62 C 150/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10.900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 10.900 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 735,63 Kč, úrokem kapitalizovaným ve výši 2.356,71 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.422,22 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 3.422,22 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1.424,02 Kč, úrokem kapitalizovaným ve výši 3.515,90 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.055,68 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 5.055,68 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2023 domáhala zaplacení 10.900 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 4. 7. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 1.200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 180 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 6.650 Kč.

2. Dne 19. 4. 2019 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.000 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 11.750 Kč.

3. S účinností ke dni 23. 3. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Dne 4. 7. 2019 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 6.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1.200 Kč s úrokovou sazbou 26,43 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.400 Kč, tj. celkem 10.800 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 180 Kč.

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru 1401093238 byla dne 4. 7. 2019 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v samostatné domácnosti s jiným rodinným příslušníkem a je zaměstnaný v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 10.000 Kč. Měsíční výdaje činily celkem 6.150 Kč, z toho náklady na bydlení 1.000 Kč, osobní výdaje 3.800 Kč a splátky jiných úvěrů 1.950 Kč. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly právním předchůdcem ověřeny z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele.

8. Dne 19. 4. 2019 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka 10.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem 2.000 Kč s úrokovou sazbou 24,69 % ročně, s odměnou za administrativní činnost 2.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, tj. celkem 18.000 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč.

9. V souvislosti s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla dne 19. 4. 2019 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v samostatné domácnosti s jiným rodinným příslušníkem a je zaměstnaný na částečný úvazek. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 10.000 Kč, další příjmy činily 5.000 Kč. Měsíční výdaje činily celkem 5.800 Kč, z toho náklady na bydlení 2.000 Kč a osobní výdaje 3.800 Kč. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly právním předchůdcem ověřeny z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne 19. 4. 2023, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán téhož dne.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzvala k úhradě. Upomínka byla odeslána 10. 7. 2023.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

19. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskými smlouvami, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

20. V posuzované věci žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z jedné žádosti o úvěr a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Právní předchůdce žalobkyně hodnotil příjem žalovaného dle potvrzení zaměstnavatele, další tvrzené příjmy žalovaného ověřovány nebyly. Výdaje žalovaného poté nebyly ověřovány vůbec, právní předchůdce žalobkyně nevyžádal jediný doklad, který by ověřil tvrzení žalovaného stran výdajů. Jistě bylo v možnostech předchůdce žalobkyně ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalovaného, a to např. předložením dokladu o úhradě nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.). Údaj o měsíčních výdajích na bydlení ve výši 1.000 Kč, resp. 2.000 Kč, mohl a měl v právním předchůdci žalobkyně vzbudit pochybnosti o jeho správnosti. Předchůdce žalobkyně nadto poskytl žalovanému úvěr č. , hodnota, v době, kdy již byl žalovaný zatížen úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalovanému zatíženému předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění jeho výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

21. Právní předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěry uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky obou úvěrů. Za této situace neměl být ani jeden úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

23. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem.

24. Ve světle uvedeného by proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 10.000 Kč; žalovaný na dluh uhradil 11.750 Kč. Na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, pak předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 6.000 Kč; žalovaný na dluh uhradil 6.650 Kč. Žalobkyni nevznikl nárok na vrácení jakéhokoliv plnění.

25. Z důvodů shora vyložených proto soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který by měl právo na jejich plnou náhradu, žádné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.