62 C 176/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24.371,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7.325,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 11.276,09 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.159,90 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 12.159,90 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 24,71 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 1.431,61 Kč, poplatku z prodlení kapitalizovaného ve výši 619 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.441,77 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 7. 2022, ve znění jejího částečného zpětvzetí ze dne 2. 12. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení 24.371,74 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně pro žalovaného zřídil a vedl běžný účet. Dne 30. 12. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému bezhotovostně převodem na účet poskytnuta částka 20.000 Kč. Dne 7. 9. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému bezhotovostně převodem na účet poskytnuta částka 10.000 Kč. Dne 10. 2. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému bezhotovostně převodem na účet poskytnuta částka 5.000 Kč. Žalovaný se vždy zavázal vrátit finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 39,90 % ročně a poplatky dle sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvami sjednané povinnosti; na dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] uhradil 19.116,19 Kč, na dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] uhradil 5.453,26 Kč a na dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] uhradil 3.104,97 Kč. S účinností ke dni 15. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

2. Podáním ze dne 2. 12. 2022 žalobkyně ohledně smlouvy o půjčce [číslo] doplnila, že právní předchůdce s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z deklarovaného příjmu žalovaného, který ověřil s využitím komplexního statistického nástroje určujícího dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v družstevním bytě, je zaměstnaný, má příjem ve výši 20.000 Kč, výdaje na splátky jiných úvěrů ve výši 3.077 Kč a 1.514 Kč, náklady na bydlení ve výši 3.000 Kč a ostatní výdaje ve výši 2.500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně rovněž vycházel z dostupných registrů a systémů (BRKI, NRKI, SOLUS). Ohledně smlouvy o půjčce [číslo] smlouvy o půjčce [číslo] žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet půjčky s odbornou péči posoudila, avšak listinné důkazy nejsou z technických důvodů k dispozici; z tohoto důvodu se rozhodla změnit žalobní tvrzení a na žalovaném se domáhat pouze vydání bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, přestože byl řádně a včas předvolán, ani svou nepřítomnost neomluvil, nepožádal o odročení jednání.

5. Soud provedl dokazování listinami.

6. Dne 30. 12. 2018 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb č. [anonymizováno], na jejímž základě se předchůdce žalobkyně zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] a dále poskytovat žalovanému bankovní služby dle své aktuální nabídky.

7. Na základě návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 30. 12. 2018 a akceptace návrhu předchůdce žalobkyně z téhož dne byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně dne 30. 12. 2018 poskytl žalovanému bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet] částku 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu úrokem ve výši 39,90 % ročně a poplatkem za sjednané pojištění v 36 měsíčních splátkách po 992 Kč vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně.

8. V souvislosti s uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] byl vyhotoven protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a kreditní report. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije sám v družstevním bytě, je zaměstnaný u společnosti s identifikačním [číslo] jeho měsíční příjem činí 20.000 Kč. Měsíční výdaje žalovaný deklaroval celkovou částkou 8.700 Kč, z toho 3.200 Kč na splátky jiných úvěrů, 3.000 Kč na živobytí a 2.500 Kč na další výdaje. Právní předchůdce žalobkyně provedl lustraci v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, interním blacklistu a registrech BRKI, NRKI a SOLUS, a to vždy s negativním výsledkem. Deklarovaný příjem byl ověřen s využitím statistického nástroje; z důvodu obezřetnosti byly výdaje deklarované žalovaným navýšeny na částku 14.425 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 4.591 Kč, výdaje na bydlení ve výši 3.924 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3.410 Kč a ostatní výdaje ve výši 2.500 Kč.

9. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za prosinec 2018 vyplývá, že částka 20.000 Kč podle smlouvy o půjčce [číslo] byla žalovanému poskytnuta 30. 12. 2018; konečný zůstatek na účtu činil 3.000,01 Kč.

10. Výzvou ze dne 19. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně prohlásil dluh dle smlouvy [číslo] za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě částky 16.127,48 Kč do 10 dnů od data vyhotovení výzvy, a to zajištěním dostatečného zůstatku na účtu č. [bankovní účet].

