62 C 158/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; stát. instituce , IČO sídlem adresa anonymizována dvě slova obec - anonymizováno ulice a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu z prostor sloužících k podnikání ze dne 3. 6. 2020 č. j. [spisová značka], kterou žalovaný žalobkyni bez udání důvodu vypověděl nájem prostoru [číslo] v domě [adresa] v [obec] na ulici [ulice], č. org. 2/ [ulice] č. org. 18, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna vyklidit prostory sloužící podnikání [číslo] v domě [adresa] v [obec] na ulici [ulice], č. or. 2/ [ulice] č. or. [anonymizováno] a vyklizené je předat žalovanému, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 5.900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 8. 2020 se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 3. 6. 2020, č.j. [spisová značka] (dále jen„ výpověď“ nebo„ předmětná výpověď“), kterou žalovaný žalobkyni bez udání důvodu vypověděl nájem prostoru [číslo] v domě [adresa] v [obec] na ulici [ulice], č. or. [anonymizováno] [ulice] č. or. 18 (dále jen„ prostory“ nebo„ předmětné prostory“). Uvedla, že výpověď jí byla doručena dne 16. 6. 2020 a že je neplatná ve smyslu ustanovení § 580 o. z., neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zákonu. Žalobkyně podala dne 30. 6. 2020 u žalovaného námitky proti výpovědi, na což žalovaný dne 15. 7. 2020 žalobkyni sdělil, že její námitky budou projednávány v orgánech samosprávy městské části [obec]. Do dne podání žaloby žalovaný výpověď nevzal zpět. Žalobkyně se žalovaným v době před podáním výpovědi jednala o navýšení nájemného. První požadavek žalovaného na zvýšení nájemného na 550.000 Kč ročně žalobkyně akceptovala, následně však byla vyzvána, aby se vyjádřila ke zvýšení nájemného na 1.440.000 Kč ročně. Poté jí byla doručena výpověď. Podle znaleckého posudku však obvyklé nájemné za prostory užívané žalobkyní činí 54.950 Kč měsíčně. Nájemné v této výši žalobkyně žalovanému hradí a doplatila zpětně za dobu od podání výpovědi.

2. Rozpor výpovědi s dobrými mravy žalobkyně spatřuje v tom, že předmětné prostory užívala nepřetržitě od 1. 1. 1999 do současnosti, řádně a včas hradila nájemné a plnila všechny povinnosti nájemce, přesto žalovaný žalobkyni o svém úmyslu vypovědět nájem neinformoval a nesdělil jí svůj motiv a důvody, které jej k výpovědi vedly. Nájem byl nadto vypovězen v době pandemie koronaviru a začínající ekonomické krize, to znamená v době nevhodné. Žalovaný při podání výpovědi a realizaci svého vlastnického práva nepostupoval s péčí řádného hospodáře, neboť žalobkyně v předmětných prostorech provozuje oční optiku, přičemž se jedná o jednu z nejzavedenějších a zákazníky nejvyhledávanějších prodejen zdravotnických pomůcek na území městské části [obec]. Postup žalovaného, který z centra [obec] odstraňuje zdravotnické zařízení dlouhodobě užívané občany města Brna jenom proto, aby dotčené prostory pronajal za vyšší nájemné třetí osobě, která zcela jistě nebude tyto prostory využívat jako zdravotnické zařízení, neodpovídá postupu řádného hospodáře a odporuje dobrým mravům. Žalovaný je přitom veřejnoprávní korporací, proto by na něj měly být kladeny vyšší nároky stran dodržování dobrých mravů a respektování zákonných postupů.

3. Předmětná výpověď byla schválena na [anonymizováno] schůzi Rady městské části [obec] dne [datum]. Ze zápisu ze zasedání Rady městské části [obec] však není patrno, kdo a z jakého důvodu návrh na výpověď nájemní smlouvy u Rady městské části [obec] podal, co podání tohoto návrhu předcházelo a zda [jméno] městské části [obec] návrh na schválení výpovědi z nájmu před schválením vůbec projednala.

4. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta a vznesl vzájemný návrh na vyklizení předmětných prostor, když nájem skončil uplynutím výpovědní doby podle předmětné výpovědi ke dni 31. 8. 2020. Žalobkyně předmětné prostory nevyklidila. Co se týče tvrzené neoprávněnosti, respektive neplatnosti, výpovědi, žalovaný ji považuje za oprávněnou a platnou. Námitku žalobkyně poukazující na délku trvání a bezproblémovost nájemního vztahu považuje za zcela irelevantní, nadto výpověď nájmu nemohla být pro žalobkyni tak překvapivá, jak tvrdí, když žalovaný již v roce 2010 projevil vůli ukončit nájemní vztah. Výpověď však byla následně soudem shledána neplatnou. Za bezpředmětný považuje rovněž poukaz žalobkyně na nevhodnou dobu pro podání výpovědi. Žalobkyně žádným způsobem neavizovala ekonomické problémy související s pandemií koronaviru. Co se týče dostupnosti zdravotnické péče, tuto zajišťuje především Jihomoravský kraj, nikoliv žalovaný. Žalobkyně je právnickou osobou založenou za účelem dosahování zisku, nemůže proto mít z podstaty věci jiné postavení než jakýkoli jiný nájemce. Nadto prodejen oční optiky je v centru [obec] cca 8. Žalobkyní vytýkaná motivace žalovaného získat vyšší nájemné je naopak projevem péče řádného hospodáře. Výpověď byla řádně schválena usnesením Rady městské části [obec] na [anonymizováno]. schůzi dne 25. 5. 2020, č. [spisová značka], v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Návrh na schválení výpovědi byl projednán komisí dislokační rady městské části [obec] dne 10. 3. 2020. Výsledkem projednání pak bylo usnesení 29.4.1, kterým komise doporučila [jméno] městské části [obec] schválení podání výpovědi s dvouměsíční výpovědní dobou bez udání důvodu.

5. Pokud žalobkyně odkazuje na znalecký posudek, kterým byla stanovena obvyklá výše nájemného pro předmětné prostory, tento byl zpracován až po podání žaloby, přičemž se jedná o standardní postup žalovaného pro účely vyčíslení výše bezdůvodného obohacení. Žalovaný nesporuje, že žalobkyně následně začala hradit nájemné ve výši stanovené znaleckým posudkem.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 26. 11. 1998 uzavřeli nájemní smlouvu o užívání prostor [číslo] v domě [adresa] v [obec] na ulici [ulice] č. or. 2/ [ulice] č. or. [anonymizováno] (dále opět jen„ prostory“ nebo„ předmětné prostory“), a to za účelem provozování prodejny oční optiky. Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný doručil žalobkyni dne 16. 6. 2020 výpověď z nájmu předmětných prostor bez udání důvodu, proti které žalobkyně dne 30. 6. 2020 podala u žalovaného námitky.

7. Soud provedl dokazování listinami.

8. Nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo užívání předmětných prostor za účelem zřízení a provozování prodejny oční optiky a služeb s tím souvisejících, byla mezi účastníky uzavřena dne 26. 11. 1998 (dále jen„ nájemní smlouva“). Nájem byl sjednán na dobu 10 let s následným pokračováním na dobu neurčitou. Podle článku VI. odst. 2 je-li nájem uzavřen na dobu neurčitou, jsou pronajímatel i nájemce oprávněni vypovědět smlouvu písemně bez udání důvodu. Výpovědní lhůta činí dva měsíce a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi (odst. 3 citovaného čl. VI.).

9. Přípisem ze dne 3. 6. 2020 vypověděl žalovaný nájem předmětných prostor bez udání důvodu. Přípisem ze dne 30. 6. 2020 podala žalobkyně proti výpovědi námitky vytýkající výpovědi neplatnost pro rozpor s dobrými mravy a zákonem. Po obsahové stránce námitky odpovídají tvrzením uvedeným v žalobě. Přípis obsahující námitky byl téhož dne doručen žalovanému. Žalovaný přijetí námitek potvrdil přípisem ze dne 15. 7. 2020 s tím, že věc je projednávána v orgánech samosprávy městské části [obec].

10. Přípisem ze dne 24. 8. 2020 žalovaný žalobkyni sdělil, že na výpovědi trvá a vyzval ji k vyklizení předmětných prostor do 31. 8. 2020. Výzva byla žalobkyni doručena dne 26. 8. 2020. Žalovaný žalobkyni opětovně vyzval k vyklizení předmětných prostor přípisem ze dne 8. 9. 2020.

11. V době před podáním výpovědi žalovaný přípisem ze dne 15. 1. 2020 sdělil žalobkyni, že v době od 15. 1. 2020 do 31. 1. 2020 bude na úřední desce městské části [obec] zveřejněn adresný záměr pronájmu předmětných prostor za nájemné ve výši 550.000 Kč za rok. Z textu adresného záměru vyplývá, že je zveřejněn z důvodu změny nájemní smlouvy uzavřené se současným nájemcem (žalobkyní).

