62 C 14/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o odstranění kamery, drobného poškození fasády, zdržení se dalšího zásahu

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit kameru a kamerový systém ze společné části domu č. p. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , nacházející se na lodžii se vstupem z bytové jednotky č. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , a navrátit stav společné části domu, tj. fasády, v místě vrtů do původního stavu, a dále povinnost odstranit drobné poškození fasády shora specifikovaného domu v místě instalace kamery a kamerového systému tak, aby stav fasády odpovídal stavu fasády před umístěním kamery, a povinnost zdržet se dalšího zásahu do společných částí domu č. p. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , tj. fasády bytového domu, zejména nedovoleným umísťováním dalších kamerových nebo záznamových zařízení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal, aby žalovaný odstranil kameru a kamerový systém ze společné části domu č. p. , Anonymizováno, zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, nacházející se na lodžii (balkonu) se vstupem z bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, vymezené v budově č. p. , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, (dále jen „kamera“) a navrátil stav společné části domu, tj. fasády v místě vrtu do původního stavu a dále, aby odstranil drobné poškození fasády v místě instalace kamery a kamerového systému tak, aby stav fasády odpovídal stavu před umístěním kamery.

2. Uvedl, že žalovaný v létě roku 2022 nainstaloval kameru na vnější fasádu bytového domu do míst přístupných ze své lodžie. Kamera zabírá prostor před vchodem do bytového domu a vjezdem do podzemních garáží. Poté, co byl žalobce o instalaci kamery se záznamem zpraven, vyzval předseda SVJ žalovaného, aby kameru odstranil. Žalovaný tak neučinil. Žalovaný instalací kamery na fasádu domu způsobil poškození fasády, tedy společné části domu. Instalace kamery nebyla povolena shromážděním vlastníků. Byť je kamera nainstalována v prostoru lodžie žalovaného, došlo při její instalaci k poškození společných částí domu bez souhlasu ostatních spoluvlastníků; žalovaný tak porušil čl. XIII odst. 1 písm. g) stanov. Podle čl. XIII odst. 2 písmo. s) stanov je povinen poškození odstranit a navrátit v původní stav.

3. Prostřednictvím kamery nadto dochází k obtěžování imisemi pohledem ve vztahu k ostatním spoluvlastníkům, neboť kamera zabírá prostranství před bytovým domem, před vchodem do domu a vjezdem do podzemních garáží. Právo žalovaného na ochranu jeho majetku, kterým žalovaný odůvodňuje instalaci kamery, nemůže mít přednost před právy ostatních spoluvlastníků, které kamera, respektive sledování, obtěžuje, přičemž je třeba zdůraznit, že před bytovým domem se vyskytují i děti.

4. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedl, že kameru instaloval sám, má na to vzdělání. Kamera je nainstalována na fasádě domu v místě přístupném výhradně z jeho lodžie, tedy jedná se o společnou část domu určenou k jeho výhradnímu užívání. Na venkovní zdi přístupné z jeho lodžie se nachází rovněž elektrická zásuvka a světlo. K instalaci kamery bylo zapotřebí pouze tří hmoždinek a vrutů, které žalovaný navrtal do betonového stropu balkonu v místech bez tepelné izolace. Kabel, který vede do kamery z elektrické zásuvky, je překryt instalační lištou přilepenou lepidlem; lišta je přilepena částečně k fasádě domu a částečně ke stropu balkonu bez tepelné izolace. Byť je kamera způsobilá nahrávat, tedy uchovávat záznam, žalovaný ji provozuje v režimu bez záznamu, kamera se spouští pouze v případě, že zaznamená pohyb kolem jeho vozidla. Žalovaný má vlastní parkovací místo, které je umístěno pod jeho balkonem, resp. naproti jeho balkonu. Kameru žalovaný nainstaloval za účelem ochrany svého majetku, v minulosti totiž bylo jeho vozidlo opakovaně poškozeno či vykradeno.

5. Žalovaný akcentoval, že na ostatních balkonech mají spoluvlastníci umístěny markýzy, rolety, voliéry a klimatizační jednotky. Žalovaný osobně žádal předsedu SVJ o povolení umístit kameru na zeď domu a svou žádost přednesl rovněž na shromáždění SVJ. Projednání žádosti žalovaného, však bylo předsedou a místopředsedou SVJ odmítnuto. Kamera žalovaného snímá pouze prostor kolem parkovacího místa a přístupovou cestu do garáží, tato cesta je ve vlastnictví žalobce. Pokud dříve kamera pořizovala záznam a snímala prostor před vchodem do domu a vjezdem do garáží, žalovaný po upozornění ze strany žalobce upravil nastavení kamery tak, že nadále záznam neuchovává a snímá pouze své parkovací místo a část přístupové cesty do podzemní garáže.