11. Na základě návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 7. 9. 2019 a akceptace návrhu předchůdce žalobkyně z téhož dne byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně dne 7. 9. 2019 poskytl žalovanému bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet] částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu úrokem ve výši 39,90 % ročně a poplatkem za sjednané pojištění v 48 měsíčních splátkách po 435 Kč vždy k 7. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně.

12. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za září 2019 vyplývá, že částka 10.000 Kč dle smlouvy o půjčce [číslo] byla žalovanému poskytnuta dne 7. 9. 2019; konečný zůstatek na účtu činil 27,61 Kč.

13. Výzvou ze dne 19. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně prohlásil dluh dle smlouvy [číslo] za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě částky 11.108,68 Kč do 10 dnů od data vyhotovení výzvy, a to zajištěním dostatečného zůstatku na účtu č. [bankovní účet].

14. Na základě návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 10. 2. 2020 a akceptace návrhu předchůdce žalobkyně z téhož dne byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně dne 10. 2. 2020 poskytl žalovanému bezhotovostně převodem na účet č. [bankovní účet] částku 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu úrokem ve výši 39,90 % ročně v 12 měsíčních splátkách po 513 Kč vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky dle sazebníku právního předchůdce žalobkyně.

15. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za únor 2020 vyplývá, že částka 5.000 Kč dle smlouvy o půjčce [číslo] byla žalovanému poskytnuta dne 10. 2. 2020; konečný zůstatek na účtu činil 15,53 Kč.

16. Výzvou ze dne 19. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně prohlásil dluh dle smlouvy [číslo] za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě částky 5.021,17 Kč do 10 dnů od data vyhotovení výzvy a to zajištěním dostatečného zůstatku na účtu č. [bankovní účet].

17. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od prosince 2018 do září 2021 se podává, že v prosinci 2018 činil zůstatek na účtu částku 3.000,01 Kč, v lednu 2019 částku 8,02 Kč, v únoru 2019 částku 16,02 Kč, v březnu 2019 částku 24,02 Kč, v dubnu 2019 částku 1,02 Kč, v květnu 2019 částku 9,02 Kč, v červnu 2019 částku 0,60 Kč, v červenci 2019 částku 0,60 Kč, v srpnu 2019 částku 0,60 Kč, v září 2019 částku 27,61 Kč, v říjnu 2019 částku 470,61 Kč, v listopadu 2019 částku 43,45 Kč, v prosinci 2019 částku 8,45 Kč, v lednu 2020 částku 0,06 Kč, v únoru 2020 částku 15,53 Kč, v březnu 2020 částku 0,00 Kč, v dubnu 200 částku - 0,09 Kč, v květnu 2020 částku 0,00 Kč, v červnu 2020 částku 37,18 Kč, v červenci 2020 částku 32,91 Kč, v srpnu 2020 částku 32,91 Kč, v září 2020 částku 32,91 Kč, v říjnu 2020 částku 32,91 Kč, a od listopadu 2020 do září 2021 částku vždy ve výši 0,00 Kč.

18. Podle transakční historie ke smlouvě [číslo] žalovaný uhradil na dluh částku 19.116,19 Kč. Podle transakční historie ke smlouvě [číslo] žalovaný uhradil na dluh částku 5.453,26 Kč. Podle transakční historie ke smlouvě [číslo] žalovaný uhradil na dluh částku 3.104,97 Kč.

19. Předžalobními výzvami ze dne 25. 2. 2022 žalobkyně upomenula žalovaného na výši dluhu dle smlouvy o půjčce [číslo] [číslo] [číslo] vyzvala jej k jejich zaplacení nejpozději ve lhůtě 14 dnů od odeslání výzvy. Předžalobní výzvy byly žalovanému odeslány dne 25. 2. 2022.

20. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo] ze dne 12. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně s účinností k 15. 10. 2022 postoupil pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy z 27. 10. 2021, které byly odeslány dne 4. 3. 2022.

