62 C 193/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno .D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 59 836 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.416 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 43.420 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3.771,65 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 5.214,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41.714,08 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 41.714,08 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Okresnímu soudu v , adresa, dne 22. 10. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 59.836 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 15. 4. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 45.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 7.650 Kč, poplatky v celkové výši 34.650 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 1.120 Kč v 80 týdenních splátkách po 1.106 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na dluh uhradil 28.584 Kč. S účinností ke dni 1. 6. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 14. 4. 2021 byla mezi společností , právnická osoba, , a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 36.555 Kč a částka 8.445 Kč byla započtena oproti pohledávce žalovaného z úvěru č. , hodnota, a zavázal se částku 45.000 Kč vrátit spolu s úrokem v pevné výši 7.650 Kč s úrokovou sazbou 20,74 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 9.000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 25.650 Kč a poplatkem za životní pojištění ve výši 1.120 Kč; tj. celkem 88.420 Kč, v 80 týdenních splátkách ve výši 1.106 Kč.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru byla vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je svobodný a má vyživovací povinnost vůči dvěma nezaopatřeným dětem. Žalovaný žil v době žádosti o poskytnutí úvěru s partnerkou v nájmu, pracoval jako dělník a jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil 18.000 Kč. Uvedl, že disponuje dalším, blíže nespecifikovaným, příjmem ve výši , právnická osoba, Kč. Výdaje na bydlení žalovaného měly činit 2.700 Kč, osobní výdaje 4.500 Kč a výživné 4.000 Kč. Výše příjmů byla ověřena předložením výplatních pásek a pracovní smlouvy.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 1. 6. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 23. 6. 2023; dopis byl odeslán téhož dne.

7. Předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a vyzvala ho k jeho zaplacení; výzva byla odeslána dne 2. 10. 2023.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

15. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. V posuzované věci žalovaný sice předložil předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány, resp. ověřen byl příjem z pracovního poměru, nikoli však „další“ příjem, u něhož poskytovatel úvěru nezjišťoval ani zdroj, natož aby ověřil tvrzenou výši. Výdaje na bydlení a běžný život nebyly ověřovány vůbec, přestože žalovaným uvedená výše nákladů na bydlení měla při obecném povědomí o výši nájemného v městě Brně v poskytovateli úvěru minimálně vzbudit pochybnost. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla přitom na místě s ohledem na zatížení žalovaného staršími dluhy, o nichž poskytovatel úvěru věděl, neboť část úvěru byla použita na úhradu dluhu ze starší úvěrové smlouvy.

17. Postup právní předchůdce žalobkyně při uzavření předmětné úvěrové smlouvy proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. , spisová značka, , a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. , spisová značka, ).

18. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele.

19. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 45.000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 28.584 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení plnění ve výši 16.416 Kč.

20. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

21. Soud žalobkyni nepřiznal právo na úhradu úroku z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení dosud nedostal. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Soud proto určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl téměř totožný, soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.