12. Přípisem ze dne 12. 2. 2020 žalovaný vyzval žalobkyni, aby se vyjádřila, zda akceptuje zvýšení nájemného za užívání předmětných prostor na 1.440.000 Kč za rok. Žalobkyně na to reagovala přípisem ze dne 20. 2. 2020, ve kterém vyjádřila nesouhlas s navýšením nájemného a upozornila na rozpor mezi výší nájemného zveřejněnou v adresném záměru (550.000 Kč/rok) a uvažovaným navýšením (1.440.000 Kč/rok). Žalovaný žalobkyni dne 6. 3. 2020 sdělil, že její reakce bude předložena k projednání příslušným orgánům samosprávy městské části [obec].

13. Ze zápisu z [anonymizováno] schůze Rady městské části města Brna, [obec] (dále jen„ rada“), konané dne [datum] od 11:00 hod. vyplývá, že pod bodem [anonymizováno] bylo schváleno podání výpovědi z nájmu předmětných prostor užívaných žalobkyní jako nájemcem, a to s dvouměsíční výpovědní dobou bez udání důvodu. Podpisem výpovědi z nájmu byl pověřen starosta městské části [obec] a odboru bytovému Úřadu městské části [obec] bylo uloženo, aby zajistil zpracování a podpis výpovědi a seznámil nájemce a žadatele s usnesením. Text výpovědi, který po obsahové stránce odpovídá přípisu obsahujícímu předmětnou výpověď (následně) doručenou žalobkyni, tvoří přílohu [číslo] k zápisu z [anonymizováno] schůze rady. [jméno] pod bodem [anonymizováno] současně vzala na vědomí vyjádření žalobkyně doručené Úřadu městské části [obec] dne 20. 2. 2020. Toto vyjádření bylo založeno jako příloha [číslo] zápisu z 68. schůze rady. Jedná se o vyjádření, kterým žalobkyně reagovala na výzvu žalovaného ke sdělení stanoviska k navýšení nájemného na 1.440.000 Kč za rok. Pod bodem 57 současně rada rozhodla o neschválení uzavření nájemní smlouvy podle adresného záměru zveřejněného v době od 15. 1. 2020 do 3. 2. 2020. Citovaný bod 57 byl přijat hlasy všech deseti přítomných radních.

14. Z přípisu žalovaného ze dne 4. 9. 2019 a 4. 11. 2019 vyplývá, že žalobkyně se žalovaným v době předcházející podání výpovědi i zveřejnění adresného záměru jednala o změně výše nájemného a že žalovaný žalobkyni vyzval k vyjádření, zda akceptuje navýšení nájemného na 550.000 Kč za rok.

15. Podle kopie prvního listu znaleckého posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] pod [číslo] za účelem stanovení obvyklého nájemného předmětných prostor činilo ke dni 21. 1. 2021 obvyklé nájemné 54.950 Kč za měsíc.

16. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2021, č. j. 19 C 152/2010-60, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2013, č. j. 18 Co 489/2012-85, vyplývá, že dřívější žaloba žalovaného směřující k vyklizení předmětných prostor byla zamítnuta s odůvodněním, že nájemní vztah mezi účastníky stále trvá, neboť výpověď, kterou žalovaný dne 26. 1. 2010 vypověděl nájem předmětných prostor, je neplatná.

17. Podle výpisu z evidence katastru nemovitostí zapsaných pro obec Brno, k. ú. Město Brno, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na [list vlastnictví], je žalovaný vlastníkem předmětných prostor.

18. Provedené důkazy soud hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

19. Soud na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků uzavřel, že žalobkyně užívala předmětné prostory na základě nájemní smlouvy ze dne 26. 11. 1998 uzavřené se žalovaným jako vlastníkem na dobu neurčitou, ve které si žalobkyně se žalovaným (mimo jiné) sjednali možnost nájemní smlouvu vypovědět bez udání důvodu v dvouměsíční výpovědní lhůtě. Výpověď z nájmu předmětných prostor byla žalobkyni doručena dne 16. 6. 2020. Žalobkyně proti výpovědi podala u žalovaného dne 36. 6. 2020 námitky. Žalovaný na základě těchto námitek výpověď nevzal zpět. Žaloba doručená soudu dne 14. 8. 2020 tak byla podána v zákonem stanovené lhůtě – k tomu srov. ustanovení § 2314 zákona č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“).

