62 C 147/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11.300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11.300 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.414 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 6. 2025 domáhala zaplacení 11.300 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 28. 12. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba.) online smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně téhož dne poukázala na účet žalovaného č. č. účtu částku 11.300 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil ničeho, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 20. 3. 2024 do zaplacení. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce lustroval žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a dále se spolehl na prohlášení žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 28. 12. 2023 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně prostřednictvím služeb komunikace na dálku (ne webových stránkách www.Anonymizováno.cz) uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému 11.300 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. č. účtu pod variabilním symbolem č. var. symbol. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně z poskytnuté částky vrátit ve 12 měsíčních splátkách ve výši nejméně 500 Kč splatných k 13. dni měsíce. Pro případ prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.

5. Z čestného prohlášení klienta ze dne 28. 12. 2023 se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, měl vyživovací povinnost vůči jedné osobě a vlastnil své obydlí. Čistý měsíční příjem ze zaměstnání žalovaného činil 27.500 Kč. Měsíční výdaje žalovaného na domácnost činily 4.000 Kč a splátky jiných úvěrů činily 4.000 Kč.

6. E-mailem ze dne 19. 3. 2024 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 21.258,97 Kč, informoval ho o zesplatnění celého dluhu a upozornil žalovaného na možnost uplatnění pohledávky u soudu.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba.) svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na právního předchůdce žalobkyně (právnická osoba).

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informovala žalobkyně přípisem ze dne 2. 6. 2025.

9. Přípisem ze dne 2. 6. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 31.614,97 Kč do tří dnů a upozorněn na možnost uplatnění pohledávky u soudu; výzva byla odeslána téhož dne.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

17. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. Jak žalobkyně uvedla, poskytovatel úvěru neověřoval údaje o příjmech a výdajích, které mu žalovaný sdělil před uzavřením úvěrové smlouvy. Neověřoval tvrzenou výši jeho pravidelného příjmu, ani výdaje, přestože v něm uvedená výše všech měsíčních výdajů žalovaného (4.000 Kč) mohla a měla vzbudit pochybnosti o správnosti údajů uvedených žalovaným, přestože žalovaný uvedl, že žije ve vlastní nemovitosti, a to zejména za situace, kdy žalovaný již měsíčně splácel starší úvěry.

19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 11.300 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11.300 Kč.

22. Soud žalobkyni nepřiznal právo na úhradu úroku z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení dosud nedostal. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Soud proto určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 11.300 Kč a ke dni vyhlášení rozsudku taktéž úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11.300 Kč od 20. 3. 2024 do 27. 3. 2026 v kapitalizované výši 3.370 Kč, tedy částky v celkové výši 14.670 Kč. Úspěch žalobkyně v tomto případě představuje 11.300 Kč, ve zbylé části žalobkyně úspěšná nebyla. Žalobkyně má proto právo na náhradu 54,06 % nákladů řízení (úspěch ponížený o neúspěch).

24. Náklady řízení sestávají z těchto částek: - 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 1.200 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 400 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, - 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), - 315 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Takto vyčíslené náklady činí 2.615 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 54,06 % nákladů řízení, tj. 1.414 Kč.

25. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.