6. Soud provedl dokazování listinami, provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný nainstaloval na společnou zeď, respektive společnou část domu přístupnou z jeho balkonu, kameru, aniž mu byl žalobcem dán souhlas k její instalaci a o tom, že kamera je připevněna ke stropu balkonu pomocí tří hmoždinek a vrutů a že od ní vede kabel překrytý instalační lištou přilepenou částečně k fasádě domu a částečně ke stropu balkonu. Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ostatní spoluvlastníci bytů mají na společných částech domu, respektive na zdech přístupných z jejich balkonů, instalována různá zařízení jako klimatizační jednotky, markýzy, rolety, přičemž o umístění klimatizačních jednotek a voliéry pro kočky nebylo hlasováno shromážděním SVJ.

8. Žalobce je právnickou osobou, která vznikla dne 12. 12. 2015, předsedou výboru SVJ je , tituly před jménem, , jméno FO, , jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku.

9. Žalovaný je podle informativního výpisu z katastru nemovitostí vlastníkem bytu č. , hodnota, v bytovém domě č. p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, . Žalovaný je současně vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře 12 m² zapsaného na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro k. ú. , adresa, ; jedná se o parkovací místo.

10. Žalobce přípisem ze dne 18. 10. 2022 vyzval žalovaného k odstranění kamery z balkonu žalovaného, respektive ze zdi bytového domu v části přístupné pouze z balkonu žalovaného, a upozornil jej na možnost podání žaloby; výzva byla žalovanému doručena dne 20. 10. 2022. Žalovaný v reakci na výzvu žalobce uvedl, že odmítá kameru demontovat a požadavek žalobce považuje za zásah do svých osobních spotřebitelských a majetkových práv.

11. Žalobce se bez úspěchu pokoušel přimět žalovaného k odstranění kamery v přestupkovém řízení (žalobce byl přestupkovým oddělením , Anonymizováno, města , adresa, -, Anonymizováno, dne 30. 11. 2022 vyrozuměn o odložení věci) a prostřednictvím , právnická osoba, (přípisem ze dne 19. 9. 2022 bylo žalobci sděleno, že úřad neshledal důvody pro zahájení řízení).

12. E-mailem ze dne 14. 7. 2022 upozorňoval za SVJ , adresa, jeho předseda , jméno FO, na opakované krádeže v prostorách bytového domu a garáží, ke sdělení připojil videa z doby krádeže, u videí byl připojen komentář žalovaného. Na tuto komunikaci reagoval žalobce, respektive předseda výboru SVJ , jméno FO, , e-mailovým dotazem na žalovaného, zda má na svém balkoně umístěnu kameru. Poté, co žalovaný e-mailem tuto informaci potvrdil, žádal jej předseda výboru žalobce o okamžité odstranění kamery.

13. Z e-mailové komunikace z období roku 2017–2020 bylo zjištěno, že obyvatelé bytového domu se s vandalismem či krádežemi potýkali již v minulosti. O opakovaném vykrádání či krádežích automobilů v oblasti kolem bytového domu svědčí rovněž žalovaným předložená facebooková komunikace z období roku 2021 a 2022.

14. Z fotografií předložených žalovaným soud zjistil, že kamera je přichycena třemi vruty ke stropu balkonu, přičemž elektrické vedení ke kameře je překryto tenkou instalační lištou vedenou zčásti po stěně domu a zčásti po stropu balkonu. Z fotografií předložených žalovaným soud rovněž zjistil, že na ostatních balkonech jsou umístěny, respektive instalovány, markýzy, rolety, klimatizační jednotky. Fotografií automobilu, o němž prohlásil, že se jedná o jeho vozidlo, žalovaný dokládal, že kamera je nasměrována na jeho parkovací místo, kde parkuje svým vozidlem. Z fotografií předložených žalovaným se dále podává, že vstupní dveře do předmětného bytového domu jsou opatřeny upozorněním, že objekt je střežen kamerami se záznamem.

15. Podle čl. XIII odst. 1 písm. g) stanov žalobce má člen společenství právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt (nebytový prostor), jakož i užívat společné části. Nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.

16. Podle čl. XIII odst. 2 písm. f) stanov žalobce má člen společenství povinnost odstranit na svůj náklad závady a poškození, které na jiných jednotkách nebo na společných částech způsobil sám nebo ti, kteří s ním jednotku užívají.

