62 C 29/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 858,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5.499,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5.499,03 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 7.359,46 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 298,82 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 2. 2025 domáhala zaplacení 12.858,49 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 3. 5. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr s limitem ve výši 42.100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala vrátit čerpanou částku spolu s úrokem a poplatky za volitelné služby , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a to do 24. 10. 2025. Předmětem žaloby je nesplacený dluh včetně úroku a poplatků ve výši 12.809,39 Kč a smluvní pokuta ve výši 49,1 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalované se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 3. 5. 2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr s možností čerpání do výše limitu 42.100 Kč. Žalobkyně poskytla převodem na účet žalované č. , č. účtu, dne 3. 5. 2023 částku 5.500 Kč pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Mezi účastníky byl ujednán poplatek , Anonymizováno, za expresní vyplacení každého jednotlivého úvěru ve výši 165 Kč, poplatek , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, za upozornění na blížící se splátku úvěru ve výši 29 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách; první splátka byla splatná dne 2. 6. 2024, poslední splátka byla splatná 24. 10. 2025.

5. Dne 6. 5. 2024 žalovaná na dluh uhradila 0,97 Kč.

6. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že v domácnosti žije sama a má jeden zdroj příjmu. Měsíční příjem žalované v době sjednání úvěru činil 26.301 Kč, výdaje dle žalované sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 8.000 Kč, další splátky úvěrů ve výši , právnická osoba, Kč a další nezbytné a zbytné výdaje ve výši 4.000 Kč. Příjmy byly ověřeny výpisem z bankovního účtu, který obsahoval příjmové transakce; ověřen byl čistý měsíční příjem 26.301 Kč.

7. Emailem ze dne 6. 9. 2024 zaslaným na emailovou adresu žalované dle smlouvy o úvěru žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 13.418,49Kč.

8. Výzvou před podáním žaloby z e dne 20. 1. 2025 žalobkyně znovu upozornila žalovanou na dluh a vyzvala ji k úhradě; výzva byla odeslána 20. 1. 2025.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.

16. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

17. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu. Na základě výpisu z bankovního účtu byl ověřen příjem žalované 26.301 Kč. Ohledně pravidelných výdajů žalované postupovala žalobkyně neuváženě. Výdaje žalované nebyly ověřovány vůbec, žalobkyně nevyžádala jediný doklad, který by ověřil tvrzení žalované stran výdajů. Jistě bylo v možnostech žalobkyně ověřit si alespoň dílčí část výdajů žalované, a to např. předložením dokladu o úhradě nájemného, nákladů na energie (plyn, voda, elektřina, vodné a stočné apod.). Žalobkyně však žádné aktivní kroky k řádnému ověření výdajů žalované nepodnikla. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně poskytla žalované úvěry, i když byla žalovaná zatížena úhradou jiných dluhů. Poskytnutí úvěru žalované zatížené předchozími dluhy při současném nedostatečném zjištění výdajů nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.

18. Předchůdce žalobkyně tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovanou bez toho, aniž by dostatečně ověřil její výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do žádosti k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně dostatečně neověřil výdaje žalované, nemohl proto řádně posoudit, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalované a zda tedy žalovaná bude schopna hradit splátky obou úvěrů. Za této situace neměl být ani úvěr žalované vůbec poskytnut.

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

21. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny podle smlouvy 5.499,03 Kč (poskytnutá jistina ve výši 5.500 Kč ponížená o úhradu žalované ve výši 0,97 Kč). Ve zbylé části soud návrh žalobkyně zamítl, neboť ujednání o úroku, poplatcích a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

22. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k plnění považovat email odeslaný žalované na kontaktní emailovou adresu ze dne 6. 9. 2024.

23. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalované, který se ve věci nevyjádřila, neposkytla soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jejím možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránila námitkou, že není v jejích možnostech dluh splnit, resp. neuvedla, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopna svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaná je od 7. 9. 2024 v prodlení.

24. Žalobkyni proto vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5.499,03 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, neboť do této doby se žalovaná nedostala do prodlení s úhradou dluhu. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 7. 9. 2024 do zaplacení z částky 298,82 Kč, ohledně které nebylo žalobnímu návrhu vyhověno, soud žalobu zamítl.

25. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

26. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalované, která byla z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.