62 C 27/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 35.994,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30.854,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.854,32 Kč kapitalizovaným za dobu od 4. 3. 2024 do 1. 7. 2024 ve výši 1.496,22 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.854,32 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 5.139,98 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 75,11 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 3.890,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.139,98 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 31.978,30 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.475 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala zaplacení 35.994,30 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, .) smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr s možností postupného čerpání až do limitu 32.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit čerpané finanční prostředky spolu s poplatky a úrokem ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 960 Kč. Celkem žalovaná čerpala 32.700 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 1.845,68 Kč. S účinností ke dni 1. 7. 2024 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 12. 9. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Předchůdce žalobkyně se zavázal poskytovat žalované úvěr až do výše sjednaného limitu 12.000 Kč k úvěrovému účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splácet čerpanou částku inkasem z úvěrového účtu spolu s poplatky a úrokem ve výši 16,69 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 360 Kč. Dodatkem ze dne 13. 9. 2023 byl úvěrový limit navýšena na částku 32.000 Kč s měsíční splátkou v minimální výši 960 Kč. Žalovaná byla dále povinna udržovat na úvěrovém účtu dostatek finančních prostředků pro inkaso splátek.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná uvedla, že její příjem činí 26.379 Kč; předchůdce žalobkyně výši příjmu ověřoval na základě příchozích transakcí na účet. Žalovaná dále uvedla výdaje 0 Kč a náklady na bydlení 8.900 Kč; předchůdce žalobkyně stanovil měsíční výdaje na základě interních dat na částku 13.615 Kč. V době žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná hradila další dluhy měsíčními splátkami ve výši 2.489 Kč, 2x30 Kč, 1.981 Kč a 1.295 Kč.

6. Podle výpisů z účtu žalovaná čerpala finanční prostředky v celkové výši 32.700 Kč, na dluh uhradila 1.845,68 Kč.

7. Výzvou ze dne 31. 1. 2024 předchůdce žalobkyně upozornil žalovanou na možnost zesplatnění úvěru vyzval žalovanou k úhradě nejpozději do 3. 3. 2024. Dopisem ze dne 3. 3. 2024 předchůdce žalobkyně oznámil žalované zesplatnění úvěru a vyzval žalovanou k okamžité úhradě celého dluhu ve výši 38.333 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2024 byla pohledávka s účinností k 1. 7. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 22. 7. 2024, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 41.456,33 Kč. Dopis byl odeslán dne 22. 7. 2024.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 9. 2024 žalobkyně upozornila žalovanou na výši dluhu a opětovně ji vyzvala k úhradě nejpozději do 12. 10. 2024. Upomínka byla odeslána 30. 9. 2024.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

18. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně obezřetně hodnoceny. Příjem žalované byl ověřen výpisy z bankovního z účtu. Ohledně výdajů žalované se však zjevně spokojil s prohlášením žalované, nijak údaje, které uvedla, neověřoval. Navíc bylo právnímu předchůdci žalobkyně známo, že žalovaná má více dluhů, které hradí dalšími splátkami, i přesto však žalované poskytl úvěr. Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož se podává, že v období od 13. 2. 2023 do 14. 6. 2023 nebylo provedeno sedm plateb pro nedostatek peněžních prostředků na účtu. Za této situace nelze dospět k závěru o dostatečně obezřetném a pečlivém přístupu právního předchůdce žalobkyně. Ostatně žalovaná splatila jen nepatrnou část úvěru, z čehož je patrné, že ve skutečnosti nebyla schopná úvěr splácet.

19. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalované, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalované vůbec poskytnut.

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou platně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 30.854,32 Kč (poskytnutá jistina ve výši 32.700 Kč ponížená o úhradu žalované ve výši 1.845,68 Kč); ve zbylé části 5.139,98 Kč soud návrh žalobkyně zamítl. V části nároku žalobkyně na úhradu smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 3.890,70 Kč a úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 31.978,30 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení soud žalobu rovněž zamítl, neboť ujednání o úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

23. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat dopis ze dne 31. 1. 2024, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 3. 3. 2024.

24. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, který se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdila, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaná je od 4. 3. 2024 v prodlení.

25. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.854,32 Kč kapitalizovaným za dobu od 4. 3. 2024 do 1. 7. 2024 ve výši 1.496,22 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.854,32 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení; výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části požadovaného úroku z prodlení, tj. úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 75,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.139,98 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

26. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

27. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

28. O nákladech řízení soud rozhodlo podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 52.815,56 Kč. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 40,78 % nákladů řízení (úspěch 70,39 % ponížený o neúspěch 29,61 %).

29. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 1.440 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 1.500 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 500 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu,- 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 378 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.

30. Takto vyčíslené náklady činí 3.618 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 40,78 % nákladů řízení, tj. 1.475 Kč.

31. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.