62 C 20/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 10 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10.300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 474,23 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 906,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10.300 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10.300 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 983,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2025 domáhala zaplacení 10.300 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 23. 3. 2023 s předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 11.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 8.631 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 2.521 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 341 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 700 Kč. S účinností ke dni 27. 1. 2025 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 23. 3. 2023 byla mezi společností právnická osoba a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 11.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 8.631 Kč, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 2.521 Kč, tj. celkem 12.652 Kč, v 78 týdenních splátkách ve výši 341 Kč nejpozději do 19. 9. 2024.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 18. 3. 2023 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, žije s rodiči a nemá žádnou vyživovací povinnost. Čistý příjem žalované z dohody o pracovní činnosti činil 6.812 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti měly činit 48.000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty ve výši 2.100 Kč. Z karty vyplývá, že údaje žalované byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu a výplatními páskami za leden a únor 2023.

6. Na dluh ze smlouvy žalovaná uhradila 700 Kč (jak plyne z tabulky umoření).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 30.450,62 Kč nejpozději do 1. 5. 2025. Dopis byl odeslán dne 16. 4. 2025.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z žádosti o úvěr a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Přestože žalovaná měla mít pouze jeden zdroj příjmu, byl do zákaznické karty zanesen údaj o „dalších čistých příjmech domácnosti“, který předchůdce žalobkyně zohlednil při úvaze o schopnosti žalované splácet, aniž by ze zákaznické karty bylo zřejmé, o jaký příjem a z jakých zdrojů se mělo jednat.

17. Výdaje žalované nebyly ověřovány vůbec, předchůdce žalobkyně si zjevně nevyžádal jediný doklad, když vycházel z odhadovaných výdajů žalované. Předchůdce žalobkyně nezjišťoval, jaké jsou náklady žalované na bydlení, domácnost, stravování, osobní potřeby, nebo volnočasové aktivity, nevyžádal si od žalované např. doklady týkající se pravidelných plateb spojených s bydlením. Pokud přitom měl předchůdce žalobkyně k dispozici výpisy z účtu žalované, mohl informace o pravidelných výdajích čerpat rovněž z těchto výpisů; vycházel-li za této situace pouze z odhadovaných (podezřele nízkých) výdajů, nelze jeho postup považovat za obezřetný.

18. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádosti k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalované, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 10.300 Kč (poskytnutá jistina ve výši 11.000 Kč ponížená o úhrady žalované ve výši 700 Kč).

22. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 906,83 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10.300 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

23. Soud žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaná se do prodlení dosud nedostala. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Soud proto určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely stanovení poměru úspěchu a neúspěchu obou stran, soud kapitalizoval požadovaný úrok a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí; žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 14.969,58 Kč, úspěšná byla co do 10.300 Kč. Z procesního hlediska byla proto úspěšnější žalobkyně, která má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 37,62 % nákladů řízení.

26. Náklady řízení sestávají z těchto částek: - 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 1.200 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 400 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, - 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), - 315 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Takto vyčíslené náklady činí 2.615 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 37,62 % nákladů řízení, tj. 983,50 Kč.

27. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.