62 C 24/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29.861 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16.300 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 13.561 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 7.734,63 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2.948,98 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.358,64 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.058,64 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 12.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku kapitalizovaného ve výši 5.938,03 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2.265,33 Kč a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 8.358,64 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala zaplacení 29.861 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 8. 10. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem, s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost, odměnou za hotovostní inkaso splátek a doplňkovou službou životního pojištění v celkové výši 16.168 Kč v 43 týdenních splátkách ve výši 376 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný dále dne 29. 1. 2016 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce číslo na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem, s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, odměnou za administrativní činnost, odměnou za hotovostní inkaso splátek a doplňkovou službou životního pojištění v celkové výši 19.393 Kč v 43 týdenních splátkách ve výši 451 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho.

3. S účinností ke dni 6. 12. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Dne 8. 10. 2015 byla mezi společností právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce číslo. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 910 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výš 2.000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 258 Kč, tj. celkem 16.168 Kč, v 43 týdenních splátkách ve výši 376 Kč.

7. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 7. 10. 2015 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije v nájmu a nemá žádné nezaopatřené děti. Měsíční příjem žalovaného je tvořen mzdou ve výši 26.000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činí 19.200 Kč, z toho 10.100 Kč na bydlení, 3.500 Kč na výdaje domácnosti, 5.000 Kč na další splátky dluhů a 600 Kč na telefon. Z karty vyplývá, že totožnost žalovaného byla ze strany právního předchůdce žalobkyně ověřena předložením občanského průkazu, údaje uvedené žalovaným byly ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou.

8. Dne 29. 1. 2016 byla mezi společností právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce číslo. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1.092 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výš 2.400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.600 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 301 Kč, tj. celkem 19.393 Kč, v 43 týdenních splátkách ve výši 451 Kč.

9. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 29. 1. 2016 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že od listopadu 2014 žije v nájmu s partnerkou, žalovaný má vyživovací povinnost k jednomu nezaopatřenému dítěti. Měsíční příjem žalovaného je tvořen mzdou ve výši 32.107,33 Kč a přídavky na děti ve výši 7.800 Kč. Měsíční výdaje žalovaného činí 20.384 Kč, z toho 10.100 Kč na bydlení, 7.500 Kč na výdaje domácnosti, 2.600 Kč na spoření (pojištění) a 184 Kč na další splátky dluhů. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně ověřeny výplatními páskami a nájemní smlouvou.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne 6. 12. 2019, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 29.861 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 7. 1. 2020.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

18. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

19. V případě smlouvy o půjčce číslo i smlouvy o půjčce číslo žalovaný sice sdělil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznických karet nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Obě smlouvy o půjčce byly uzavřeny v krátkém časovém rozmezí 3 měsíců, při porovnání obou smluv vznikají značné nejasnosti. Při sjednávání smlouvy o půjčce číslo dne 7. 10. 2015 žalovaný neuvedl žádné údaje o nezaopatřeném dítěti a ani údaje o partnerce, se kterou by sdílel společnou domácnost. Při sjednávání smlouvy o půjčce číslo dne 29. 1. 2016 však žalovaný uvedl, že již od listopadu 2014 žije s partnerkou ve společné domácnosti a má povinnost vůči jednomu nezaopatřenému dítěti. Příjem žalovaného v období mezi uzavřením smlouvy o půjčce číslo smlouvy o půjčce číslo je výrazně odlišný (nárůst o více než 6.000 Kč), a to i přesto, že žalovaný nezměnil zaměstnání. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného při sjednání smlouvy o půjčce číslo právní předchůdce žalobkyně zahrnul do příjmů žalovaného i přídavky na dítě ve výši 7.800 Kč. Přídavky na dítě však nelze (i kdyby je žalovaný skutečně v této výši pobíral) považovat za příjem žalovaného, když tato dávka státní sociální podpory je určena na výchovu a výživu nezaopatřených dětí, nikoliv umořování dluhů jejich rodičů.

20. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobkyně se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s údaji tvrzenými žalovaným a tyto blíže neověřoval. Právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal, zda má žalovaný další dluhy a jaká je jejich skutečná výše, když při uzavírání smlouvy o půjčce číslo žalovaný uvedl, že hradí měsíční splátky ve výši 5.000 Kč, při sjednání smlouvy o půjčce číslo pak uvedl, že má dvě půjčky ve výši 10.000 Kč a 6.000 Kč, jejich měsíční splátky činí 376 Kč a 184 Kč, hradí však pouze částku 184 Kč. V době uzavření smlouvy o půjčce číslo se tak zjevně jednalo o (minimálně) třetí závazek žalovaného. Tato skutečnost pak svědčí nejen o nedostatečném prověření finanční situace žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně, ale nasvědčuje i tomu, že žalovaný měl v době uzavření předmětných smluv o půjčce další dluhy.

21. Právní předchůdce žalobkyně tedy nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 22. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému půjčky rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní.

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce číslo i smlouva o půjčce číslo byly od počátku neplatné a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o půjčce číslo uhradil částku 5.700 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 4.300 Kč. Na dluh ze smlouvy o půjčce číslo žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 12.000 Kč.

24. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy půjčce číslo číslo ve lhůtě 10 dnů od jeho obdržení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 7. 1. 2020, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 10. 1. 2020. Dne 11. 1. 2020 žalovanému počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 20. 1. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 21. 1. 2020 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb.

25. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

26. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 29.861 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.853,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13.672,66 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5.214,31 Kč, tedy částky v celkové výši 48.747,97 Kč. Úspěch žalobkyně v tomto případě představuje 16.300 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v 33,44 % předmětu řízení, v 66,56 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.