17. Podle čl. XV odst. 2 písm. d) stanov žalobce jsou členové společenství povinni zdržet si jakýchkoliv záborů společných částí a umisťování vlastních věcí sloužících k užívání jednotky ve společných částech.

18. Práva a povinnosti spoluvlastníků vymezená ve stanovách odpovídají textu prohlášení vlastníka.

19. Prohlášením datovaným 9. 12. 2024 vyjádřila osoba označená jako vlastník parkovacího místa č. , hodnota, , , jméno FO, , písemný souhlas s tím, aby bylo její parkovací místo monitorováno kamerou umístěnou na balkoně žalovaného. Prohlášením datovaným 16. 11. 2024 vyjádřila osoba označená jako vlastník parkovacího místa č. , hodnota, , , jméno FO, , písemný souhlas s tím, aby bylo její parkovací místo monitorováno kamerou umístěnou na balkoně žalovaného. Prohlášením datovaným 26. 11. 2024 vyjádřila osoba označená jako vlastník parkovacího místa č. , hodnota, , Karol Škrtec, písemný souhlas s tím, aby bylo její parkovací místo monitorováno kamerou umístěnou na balkoně žalovaného. Prohlášením datovaným 26. 11. 2024 vyjádřila osoba označená jako vlastník parkovacího místa č. , hodnota, , , právnická osoba, , písemný souhlas s tím, aby bylo její parkovací místo monitorováno kamerou umístěnou na balkoně žalovaného.

20. Ze zápisu ze shromáždění SVJ ze dne 3. 11. 2022 se podává, že žalovaný vyzval shromáždění SVJ k hlasování o umístění kamer. Jeho návrh byl zamítnut s odůvodněním, že bod nebyl zařazen do programu před zahájením schůze.

21. Podle zápisu ze schůze SVJ konané dne 8. 6. 2016 bylo na této schůzi hlasováno o schválení souhlasu s umístěním žaluzií, markýz, předokenních rolet, pergol a altánů. Ani jedna z těchto položek nebyla schválena všemi členy společenství, ani všemi členy přítomnými na schůzi.

22. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení dané věci.

23. Soud neprovedl žalobcem navržený důkaz ohledáním na místě samém, neboť o tom, že a jakým způsobem je kamera na balkonu žalovaného umístěna, nebylo mezi účastníky sporu, stejně tak nebylo mezi účastníky sporu o tom, že ostatní spoluvlastníci mají na svých balkonech nainstalována různá zařízení, jako klimatizační jednotky, markýzy či předokenní rolety. Domnělou existenci další kamery pak nelze zjišťovat prostřednictvím navrženého důkazu, když žalobce další kameru neučinil předmětem tohoto řízení.

24. Soud neprovedl dokazování publikací „Bezpečností analýza 2023“, neboť otázka, míry kriminality v městské část , adresa, není pro posouzení dané věci podstatná.

25. Soud pro neúčelnost a nehospodárnost nevyslechl žalobcem navržené svědky , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , protože otázka toho, zda některým členům žalobce vadí, že kamera žalovaného zabírá prostor před bytovým domem, resp. prostor parkovacích stání, není z hlediska posouzení této věci, rozhodná, když tvrzení žalobce jsou v tomto směru podle svého obsahu tvrzeními o zásahu do osobnostních práv jednotlivých osob (navržených svědků); ochrana jejich osobnostních práv však není a nemůže být způsobilým předmětem řízení zahájeného z podnětu žalobce jako právnické osoby.

26. Podle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

27. Podle § 1175 odst. 1 o. z. má vlastník jednotky právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části.

28. Podle ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

29. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3269/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 106/2012 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu byla zveřejněna na www.nsoud.cz) dospěl k závěru, že společenství vlastníků jednotek je oprávněno v rámci správy domu ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. podat negatorní žalobu podle ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. proti osobě, která neoprávněně zasahuje do práv vlastníků jednotek ke společným částem domu.

30. Tento závěr, vycházející z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, je použitelný i pro současnou právní úpravu ochrany vlastnického práva a bytového spoluvlastnictví (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3553/2017). Žalobce jako společenství vlastníků jednotek je tedy aktivně legitimováno k podání negatorní žaloby.

