62 C 154/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19.224,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14.590,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.590,34 Kč kapitalizovaným za dobu od 11. 8. 2023 do 18. 3. 2024 ve výši 1.325,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.590,34 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 4.634,46 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu od 2. 8. 2023 do 18. 3. 2024 ve výši 1.786,80 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 2. 8. 2023 do 18. 3. 2024 ve výši 614,55 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 19.224,80 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4.634,46 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 683,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 15. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 30. 8. 2024, domáhala zaplacení 19.224,80 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a dále zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo nulový nejpozději do roku od prvního čerpání úvěru. Současně se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 18,9 % ročně a poplatky dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků, žalobkyně úvěr ke dni 1. 8. 2023 zesplatnila. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 78.566,34 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil 63.976 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení záporného zůstatku na sporožirovém účtu ve výši 19.224,80 Kč a příslušenství.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 13. 1. 2020 byla mezi účastníky elektronicky uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše sjednaného limitu 16.000 Kč k bankovnímu účtu žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se naopak zavázal nepřekročit sjednaný úvěrový rámec a dále zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo nulový nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru; úplným splacením úvěru žalovaný opět nabyl možnost čerpat kontokorent. Žalovaný se rovněž zavázal hradit úrok ve výši 18,9 % ročně a poplatky dle ceníku a podmínek žalobkyně.

5. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v obecním bytě, je zaměstnaný, má příjem 17.088 Kč a hradí splátky ve výši 2.000 Kč měsíčně. Výše příjmu byla ověřena ze sporožirového účtu bez potvrzení zaměstnavatele. Z posouzení úvěruschopnosti klienta se podává, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného interních a externích registrech (insolvenční rejstřík, evidence klientů, CBCB). Výdaje žalovaného byly stanoveny s využitím statistických dat ve výši 6.805 Kč. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný měsíčně splácí starší dluhy, s (orientačně stanovenou) novou splátkou ve výši 300 Kč by měsíční splátkové zatížení žalovaného činilo 10.354 Kč.

6. Dopisem ze dne 10. 6. 2023 žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě dluhu; současně byl žalovaný upozorněn, že v případě dalšího prodlení s úhradou bude celý úvěr zesplatněn.

7. Dopisem ze dne 3. 8. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a výši dluhu 19.590,51 Kč k 2. 8. 2023. Dopis byl doručen žalovanému 9. 8. 2023 proti jeho podpisu.

8. Předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a vyzvala jej k úhradě ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy. Výzva byla odeslána 20. 3. 2024.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

16. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjišťovala žalobkyně skutečnosti týkající se pouze příjmů žalovaného. Měsíční příjem byl ověřen z výpisů z účtu ve výši 17.088 Kč. Výdaje žalovaného nebyly ověřovány téměř vůbec. Z posouzení úvěruschopnosti klienta, které vypracovala žalobkyně, je přitom zřejmé, že žalovaný v době, kdy žádal o poskytnutí úvěru, již hradil další úvěry, takže s předmětným úvěrem by žalovaný měsíčně splácel celkem 10.354 Kč. Údaj o celkových měsíčních splátkách dluhů mohl a měl v žalobkyni vzbudit pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně hradit dluh z nově uzavírané smlouvy o úvěru. Žalobkyně však aktivně neprovedla šetření stran dalších výdajů žalovaného (náklady na bydlení, osobní potřeby, volnočasové aktivity apod.). Jistě bylo v možnostech žalobkyně ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalovaného, a to např. předložením dokladu o úhradě nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.).

17. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

18. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 78.566,34 Kč, na dluh uhradil 63.976 Kč; žalobkyni vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 14.590,34 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14.590,34 Kč a ve zbylé části uplatněného nároku 4.634,46 Kč žalobu zamítl.

19. V části nároku žalobkyně na úhradu úroku kapitalizovaného za dobu od 2. 8. 2023 do 18. 3. 2024 ve výši 1.786,80 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 19.224,80 Kč od 19. 3. 2024 do zaplacení, soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

20. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat dopis o zesplatnění ze dne 3. 8. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu. Dopis byl žalovanému doručen 9. 8. 2023, lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu proto skončila dne 10. 8. 2023.

21. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 11. 8. 2023 v prodlení.

22. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 11. 8. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.

23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

24. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě má žalobkyně podle poměru úspěchu a neúspěchu právo na 30,36 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. o. s. ř.) ve výši 252 Kč. Takto vyčíslené náklady činí 2.252 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na náhradu 30,36 % nákladů řízení ve výši 683,71 Kč.

26. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst.1 o. s. ř.