20. Dvouměsíční výpovědní lhůta uplynula dne 31. 8. 2020, žalobkyně předmětné prostory nevyklidila. Podání výpovědi z nájmu bylo schváleno na 68. schůzi rady konané dne 25. 5. 2020. Žalovaný ještě před podáním výpovědi se žalobkyní jednal o zvýšení nájemného a současně zveřejnil adresný zámět pronajmout předmětné prostory.

21. Podle § 2314 odst. 3 o. z. vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do 2 měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

24. Byť byla nájemní smlouva uzavřena za účinnosti právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, použije se pro posouzení oprávněnosti respektive platnosti předmětné výpovědi ve smyslu ustanovení § 3074 odst. 1 o. z., právní úprava účinná od 1. 1. 2014, tj. obsažená v o. z.

25. Jak dovodila současná judikatura, přezkum oprávněnosti výpovědi je třeba chápat v širším smyslu tak, že neoprávněnou je i výpověď neplatná či zdánlivá, neboť i taková výpověď není po právu, tedy v souladu se zákonem; k absolutní neplatnosti výpovědi přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (v podrobnostech k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 75/2018).

26. Přestože se citované závěry týkají nájmu bytu, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5461/2017, dostupném na www.nsoud.cz, dovodil, že neexistuje žádný rozumný důvod, pro který by uvedené závěry nebylo možno vztáhnout rovněž na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího k podnikání v řízení podle § 2314 odst. 3 o. z. Toto ustanovení je (s výjimkou obligatorního uplatnění námitek) obdobou ustanovení § 2290 o. z., a tudíž i jeho účel a smysl je třeba chápat obdobně a je třeba se při přezkumu oprávněnosti výpovědi zabývat i otázkou zdánlivosti a platnosti výpovědi.

27. Podle žalobkyně je předmětná výpověď neplatná pro rozpor s dobrými mravy a se zákonem. Úprava výpovědi z nájmu prostoru sloužícího k podnikání sjednaného na dobu neurčitou je obsažena v ustanovení § 2312. Ustanovení § 2312 o. z. je dispozitivní, proto smluvním stranám nic nebránilo sjednat si výpovědní dobu odchylně od zákona. Ostatně ujednání článku VI. odst. 2 nájemní smlouvy odpovídá tehdy účinné právní úpravě podle ustanovení § 10 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Pokud tedy žalovaná v souladu s platným smluvním ujednáním vypověděla nájem předmětných prostor bez udání důvodu s dvouměsíční výpovědní lhůtou, učinila tak po právu.

28. V jejím postupu nelze shledávat rozpor s dobrými mravy s odkazem na to, že žalobkyně po celou dobu nájemního vztahu řádně a včas plnila své povinnosti nájemce a řádně a včas hradila nájemné. Plnění povinností ze strany nájemce a hrazení nájemného po celou dobu trvání nájemního vztahu se předpokládá; naopak jejich nedodržování je obvykle sankcionováno. Fakt, že nájemce dodržuje povinnosti, k jejichž plnění se smluvně zavázal, nemůže v žádném případě být důvodem pro odepření realizace vlastnického práva pronajímatele.

29. Ze stejných důvodů nemůže být pro posouzení platnosti výpovědi jakkoliv relevantní historie celého nájemního vztahu. Soud proto neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobkyně, neboť ať byly vztahy mezi žalobkyní a žalovaným v minulosti jakékoliv a ať žalobkyně se žalovaným před podáním výpovědi jednala o zvýšení nájemného či nikoliv, nemohou takové okolnosti mít žádnou relevanci pro posouzení oprávněnosti či platnosti výpovědi za situace, kdy si strany v nájemní smlouvě platně ujednaly možnost vypovězení nájemního vztahu bez udání důvodu.

30. Žalobkyně namítala, že v předmětných prostorech dlouhodobě provozuje prodejnu oční optiky, že se jedná o výstavní a ikonickou prodejnu oční optiky a že výpověď z nájmu je v rozporu„ se zájmy občanů žalovaného na dostupné a kvalitní služby“ a v těchto okolnostech spatřovala rozpor s dobrými mravy mající za následek neplatnost výpovědi. Uvedené skutečnosti však ani v případě, že by byly prokázány, neodporují dobrým mravům a nejsou v rozporu s požadavkem na zachování veřejného pořádku.

