskytnout žalované úvěr ve výši 39.000 Kč, žalovaná se naopak zavázala vrátit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou částkou náklady spotřebitelského úvěru, úrok a administrativní poplatek, ve výši 80.131 Kč. Podle splátkového kalendáře měla být celková částka 119.131 Kč uhrazena v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1.986 Kč (poslední splátka činila 1.957 Kč). V bodu 11 smlouvy si strany pro případ prodlení žalované s plněním jakékoliv splátky po dobu delší 30 dnů sjednaly právo žalobkyně zesplatnit dosud neuhrazenou jistinu úvěru. Podle čl. 9 a čl. 11 smlouvy o úvěru strany s odkazem na sazebník žalobkyně sjednaly právo žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení žalované ve výši 0,1 % - 0,5 % denně.

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byl dne 25. 5. 2021 vyplněn formulář příjmů a výdajů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná od října 2017, její čistý měsíční příjem činí 22.000 Kč, bydlí v nájmu, je svobodná a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Průměrné měsíční výdaje žalované byly určeny částkou 14.000 Kč, žalovaná dále hradila jiné dluhy splátkami ve výši 2.500 Kč měsíčně. Totožnost žalované byla ověřena předložením občanského průkazu. Údaje poskytnuté žalovanou byly ověřeny předložením výplatní pásky za březen 2021 (vyplacena mzda ve výši 24.736 Kč), výplatní pásky za duben 2021 (vyplacena mzda ve výši 24.792 Kč) a dále výpisy z účtů žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021.

8. V únoru 2021 byly na účtu žalované zaznamenány příjmy ve výši 66.722,25 Kč a výdaje ve výši 66.835,88 Kč; konečný zůstatek činil 1.895,68 Kč. Z výpisu z účtu za únor 2021 se dále podává, že žalovaná hradila půjčku u společnosti [právnická osoba] ve výši 2.500 Kč a platbami, které probíhaly opakovaně i několikrát denně, odepisovala z účtu ve prospěch společnosti [právnická osoba], částky v řádech stovek korun, v konečném součtu pak v únoru 2021 ve výši přesahující 17.000 Kč; [právnická osoba], žalované v únoru 2021 poskytla částku 3.000 Kč.

9. V březnu 2021 byly na účtu žalované zaznamenány příjmy ve výši 116.381,49 Kč a výdaje ve výši 96.414,10 Kč; konečný zůstatek činil 21.863,07 Kč. Z výpisu z účtu za březen 2021 se dále podává, že žalovaná hradila ve prospěch třetích osob částku 10.500 Kč (s poznámkou, že posílá opět méně) a částku 12.000 Kč. Platbami, které probíhaly opakovaně i několikrát denně, žalovaná odepisovala z účtu ve prospěch společnosti [právnická osoba], částky v řádech stovek korun, v konečném součtu pak v březnu 2021 ve výši přesahující 27.500 Kč; [právnická osoba], žalované v březnu 2021 poskytla dílčími platbami částku v celkové výši 52.100 Kč, [právnická osoba] žalované poskytla částku 15.000 Kč.

10. V dubnu 2021 byly na účtu žalované zaznamenány příjmy ve výši 59.737 Kč a výdaje ve výši 77.962,76 Kč; konečný zůstatek činil 3.637,31 Kč. Z výpisu z účtu za duben 2021 se dále podává, že žalovaná hradila ve prospěch třetích osob částku přesahující 40.000 Kč. Platbami, které probíhaly opakovaně i několikrát denně, žalovaná odepisovala z účtu ve prospěch společnosti [právnická osoba], částky v řádech stovek korun, v konečném součtu pak v dubnu 2021 ve výši přesahující 6.000 Kč; [právnická osoba], žalované v dubnu 2021 poskytla dílčími platbami částku v celkové výši 2.500 Kč, [právnická osoba] [anonymizováno] žalované poskytla částku 5.000 Kč.

11. Podle elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line a výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalované byla dne 25. 5. 2021 převodem na její účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 39.000 Kč.

12. Žalovaná dne 12. 7. 2021 uhradila 1.986 Kč a dne 9. 8. 2021 částku 1.986 Kč; dále na dluh neuhradila ničeho, jak dále plyne z výpisu splátkového kalendáře.

13. Výzvou ze dne 27. 1. 2022 žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou pravidelných splátek a současně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění zbývající jistiny, nebude-li dlužná částka připsána na účet žalobkyně do 13. 3. 2022. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 27. 1. 2022.

14. Přípisem ze dne 22. 3. 2022 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 14. 3. 2022 a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu ve výši 56.287,71 Kč. Dle podacího lístku byl dopis odeslán dne 22. 3. 2022.

15. Předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2022 žalobkyně opětovně upomenula žalovanou o úhradu dluhu a upozornila ji na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 21. 4. 2022.

16. Žalobkyně ke dni 27. 6. 2022 vyčíslila pohledávku za žalovanou celkovou částkou 63.629,43 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 38.557 Kč, obchodního úroku ve výši 9.801 Kč, administrativních poplatků ve výši 4.000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.651,60 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.469,83 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1.150 Kč.

17. Provedené důkazy soud hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost jednotlivých listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované převodem na účet žalované č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 39.000 Kč. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

25. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

26. V posuzované věci žalovaná sdělila žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by informace poskytnuté žalovanou byly žalobkyní dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalobkyně řádně ověřila pouze příjem žalované předložením výplatních pásek. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou, aniž by tyto dostatečně ověřila a vyhodnotila ve spojení s předloženými výpisy z účtu za období bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru. Z jednotlivých výpisů je zjevné, že měsíční příjmy a výdaje žalované se pohybovaly v řádech desítek tisíc korun, příjmy jsou však převážně tvořeny jinými zápůjčkami a úvěry, výdaje naopak představují úhradu jiných dluhů žalované. Mimo drobné odchozí platby jsou z výpisů patrné taktéž pravidelně odepisované platby ve výši 10.000 Kč, 12.000 Kč nebo 16.000 Kč, tedy částky v nezanedbatelné výši; tyto však žalobkyně žádným způsobem nezkoumala, resp. se nezajímala o účel, za kterým jsou ze strany žalované hrazeny. Výdaje žalované tedy nebyly žalobkyní zkoumány dostatečně, žalobkyně neprojevila žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění, jaké jsou náklady žalované na bydlení, i když jí bylo známo, že žalovaná žije v nájmu, jaké jsou náklady žalované na potřeby domácnosti, na osobní potřeby, výdaje související se zdravotním stavem apod. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má poskytovatel úvěru povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

27. Žalobkyně postupovala formálně, když do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřila její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Odbornou péčí poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, zejména pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

30. Ve světle uvedeného by proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 35.028 Kč (poskytnutá jistina ve výši 39.000 Kč ponížená o úhradu žalované v celkové výši 3.972 Kč), ve zbylé části 28.601,43 Kč soud návrh žalobkyně zamítl.

31. Ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53.508 Kč od 28. 6. 2022 do zaplacení soud nárok žalobkyně rovněž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

32. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

33. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 63.629,43 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 53.508 Kč od 28. 6. 2022 do 1. 9. 2023 v kapitalizované výši 7.424,05 Kč, tedy celkem 71, 053,48 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 35.028 Kč, ve zbylé části, tj. co do částky 36.025,48 Kč žalobkyně úspěšná nebyla. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť z procesního hlediska převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.