62 C 190/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od 27. 10. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 28. 11. 2018 do 2. 3. 2020.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 6. 2024 domáhala zaplacení 15.000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 27. 10. 2017 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně ve 13 měsíčních splátkách, smlouvou sjednané povinnosti ale neplnila řádně a včas; na dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 27. 10. 2017 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, -3155. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč a zavázala se ji vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 10.950 Kč a úrokem 28 % ročně ve 13 měsíčních splátkách po 1.930 Kč.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaná prohlásila, že je svobodná, má dvě děti a žije ve společné domácnosti s přítelem, jehož příjem činí 10.000 Kč měsíčně. Žalovaná byla v době poskytnutí úvěru na mateřské dovolené s příjmem 7.600 Kč a pobírala přídavky na děti ve výši 1.000 Kč. Měsíční výdaje činily 12.250 Kč (náklady na bydlení 7.050 Kč, stravování a výživné 5.000 Kč, ostatní výdaje 200 Kč). Údaje uvedené žalovanou byly předchůdcem žalobkyně ověřeny příjmovými doklady (příjem partnera 10.000 Kč), ústřižky a nájemní smlouvou (nájem 7 050 Kč).

6. Na základě smlouvy o prodeji závodu ze dne 6. 9. 2018 nabyla pohledávku za žalovanou společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .s. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, , která na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020 žalobkyně upozornila žalovanou na výši dluhu a opětovně ji vyzvala k okamžité úhradě. Upomínka byla odeslána 26. 2. 2020. Žalované byla zaslána předžalobní výzva také dne 28. 1. 2024.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

15. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. Předchůdce žalobkyně dostatečně zjistil a ověřil informace o příjmech a výdajích žalované, získané informace ale nehodnotil zcela správně. Žalovaná byla v době žádosti o poskytnutí úvěru na rodičovské dovolené se dvěma dětmi. Jediným zdrojem příjmů žalované tak byl rodičovský příspěvek a přídavky na děti, které ale primárně slouží potřebám dětí, nikoliv rodičů. Příjem domácnosti (bez přídavků) činil 17.060 Kč, výdaje byly stanoveny na 12.250 Kč a volné měsíční prostředky tedy nedosahovaly ani 5.000 Kč. Poskytnutí úvěru za situace, kdy žalovaná je na rodičovské dovolené, má dvě vyživovací povinnosti, zdrojem jejího příjmu je pouze rodičovský příspěvek a zbytek nákladů pokrývá partner žalované ze zjevně nízkého příjmu, aniž by současně bylo zřejmé, že je ztotožněn s tím, že z jeho prostředků bude hrazen úvěr, to vše při současné vědomosti předchůdce žalobce o nízkých volných prostředcích domácnosti pro čtyřčlennou rodinu, nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru při zkoumání schopnosti dlužníka řádně hradit dluh. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

17. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně, aniž by řádně vyhodnotil majetkovou a sociální situaci žalované, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádosti k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

19. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 15.000 Kč (žalovaná na poskytnutou jistinu 15.000 Kč neuhradila ničeho).

20. V části nároku žalobkyně na úhradu smluvního úroku 25,85 % ročně z částky 15.000 Kč od 27. 10. 2017 soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

21. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 26. 2. 2020, ve které byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dluhu. Upomínka byla žalované zaslána 26. 2. 2020, doručeno jí mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 2. 3. 2020.

22. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, který se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaná je od 3. 3. 2020 v prodlení.

23. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15.000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, neboť do této doby se žalovaná nedostala do prodlení s úhradou dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla z procesního hlediska neúspěšná jen ohledně části příslušenství, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 1. 2024 (dále jen „a. t.“), když dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny předpoklady pro aplikaci tohoto ustanovení. Předmětem řízení, v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů, je peněžité plnění, jehož výše nepřesahuje 50.000 Kč a návrh žalobkyně je podán na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných případech, jak je soudu znáno z úřední činnosti. Náklady řízení činí 2.252 Kč a sestávají z těchto částek:- 800 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 900 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 a. t.,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 252 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně.

27. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.