62 C 38/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , s.r.o., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované o vyloučení věci z exekuce I. Z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. , jméno FO, , , adresa, , proti povinné , jméno FO, , narozené dne , datum, , IČO , IČO, , se vylučuje movitá věc – vozidlo , jméno FO, , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, – zapsaná v protokolu o soupisu movitých věcí povinného ze dne 25. 7. 2019 jako položka č.

1. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 3. 2025 se žalobkyně domáhala vyloučení movité věci specifikované ve výroku I tohoto rozsudku (dále jen „vozidlo“ nebo „předmětné vozidlo“) z exekuce vedené soudní exekutorkou , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, , proti povinné , jméno FO, , narozené dne , datum, , IČO , IČO, , ve prospěch žalované jako oprávněné.

2. Žalobkyně uvedla, že vozidlo je v jejím výlučném vlastnictví. Dne 6. 1. 2024 jej na základě kupní smlouvy nabyla od , jméno FO, . , jméno FO, ji při uzavření kupní smlouvy ujistila, že na vozidle neváznou žádné exekuce, což je ostatně výslovně vyjádřeno v textu smlouvy. Žalobkyně si před uzavřením kupní smlouvy z veřejných zdrojů ověřovala, zda na , jméno FO, jako registrovaného vlastníka předmětného vozidla není vedená exekuce. Žalobkyně neměla žádný objektivní důvod domnívat se, že na vozidle váznou práva třetích osob, a byla v dobré víře, že , jméno FO, jako převodce je oprávněná převést na ni vlastnické právo k vozidlu.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť předmětné vozidlo bylo zahrnuto do soupisu movitých věcí povinné , jméno FO, . Exekuční řízení dosud nebylo skončeno. Pokud povinná , jméno FO, převedla své vlastnické právo k vozidlu na jinou osobu, je toto převodní jednání absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 46 odst. 7 exekučního řádu. Žalobkyně nemohla být v dobré víře, když existenci exekuce proti povinné , jméno FO, mohla zjistit výpisem z exekucí a předpokládat tak postižení movitého majetku povinné včetně předmětného vozidla. Pokud se žalobkyně spolehla na ujištění ze strany povinné, nepostupovala dostatečně opatrně a dobrá víra ji nemůže chránit.

4. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, která se z jednání omluvila.

5. Soud provedl dokazování listinami a účastnickou výpovědí žalobkyně. Provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost jednotlivých listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

6. Předmětné vozidlo bylo ve smyslu ustanovení § 327a odst. 1 o. s. ř. sepsáno jako movitá věc povinného protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 25. 7. 2019, č. j. , spisová značka, .

7. Usnesením soudního exekutora ze dne 19. 2. 2025, č. j. , spisová značka, , byl zamítnut návrh žalobkyně na vyškrtnutí vozidla ze soupisu movitých věcí provedeného dne 25. 7. 2019.

8. Z usnesení soudního exekutora ze dne 13. 2. 2025, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že soudní exekutor vyhověl návrhu žalobkyně na vyškrtnutí téhož vozidla ze soupisu movitých věcí provedeného dne 19. 6. 2018, a to v rámci exekuce vedené proti totožné povinné, tj. , jméno FO, , ve prospěch oprávněné , Anonymizováno, , a s., pro pohledávku ve výši 3.667 Kč s příslušenstvím.

9. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 8. 8. 2018, č.j. , spisová značka, , byla povinná informována o zahájení exekučního řízení ve prospěch žalované jako oprávněného ke dni 12. 7. 2018 a byla poučena o svých právech a povinnostech.

10. Žalobkyně před soudem vypověděla, že předmětné vozidlo koupila od , jméno FO, , která jej nabízela k prodeji prostřednictvím internetové inzerce. Žalobkyně se osobně se svým otcem dostavila do bydliště , jméno FO, v , Anonymizováno, , kde si společně s otcem vozidlo prohlédli. , jméno FO, žalobkyni ujistila, že proti ní není vedena exekuce, že na vozidle neváznou žádná práva třetích osob. Otec žalobkyně navštívil , jméno FO, ještě dvakrát, protože bylo potřeba odstranit drobné technické závady na vozidle; tyto odstraňoval otec , jméno FO, . Žalobkyně s , jméno FO, uzavřela kupní smlouvu a obě společně se pak dostavily na dopravní odbor Magistrátu města , adresa, k přepisu vozidla v centrálním registru vozidel na žalobkyni. , jméno FO, po celou dobu vystupovala jako vlastník vozidla, nevyvolala v žalobkyni žádnou pochybnost o existenci svého vlastnického práva. Žalobkyně se o exekuci, respektive o zahrnutí vozidla do soupisu movitých věcí v rámci exekučního řízení, dozvěděla až z výzvy exekutora, která jí byla doručena v lednu 2025, kdy ji exekutor vyzýval k odevzdání vozidla. Žalobkyně se poté pokusila kontaktovat , jméno FO, s žádostí o vysvětlení, a to prostřednictvím SMS a e-mailu. , jméno FO, však nereagovala a už nikdy žalobkyni nekontaktovala.

11. Z duplikátu osvědčení o registraci vozidla část II (technický průkaz) vyplývá, že , jméno FO, byla evidována jako vlastník vozidla ke dni 4. 3. 2019, kdy byl vystaven duplikát technického průkazu za ztracený technický průkaz č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Od 25. 11. 2021 byla jako vlastník předmětného vozidla evidována , jméno FO, . Z kopie osvědčení o registraci vozidla (tzv. malý technický průkaz) vyplývá, že dne 29. 1. 2024 byl vydán tento malý technický průkaz č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, žalobkyni, která je v něm uvedena jako vlastník a provozovatel.

