62 C 211/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17.248 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2.606 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.606 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 14.642 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1.879,71 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 8.212,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.912,39 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7.306,39 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 9.912,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení 17.248 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 3. 7. 2019 s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ) smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 3.676 Kč, poplatkem za zpracování ve výši 5.339 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 3.305 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 1.647 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 12.394 Kč. S účinností ke dni 27. 9. 2023 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 3. 7. 2019 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském zápůjčce č. , hodnota, . Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3.676 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatkem za zpracování ve výši 5.339 Kč a poplatkem za komfortní splácení ve výši 3.305 Kč, tj. celkem 14.642 Kč, v 18 měsíčních splátkách ve výši 1.647 Kč nejpozději do 3. 1. 2021.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne 3. 7. 2019 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je ženatý, nezaměstnaný, má jednu vyživovací povinnost a jeden zdroj příjmů. Čistý příjem žalovaného činil 10.812 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činily 20.000 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 2.000 Kč. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly předchůdcem žalobkyně ověřeny z rozhodnutí o přiznání podpory.

6. Na dluh ze smlouvy žalovaný uhradil 12.394 Kč (jak plyne z tabulky umoření).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka s účinností k 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 29.9. 2023, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 34.272,12 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 27. 10. 2023.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzvala k úhradě nejpozději do 12. 4. 2024. Upomínka byla odeslána 2. 4. 2024.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. V posuzované věci žalovaný sdělil předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z žádosti o zápůjčku a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany předchůdce žalobkyně dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaný byl v době žádosti o poskytnutí zápůjčky nezaměstnaný a jeho jediným zdrojem příjmu byla podpora v nezaměstnanosti. Předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, co je zdrojem dalšího příjmu žalovaného ve výši 20.000 Kč, když žalovaný uvedl, pouze jediný zdroj příjmů domácnosti. Jistě bylo v možnostech předchůdce žalobkyně ověřit si výši a zdroj těchto dalších příjmů; pokud se předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o celkovém příjmu, aniž se zajímal o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet zápůjčku postupoval s odbornou péčí. Za dostatečně obezřetný nelze považovat přístup právního předchůdce žalobkyně, pokud shledal schopným splácet úvěr žalovaného v situaci, kdy byl nezaměstnaný a pobíral podporu v nezaměstnanosti, jejíž výplata je však časově omezena.

18. Ohledně výdajů se předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že výdaje žalovaného byly stanoveny pouhým odhadem bez toho, aniž by bylo známo, zda se jedná o náklady na bydlení, osobní potřeby, splátky jiných dluhů apod. Předchůdci žalobkyně bylo známo, že žalovaný žije v nájmu, jistě proto bylo v jeho v možnostech ověřit si alespoň výši nákladů na bydlení (nájemné, náklady na energie).

19. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o zápůjčku uvedl údaje sdělené žalovaný bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému zápůjčku v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky zápůjčky. Za této situace neměla být zápůjčka žalovanému vůbec poskytnuta, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 2.606 Kč (poskytnutá jistina ve výši 15.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 12.394 Kč); ve zbylé části 14.642 Kč soud návrh žalobkyně zamítl. V části nároku žalobkyně na úhradu smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 8.212,51 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 9.912,39 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce.

23. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení. Oznámení bylo žalovanému zasláno 27. 10. 2023, doručeno mu mohlo být nejdříve třetí pracovní den po odeslání, tj. 1. 11. 2023. Desetidenní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu pak skončila dne 13. 11. 2023.

24. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 14. 11. 2023 v prodlení.

25. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.606 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení, tj. úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1.879,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.912,39 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7.306,39 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení soud žalobu zamítl.

26. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

27. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.