21. Provedené důkazy soud hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost jednotlivých listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

26. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

27. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. V části nároku týkajícího se smlouvy o půjčce [číslo] bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně dne 30. 12. 2018 poskytl žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

30. Neplatnost smlouvy o půjčce [číslo] ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

31. Před uzavření smlouvy o půjčce [číslo] žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Právní předchůdce žalobkyně nevyžádal na žalovaném žádné dokumenty k ověření pravdivosti jeho tvrzení stran příjmů i výdajů; neučinil dotaz na zaměstnavatele žalovaného stran zjištění, zda je žalovaný skutečně v pracovním poměru, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou nebo zda žalovaný pobírá mzdu v deklarované výši. Právní předchůdce žalobkyně rovněž nezjišťoval, a tedy ani neověřoval, reálné výdaje žalovaného (náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhrada jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod.) a spokojil se pouze prohlášením žalovaného stran jeho výdajů.

32. Právní předchůdce žalobkyně při zjišťování výdajů žalovaného vycházel toliko ze statistického modelu a výdaje žalovaného stanovil dle obecných kritérií; uvedený postup však nezbavuje poskytovatele úvěru zákonné povinnosti řádné zkoumat úvěruschopnost úvěrované osoby. Výši poskytovaného úvěru je nutno zohledňovat ve vztahu k životní úrovni dlužníka a jeho finančním možnostem. Pokud za této situace právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, navíc za situace, kdy mu bylo známo, že žalovaný hradí další splátky dluhů ve výši téměř 5.000 Kč, nelze než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně při poskytování úvěru nepostupoval dostatečně obezřetně. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že poté, co byla na účet žalovaného připsána částka 20.000 Kč, činil konečný zůstatek na účtu pouze 3.000,01 Kč.

33. Právní předchůdce žalobkyně tedy v případě smlouvy o půjčce [číslo] postupoval formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho reálné příjmy a výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

34. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr dle smlouvy o půjčce [číslo] v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce [číslo] byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

35. V části nároku týkající se smlouvy o půjčce [číslo] smlouvy o půjčce [číslo] se soud platností těchto smluv s ohledem na změnu žalobních tvrzení nezabýval. V řízení bylo prokázáno, že bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] poskytl právní předchůdce žalobkyně dne 7. 9. 2019 žalovanému částku 10.000 Kč; žalovaný na tento dluh uhradil 5.453,26 Kč. Dne 10. 2. 2020 poskytl částku 5.000 Kč; žalovaný na tento dluh uhradil 3.104,97 Kč. V řízení bylo rovněž prokázáno, že předmětné pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni řádně postoupeny. Žalobkyně žalovaného k vrácení (bez právního důvodu) poskytnutého plnění vyzvala dopisem ze dne 25. 2. 2022.

36. Z důvodů shora vyložených proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy o půjčce [číslo] dále pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení řádně postoupeny, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny podle smlouvy o půjčce [číslo] ve výši 883,81 Kč (poskytnutá jistina ve výši 20.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného 19.116,19 Kč) a z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 4.456,74 Kč (poskytnutá jistina ve výši 10.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 5.453,26 Kč) a ve výši 1.895,03 Kč (poskytnutá jistina ve výši 5.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 3.104,97 Kč).

37. V části nároku dle smlouvy o půjčce [číslo] na zaplacení úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 12.159,90 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, úroku kapitalizovaného ve výši 1.431,61 Kč a poplatku z prodlení kapitalizovaného ve výši 619 Kč soud návrh žalobkyně zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích a poplatcích z prodlení vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

38. Ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.159,90 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 24,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.441,77 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení soud nárok žalobkyně rovněž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění bezdůvodného do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

39. Přestože žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení, nelze přehlédnout, že plnění ve výši 10.000 Kč a 5.000 Kč, které označuje za plnění bez právního důvodu, její právní předchůdce ve skutečnosti poskytl podle úvěrových smluv v domnění, že žalovanému poskytuje úvěr. Ke změně tvrzení žalobkyni přiměla skutečnost, že nedisponuje žádnými doklady k prokázání toho, že se její právní předchůdce zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, tedy zjištění žalobkyně o neplatnosti dotčených úvěrových smluv. Pro vydání bezdůvodného obohacení, resp. vrácení jistiny, se tudíž uplatní pravidlo vymezené ustanovením § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, které je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku.

40. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

41. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska by převážně úspěšnému žalovanému náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků povinnost k jejich náhradě neuložil.