12. Žalobkyně předložila soudu rovněž své čestné prohlášení datované 5. 3. 2025 o tom, že vozidlo nabyla dne 6. 1. 2024 od , jméno FO, v dobré víře, že na vozidle v době převodu nevázla žádná práva třetích osob, ani exekuce a že , jméno FO, je vlastníkem vozidla.

13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v okamžiku, kdy s ní , jméno FO, uzavřela kupní smlouvu o převodu předmětného vozidla nepochybovala o oprávnění , jméno FO, převést vlastnické právo k vozidlu, resp. o tom, že , jméno FO, je jeho vlastníkem. , jméno FO, se chovala jako vlastník vozidla, nabízela jej prostřednictvím inzerce k prodeji, v místě svého bydliště umožnila žalobkyni a jejímu otci prohlídku vozidla. Následně žalobkyni poskytla součinnost pro provedení změny v evidenci registru vozidel. , jméno FO, byla jako vlastník vozidla zapsána v osvědčení o registraci (technickém průkazu).

14. Výpověď žalobkyně působila věrohodně a konzistentně, odpovídala zjištěním učiněným z listinných důkazů, konkrétně kupní smlouvy, technického průkazu a tzv. malého technického průkazu, který byl na jméno žalobkyně vystaven dne 29. 1. 2024. Soud proto uvěřil žalobkyni, že byla v dobré víře stran oprávnění , jméno FO, k převodu vlastnického práva. V řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti objektivně způsobilé vyvolat v žalobkyni pochybnost o oprávnění , jméno FO, převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu.

15. Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit proti oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona.

16. Žaloba podle shora citovaného ustanovení § 267 o. s. ř. byla podána ve lhůtě stanovené v § 68 odst. 4 zákona 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), když usnesení, kterým soudní exekutor zamítl návrh žalobkyně na vyškrtnutí předmětných movitých věcí ze soupisu, bylo vydáno dne 19. 2. 2025 a žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 6. 3. 2025.

17. Podle ustanovení § 44a odst. 1 exekučního řádu nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

18. Podle ustanovení § 1111 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

19. Byť nelze přisvědčit žalované v tom, že jednání, kterým povinná nakládala s předmětným vozidlem tak, že na další osobu převedla své vlastnické právo k němu, je stiženo absolutní neplatností, neboť následek podle ustanovení § 47 odst. 6 exekučního řádu, tedy absolutní neplatnost právního jednání, není spojen s vyrozuměním o zahájení exekuce, nýbrž s exekučním příkazem, lze dospět k závěru, že jednání, kterým povinná převedla své vlastnické právo k předmětnému vozidlu na jiného, tj. pravděpodobně , jméno FO, , která je podle technického průkazu evidovaným vlastníkem vozidla v pořadí následujícím za povinnou, je neplatné podle § 44a odst. 1 exekučního řádu, neboť žalovaná jako oprávněná z exekuce vznesla námitku jeho neplatnosti.

20. Bylo-li právní jednání, kterým povinná převáděla vlastnické právo k předmětnému vozidlu na , jméno FO, , neplatné, nestala se , jméno FO, vlastníkem předmětného vozidla. Z hlediska posouzení dané věci však není podstatné, zda bylo neplatností stiženo právní jednání mezi povinnou a , jméno FO, , resp. zda , jméno FO, je tou osobou, s níž povinná jednala, či zda povinná uzavřela (neplatnou) převodní smlouvu s jinou osobou, která pak jednala s , jméno FO, . Podstatná je otázka, zda se žalobkyně stala vlastníkem vozidla, bylo-li na ni vlastnické právo převedeno osobou k převodu neoprávněnou.

21. Soud se proto zabýval tím, zda žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu od neoprávněného ve smyslu ustanovení § 1109 a násl. o. z. Jelikož nenastaly podmínky vymezené ustanovením § 1109 a § 1110 o. z., zkoumal naplnění předpokladů podle § 1111 o. z., tedy dobrou víru žalobkyně.

22. Základním východiskem pro závěr o existenci dobré víry žalobkyně je podle soudu skutečnost, že , jméno FO, jako prodávající předložila žalobkyni technický průkaz, z něhož vyplývalo, že je od listopadu 2021, tj. po dobu více než dvou let, evidována jako vlastník předmětného vozidla. Soud uvěřil žalobkyni, že byla ze strany , jméno FO, ujištěna, že je vlastníkem vozidla a že se jako vlastník vozidla chovala, když jej nabízela k prodeji prostřednictvím inzerce, v místě svého bydliště umožnila žalobkyni a jejímu otci opakovanou prohlídku vozidla, prostřednictvím svého otce zajistila opravu drobných technických závad na vozidle a především poskytla žalobkyni součinnost potřebnou pro zápis změny vlastníka v registru vozidel, když se s ní osobně dostavila k příslušnému správnímu úřadu.

23. Soud proto dospěl k závěru, že byly naplněny předpoklady pro nabytí vlastnického práva k movité věci nezapsané do veřejného seznamu od neoprávněného ve smyslu ustanovení § 1111 o. z., neboť žalobkyně byla v okamžiku uzavření kupní smlouvy ze dne 6. 1. 2024 v dobré víře v oprávnění , jméno FO, převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu.

24. Žalobkyně se tedy stala vlastníkem vozidla, přestože o vlastnickém právu osoby, která na ni vlastnické právo převáděla, tj. , jméno FO, , jsou důvodné pochybnosti.

25. Vlastnické právo žalobkyně k předmětnému vozidlu nepřipouští výkon rozhodnutí, a proto soud žalobě výrokem pod bodem I tohoto rozsudku vyhověl.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy se žalobkyně, která byla z procesního hlediska zcela úspěšná, svého práva na jejich náhradu výslovně vzdala.