62 C 26/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19.400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1.598 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 17.802 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 1.373,97 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.016,80 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 6.658,22 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2023, doplněnou podáním ze dne 7. 9. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení 19.400 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 27. 7. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 12.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem v pevné výši 1.155 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.880 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.107 Kč a poplatkem za umožnění hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2.160 Kč. Celkovou částku 22.302 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.593 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek. Dne 21. 11. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 27. 7. 2020 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 12.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1.155 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.880 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.107 Kč a poplatkem za umožnění hradit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 2.160 Kč, tj. celkem 22.302 Kč, v čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 1.593 Kč.

5. V žádosti o úvěru ze dne 27. 7. 2020 žalovaný uvedl, že je invalidní důchodce, je svobodný, žije sám a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Žalovaný měl ke dni žádosti disponovat měsíčním příjmem ve výši 12.215 Kč, jeho náklady na bydlení měly činit 3.000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní potřeby 3.860 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, výše invalidního důchodu pak byla ověřena dokladem o jeho výměře.

6. Podle přehledu transakcí žalovaný na úvěr uhradil celkem 10.402 Kč, a to platbami v hotovosti dne 28. 7. 2020 ve výši 2.000 Kč, dne 31. 8. 2020 ve výši 300 Kč, dne 9. 9. 2020 ve výši 1.700 Kč, dne 9. 10. 2020 ve výši 2.000 Kč, dne 15. 12. 2020 ve výši 1.300 Kč, dne 28. 2. 2021 ve výši 500 Kč, dne 10. 3. 2021 ve výši 800 Kč, dne 13. 4. 2021 ve výši 1.002 Kč a dne 20. 5. 2021 ve výši 800 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 byla pohledávka za žalovaným s účinností k 25. 11. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 7. 12. 2022.

8. Předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a vyzvala jej k jeho zaplacení; výzva byla odeslána dne 29. 3. 2023.

9. Podle § 547 z8kona 4. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.

15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

16. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány a hodnoceny. Příjem žalovaného byl ověřen předložením výměru invalidního důchodu, ohledně výdajů žalovaného se však právní předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. Právnímu předchůdci žalobkyně bylo známo, že žalovaný žije v nájmu, jistě proto bylo v jeho v možnostech ověřit si alespoň výši tvrzených nákladů na bydlení (nájemné, náklady na energie). Právní předchůdce však nepodnikl žádné aktivní kroky k ověření pravdivosti tvrzení žalovaného a to i přesto, že žalovaným uvedená výše nákladů na bydlení 3.000 Kč se při obecné známosti o ceně nákladů na bydlení musela nutně jevit jako podezřele nízká.

17. Právní předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřil jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 z.s.ú. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

20. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 1.598 Kč (poskytnutá jistina ve výši 12.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 10.402 Kč), ve zbylé části 17.802 Kč soud návrh žalobkyně zamítl. V části nároku žalobkyně na úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 1.373,97 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 6.658,22 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

21. Ohledně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.016,80 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení soud nárok žalobkyně taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

22. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému by proto náležela náhradě nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že nárok na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.