62 C 241/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20.073,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14.391,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.391,44 Kč od 19. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 5.681,66 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 2.188,57 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.073,10 Kč od 28. 4. 2021 do 18. 11. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.681,66 Kč od 19. 11. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 427,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Okresnímu soudu v Blansku dne , datum, domáhala zaplacení 20.073,10 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 17. 12. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) smlouvu o vydání kreditní karty, ke které předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr s limitem 20.000 Kč. Žalovaný byl povinen splácet úvěr minimální splátkou ve výši 3,2 % z vyčerpaných finančních prostředků formou inkasa z účtu. Za tímto účelem byl žalovaný povinen na účtu udržovat dostatečný zůstatek pro úhradu splátek. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek prostředků pro inkaso splátek, předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil. S účinností ke dni 27. 9. 2022 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Podanou žalobou se tedy žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 20.073,10 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a příslušenství2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, a akceptace návrhu byla dne 17. 12. 2019 mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Předchůdce žalobkyně zřídil pro žalovaného kartový účet, vydal žalovanému kreditní kartu č. , Anonymizováno, a umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky do limitu 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3,2 % z vyčerpaných finančních prostředků. Splátky byly hrazeny formou inkasa z kartového účtu; žalovaný byl za tímto účelem povinen na účtu udržovat dostatečné množství finančních prostředků.

5. Podle výpisu z kartového účtu žalovaný čerpal částku 34.767,37 Kč, na dluh uhradil částku 20.375,93 Kč. Měsíční splátky nehradil žalovaný pravidelně a v předepsané výši.

6. V souvislosti s uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že žije s partnerkou ve vlastní nemovitosti, jeho příjem činí 18.000 Kč a výdaje 3.000 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 postoupil předchůdce žalobkyně s účinností k 27. 9. 2022 pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaného o této skutečnosti informoval předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 3. 10. 2022.

8. Dopisem ze dne 4. 11. 2022 žalobkyně upozornila žalovaného na dluh v celkové výši 24.323,54 kč a vyzvala jej k úhradě nejpozději do 18. 11. 2022; výzva byla odeslána téhož dne.

9. Žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 14. 11. 2023 a upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou; výzva byla odeslána 16. 11. 2023.

10. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. V posuzované věci předchůdce žalobkyně neověřoval tvrzení žalovaného o příjmu 18.000 Kč, nezjišťoval, zda se jedná o příjem pravidelný a jaký je jeho zdroj. Předchůdce žalobkyně rovněž nezkoumal pravidelné výdaje žalovaného a spokojil se pouze se sdělením žalovaného o celkové výši výdajů. I přesto, že žalovaný v době podání žádosti měl bydlet ve vlastní nemovitosti, jeví se celkové výdaje žalovaného 4.000 Kč s ohledem na obecnou známost nákladů na živobytí jako nepřiměřené nízké; předchůdce žalobkyně se přesto ani nepokusil zjistit, jaká je pravidelná měsíční skladba výdajů žalovaného. O laxním přístupu předchůdce žalobkyně k prověřování příjmů a výdajů žalovaného pak svědčí i skutečnost, že žalovaný hradil splátky nepravidelně a ve výši, která neodpovídala smluvním ujednáním.

17. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádostí k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne, Anonymizováno, 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil příjmy a výdaje žalovaného, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být ani úvěr žalovanému vůbec poskytnut, a to i kdyby deklarované výdaje odpovídaly realitě, o čemž lze mít při obecné znalosti cen energií či nákladů spojených s bydlením důvodnou pochybnost.

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

20. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 14.391,44 Kč (čerpaná jistina ve výši 34.767,37 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 20.375,93 Kč); ve zbylé části 5.681,66 Kč soud návrh žalobkyně zamítl.

21. V části nároku žalobkyně na úhradu úroku kapitalizovaného ve výši 2.188,57 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích a nákladech spojených s uplatněním pohledávky vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

22. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat dopis ze dne 4. 11. 2022, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 18. 11. 2022.

23. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 19. 11. 2022 v prodlení.

24. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.391,44 Kč od 19. 11. 2022 do zaplacení, neboť do této doby se žalovaný nedostal do prodlení s úhradou dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části příslušenství, co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.073,10 Kč od, Anonymizováno, 28. 4. 2021 do 18. 11. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.681,66 Kč od 19. 11. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

25. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

26. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

27. O nákladech řízení soud rozhodlo podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 29.509,29 Kč. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 18,95 % nákladů řízení (úspěch 59,475 % ponížený o neúspěch 40,525 %).

28. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 804 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 900 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 300 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 252 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.

29. Takto vyčíslené náklady činí 2.256 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 18,95 % nákladů řízení, tj. 427,50 Kč.

30. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.