31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1583/2021, v otázce výkladu ustanovení § 1175 odst. 1 o. z. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2359/2018, vyložil, že citované ustanovení vymezuje práva a povinnosti vlastníka jednotky (srov. § 1159 o. z.) s ohledem na povahu bytového spoluvlastnictví, a to pozitivně a negativně. Pozitivně je upraveno jeho právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt a užívat společné části; negativní vymezení spočívá v zákazu ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv a v zákazu ohrozit, změnit nebo poškodit společné části. Obdobné ustanovení v dřívější právní úpravě (zákon č. 72/1994 Sb.) chybělo. Proto pravidla pro režim společných částí domu určila judikatura, která formulovala zásadu, podle níž rozpory při užívání společných prostor měly být podrobeny především kritériu přiměřenosti (proporcionality); bylo třeba, aby některý ze spoluvlastníků neužíval společné prostory takovým nežádoucím způsobem, který by nad míru přiměřenou poměrům ztěžoval či bránil užívání týchž prostor ostatním a zamezoval nebo komplikoval jim využití prostor, které užívají výlučně. Vzhledem k subsidiárnímu použití zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pak soudní praxe dovodila, že je namístě aplikace výkladových pravidel převzatých z ustanovení § 127 obč. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. 12. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2062/2003, a z 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2062/2010) S ohledem na dosavadní judikaturu i s ohledem na to, že ustanovení § 1175 o. z. vymezuje práva a povinnosti vlastníka jednotky pouze obecně v návaznosti na jeho vlastnické právo, je dovolací soud toho názoru, že pro právní režim užívání společných prostor v rámci bytového spoluvlastnictví lze i nadále aplikovat zásadu přiměřenosti (proporcionality) stanovenou obecně pro obsah vlastnického práva (§ 1012 o. z.), případně speciálně pro imise (§ 1013 o. z.), a dovodit, že vlastník jednotky nesmí užívat společné prostory takovým způsobem, kterým by nad míru přiměřenou poměrům ztížil užívání těchto prostor ostatním vlastníkům jednotek. Posouzení, zda jde o výkon práva ztěžující užívání nad míru přiměřenou poměrům, závisí na úvaze soudu, která bude odrážet individuální okolnosti každého jednotlivého případu, neboť jde o právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou; uvedené posouzení lze přezkoumat jen v případě jeho zjevné nepřiměřenosti. K citovaným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze 17. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2066/2019, či z 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3054/2020.

32. Soud proto podrobil testu přiměřenosti způsob, jakým žalovaný užívá společné prostory určené k jeho výlučnému užívání ve vztahu k výkonu vlastnických práv ostatních spoluvlastníků a dospěl k závěru, že přichycení kamery ke stropu balkonu žalovaného nelze hodnotit jako užívání společných prostor nad míru přiměřenou poměrům, ani jako nepřiměřený zásah do práv ostatních spoluvlastníků.

33. Soud přitom vycházel z toho, že způsob, jakým je kamera instalována, o čemž mezi účastníky nebylo sporu, tudíž ohledání na místě samém by bylo zcela nadbytečným dokazováním, nadto způsob přichycení kamery je zřejmý z fotografií předložených žalovaným, nezasahuje do práv ostatních spoluvlastníků v tom smyslu, že by jím docházelo k soustavnému, nevratnému či zásadnímu poškozování společných částí domu nad míru přiměřenou poměrům.

34. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na společných částech domu přístupných z balkonů jednotlivých spoluvlastníků jsou instalovaná, tj. pevně přichycena, různá zařízení (klimatizační jednotky, markýzy, předokenní rolety) svými rozměry dalece přesahující rozměry kamery žalovaného. Přichycení kamery ke stropu balkonu vruty (elektrické vedení je k fasádě domu pouze přilepeno pomocí instalační lišty) nijak zásadně nevybočuje ze způsobu, jakým společné části domu užívají ostatní spoluvlastníci, není excesem, neomezuje ostatní spoluvlastníky v jejich užívání společných částí domu ani jim užívání společných prostor neztěžuje nad míru přiměřenou poměrům. Naopak v poměrech předmětného bytového domu je běžné, že jednotliví spoluvlastníci do společných částí domu určených k jejich výlučnému užívání, tedy do fasády přístupné z balkonu či stropů balkonů, instalují různá zařízení sloužící k jejich osobní potřebě.

35. K námitce žalovaného, že kamera žalovaného je, na rozdíl od jiných zařízení, neestetickým, rušivým, prvkem, soud nepřihlédl, když současně sám žalobce uvedl, že není schopen pohledem ověřit, tedy z ulice dohlédnout, kolik kamer vlastně žalovaný na balkon umístil. Je stěží uvěřitelné, že drobná kamera umístěná v rohu pod stropem balkonu je z estetického hlediska rušivější než například klimatizační jednotka, která se na rozdíl od kamery přehlédnout nedá, jak je patrné z předložených fotografií.

