62 C 176/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 4.496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14.496 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2025 domáhala zaplacení 14.496 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 25. 10. 2023 s právním předchůdcem žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, .) smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem a úrokem do 30. 12. 2023. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 31. 12. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 25. 10. 2023 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně www., Anonymizováno, .cz) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 10.000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

5. Dle sdělení , právnická osoba, . byl žalovaný vlastníkem účtu č. , č. účtu, ; na označený účet byla dne 25. 10. 2023 přijata platba ve výši 10.000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 1. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informovala žalobkyně přípisem ze dne 22. 1. 2025.

7. Dopisem ze dne 22. 1. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 39 758,83 Kč ve lhůtě tří dnů; žalovaný byl současně upozorněn na možnost uplatnění pohledávky u soudu. Výzva byla odeslána téhož dne.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

16. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku. Pokud pouze lustroval žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nevyžádal na žalovaném jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, nelze dospět k závěru, že s odbornou péčí prověřil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

17. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

18. Smyslem ustanovení § 87 z.s.ú. je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 z.s.ú. projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

19. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 10.000 Kč. Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl a výrokem pod bodem I tohoto rozsudku uložil žalované povinnost k plnění.

20. Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud do prodlení nedostal. Soudu nejsou známy současné majetkové a výdělkové poměry žalovaného, který je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje a ke svým majetkovým poměrům ničeho neuvedl, aby soud mohl stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.

21. Soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s přiměřeným použitím ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl z procesního hlediska převážně úspěšný, náležela by mu proto (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.