31. Žalobkyně žalovanému vytýká, že při podání výpovědi z nájmu nepostupoval s péčí řádného hospodáře a poukazuje na jeho postavení obce. Žalovaný však v nájemním vztahu vystupuje jako vlastník realizující své vlastnické právo a naopak v rozporu s požadavky na péči řádného hospodáře by mohlo být jeho setrvání v ekonomicky nevýhodném nájemním vztahu. Žalobkyně neuvádí žádné konkrétní důvody, pro které by měla být poškozena její práva podáním výpovědi v době pandemie koronaviru. V této souvislosti je potřeba poukázat na skutečnost, že žalobkyně je podnikající právnickou osobou a že sama okolnost vypovězení nájemního vztahu k době probíhající pandemie koronaviru neodporuje dobrým mravům ani veřejnému pořádku.

32. Výpověď byla v souladu s ustanovením § 41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění (dále jen„ zákon o obcích“) schválena [jméno] městské části města Brna, [obec] (dále opět jen„ rada“). Ze zápisu z 68. schůze rady vyplývá, že předmětná výpověď byla na této schůzi projednána, její podání bylo jednohlasně schváleno, přičemž rada se zabývala argumenty žalobkyně ke zvýšení nájemného. Je nepochybné, že rada schválila podání výpovědi ve znění (následně) doručeném žalobkyni, když zápis ze schůze rady obsahuje odkaz na přílohu č. 6 a tato listina (příloha č. 6 k zápisu) je obsahově totožná s textem výpovědi doručeným žalobkyni. Samotná výpověď pak obsahuje tzv. doložku platnosti podle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o obcích.

33. Výpověď tedy byla radou jako orgánem příslušným k jejímu schválení řádně a zákonem předepsaným způsobem schválena. Soud proto neprováděl důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], člena rady, který měl vypovídat o tom, že rada nevzala do úvahy proces, který podání výpovědi předcházel. Jednak ze zápisu z 68. schůze rady ze dne 25. 5. 2020 vyplývá, že radní [příjmení] hlasoval pro schválení podání výpovědi z nájmu předmětných prostor a jednak, jak bylo osvětleno výše, proces předcházející podání výpovědi, nemá z hlediska platnosti výpovědi žádný význam.

34. Z důvodů shora vyložených shledal soud výpověď z nájmu předmětných prostor oprávněnou a platnou, a proto žalobu zamítl.

35. Dále pak rozhodoval o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení předmětných prostor.

36. Nájem podle výpovědi skončil ke dni 31. 8. 2020. Žalobkyně k tomuto dni předmětné prostory nevyklidila, o čemž mezi účastníky nebylo sporu. Přestože žalobkyně žalovanému za užívání předmětných prostor pravidelně platí, jak uvedla při jednání soudu, užívá tyto prostory po skončení nájemního vztahu bez právního důvodu. Za této situace svědčí žalovanému jako vlastníkovi právo domáhat se ochrany svého vlastnického práva, tj. vydání věci neprávem zadržované, respektive vyklizení prostor neprávem (bez právního důvodu) užívaných žalobkyní. Soud proto vzájemnému návrhu žalovaného vyhověl a uložil žalobkyni předmětné prostory vyklidit a vyklizené předat žalovanému.

37. Při stanovení délky lhůty pro vyklizení postupoval soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Předmětné prostory sice slouží podnikání, soud však stanovil lhůtu pro vyklizení, jako by se jednalo o byt, a to s přihlédnutím k délce trvání nájemního vztahu a se zohledněním potřeby žalobkyně zajistit pro své podnikání jiné prostory.

38. O nákladech řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, nárok na jejich náhradu v plné výši.

39. S ohledem na poměrně ustálenou judikaturu zejména Ústavního soudu k otázce zastupování statutárních měst advokáty (srovnej např. III. ÚS 2984/2009, II. ÚS 376/12, II. ÚS 2396/2009:„ ...U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým...) a předmět sporu (oprávněnost výpovědi z nájmu a vyklizení předmětu nájmu), který patří k běžné agendě žalovaného, resp. soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný poměrně pravidelně vystupuje jako účastník těchto typů sporů, neshledal soud náklady na zastoupení advokátem účelně vynaloženými, a proto přiznal žalovanému toliko paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř.

40. Náklady řízení tedy činí 5.900 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a paušální náhrady nákladů nezastoupeného žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 900 Kč stanovené podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony (písemné podání ze dne 17. 9. 2020 dvakrát účast u jednání soudu) podle § 1 odst. 3 této vyhlášky.

41. Náklady řízení je žalobkyně povinna uhradit k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.