36. Stran ochrany před obtěžováním pohledem dovodil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5264/2014, že v režimu § 127 odst. 1 obč. zák., resp. § 1013 odst. 1 o. z., je možné poskytnout obranu i proti tzv. imateriálním imisím v podobě obtěžování pohledem, fotografováním nebo pořizováním jiného obrazového záznamu. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu pouze v mimořádných případech, pokud je soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti. Musí tak jít o případy svou intenzitou a rozsahem výrazně a neodůvodněně zasahující do soukromí vlastníka, který se proti takovým imateriálními imisím brání. Zda tomu tak je, je nutno posoudit vždy s přihlédnutím k individuálním okolnostem každého případu. Odkázal přitom na rozsudek ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 583/2011, publikovaný pod č. 48/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož i v případě fotografování a filmování osob jde v jistém smyslu o „obtěžování pohledem“, umocněné tím, že tento pohled je zachycen technickými prostředky. Lze proto konstatovat, že je-li fotografováním nebo pořizováním jiného obrazového záznamu soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele nemovitosti, jde o imisi ve smyslu § 127 odst. 1 obč. zák. Ochrany proti takovému jednání se lze domáhat i žalobou na ochranu osobnosti podle § 11 a násl. obč. zák., nicméně v závažných případech se tato ochrana částečně překrývá s ochranou poskytovanou ustanovením § 127 odst. 1 obč. zák. proti jednání vlastníka věci (fotoaparátu, kamery či jiného podobného zařízení).

37. Poskytnutí ochrany proti imisím spočívá v uložení povinnosti rušiteli, aby učinil přiměřená opatření. V daném případě žalovaný uvedl, že kamera se spouští pouze v případě, že zaznamená pohyb kolem vozidla žalovaného a že je provozována v režimu bez záznamu. Za tohoto stavu je umístění kamery na balkonu žalovaného srovnatelné se situací, kdy by sám žalovaný soustavně sledoval pohledem své parkovací místo a jeho okolí.

38. Do práva žalobce jako společenství vlastníků jednotek, resp. do práv jednotlivých spoluvlastníků, by přitom mohlo být sledováním ze strany žalovaného zasaženo jen v oblasti přístupové komunikace či prostoru před vchodem do domu a vjezdem do garáže. Jednotlivá parkovací místa jsou výlučným vlastnictvím různých osob, k podání žaloby na ochranu proti rušení jejich vlastnického práva by proto byly legitimovány jen tyto osoby. Přístupová komunikace, jakož i prostor před vchodem domu, je veřejně přístupným prostranstvím (byť ve spoluvlastnictví jednotlivých vlastníků bytů), jeho sledování ze strany žalovaného, i kdyby se jednalo o sledování soustavné, nelze hodnotit jako mimořádně intenzivní zásah do práv ostatních spoluvlastníků či o závažný a neoprávněný zásah do (spolu)vlastnického práva odůvodňující uložení opatření v podobě odstranění kamery. Vchod do bytového domu je nadto opatřen upozorněním na monitorování prostoru kamerou se záznamem. Byť, jak uvedl žalobce, ve skutečnosti žádná kamera u vchodových dveří ani jinde (vyjma balkonu žalovaného) umístěna není, jsou procházející osoby informovány o tom, že mohou být sledovány a dokonce nahrávány.

39. Pokud žalobce poukazoval na to, že se v oblasti sledované žalovaným mohou pohybovat děti a že sledování vadí jednotlivým osobám, jejichž svědecké výpovědi nabízel k důkazu, mohou se tyto osoby případně domáhat ochrany proti zásahu do svých osobnostních práv, společenství vlastníků jednotek je však oprávněno toliko domáhat se ochrany před zásahem do práv všech spoluvlastníků imisemi, přičemž se musí jednat o závažný a mimořádný zásah; k podání žaloby na ochranu před (případným) zásahem do osobnostních práv jednotlivých spoluvlastníků legitimováno není.

40. Jelikož soud v umístění kamery na společné části domu neshledal (poměrům v daném domě) nepřiměřený a závažný zásah do práv ostatních spoluvlastníků, ať již z hlediska ochrany jejich vlastnického práva, resp. ochrany společné věci, či z hlediska ochrany před obtěžováním pohledem, žalobu zamítl.

41. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl z procesního hlediska zcela úspěšný, právo na jejich plnou náhradu. Náklady nezastoupeného žalovaného ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. sestávají z náhrady ve výši 900 Kč stanovené podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 1. 11. 2024 a dne 8. 1. 2025) podle § 1 odst. 3 této vyhlášky.