62 C 166/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 24.720 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9.960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.960 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 14.760 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.720 Kč od 14. 3. 2018 do 26. 4. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.760 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2022 domáhala zaplacení 24.720 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne , právnická osoba, . 2017 smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8.760 Kč (úrok 3.360 Kč, poplatek za uzavření smlouvy o úvěru 480 Kč, poplatek za správu úvěru 2.640 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek 2.280 Kč) ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.560 Kč. Předmět úvěru převzala žalovaná při podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dne 13. 4. 2017 se dostala do prodlení se splácením úvěru. Celkem žalovaná na svůj závazek uhradila 2.040 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18.720 Kč a smluvní pokuty na základě čl. V odst. 4 smlouvy ve výši 6.000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne , právnická osoba, . 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka 12.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3.360 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy o úvěru ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2.640 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 2.280 Kč, tj. celkem 20.760 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1.560 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 12. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouvy uzavřena. Podle čl. V.4 se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě svého prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž bude v prodlení, přičemž souhrn výše uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a poskytnuté jistiny.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, byla dne , právnická osoba, . 2017 vyplněna žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru a dále byla vyhotovena finanční analýza žalované. Žalovaná uvedla, že svobodná, žije v nájmu, vede s partnerem společnou domácnost a je na rodičovské dovolené. Příjem žalované byl tvořen rodičovským příspěvkem ve výši 7.300 Kč, příjem partnera činil 22.802 Kč. Celkové příjmy domácnosti byly určeny částkou 30.102 Kč, přičemž příjmy žalované byly určeny částkou 15.051 Kč. Celkové měsíční výdaje domácnosti žalované činily 18.450 Kč a sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 7.500 Kč, nákladů na energie ve výši 2.500 Kč, nákladů na stravování ve výši 6.500 Kč a splátek jiných dluhů ve výši 1.950 Kč. Údaje uvedené žalovanou byly ověřeny z výplatních pásek partnera, výpisem z účtu, na který byl zasílán rodičovský příspěvek, nájemní smlouvou a dokladem SIPO. Totožnost žalované byla ověřena předložením občanského průkazu.

6. Předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022 žalobkyně upozornila žalovanou na výši dluhu a vyzvala ji k úhradě bez zbytečného odkladu. Upomínka byla odeslána 20. 4. 2022.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. V posuzované věci žalovaná sdělila žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Příjem žalované byl tvořen rodičovským příspěvkem ve výši 7.300 Kč, disponibilní zůstatek žalované po připsání rodičovského příspěvku na účet byl však nízký (v listopadu 2016 činil zůstatek spolu s příspěvkem 7.800 Kč, v prosinci 2016 činil 7.337 Kč). Příjem partnera žalované byl ověřen předložením výplatních pásek, bez dalšího však ale nelze sčítat příjem žalované a jejího partnera a určit výši příjmů žalované jako polovinu z tohoto součtu, když v partnerském vztahu se neuplatní společný majetkový režim, partner žalované není povinen podílet se na úhradě jejích dluhů a nemá k ní ani vyživovací povinnost. Nadto pokud žalobkyně zamýšlela při posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovat i s příjmem jejího partnera, měla zkoumat rovněž jeho výdaje a nezajímat se toliko o jeho příjem.

16. Výdaje žalované, potažmo jejího partnera, pak byly ověřovány zcela nedostatečně pouhým předložením nájemní smlouvy. Žalobkyně nevyžádala jediný doklad, který by ověřil tvrzení žalované stran výdajů na osobní potřeby, stravování nebo úhradu jiných dluhů. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v době, kdy již byla žalovaná zatížena úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalované zatížené předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění jejích výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

17. Žalobkyně postupovala formálně a do žádosti o úvěr uvedla údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřila její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádosti k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostatečně neověřila výdaje žalované, nemohla proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

20. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalobkyně poskytla žalované částku 12.000 Kč, žalovaná na dluh uhradila 2.040 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 9.960 Kč.

21. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byla žalovaná k plnění bez zbytečného odkladu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 14. 4. 2022. Upomínka byla žalované zaslána 20. 4. 2022, doručena jí mohla být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 25. 4. 2022. Žalovaná byla povinna plnit neprodleně, tj. následující den 26. 4. 2022.

22. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, která se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaná je od 27. 4. 2022 v prodlení23. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 27. 4. 2022 právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 18.720 Kč a smluvní pokuty 6.000 Kč, tj. celkem 24.720 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do 9.960 Kč, tj. 40,29 % předmětu řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.