62 C 40/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5.713,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2.730 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 2.730 Kč od 16. 2. 2021 do 30. 6. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2.730 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.730 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 a s úrokem z prodlení z částky 2.730 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, maximálně však do výše 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 2.983,44 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 9.659,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 5.713,44 Kč od 19. 12. 2020 do 15. 2. 2021, úroku z prodlení z částky 2.983,44 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů od 16. 2. 2021 do zaplacení a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den příslušného kalendářního pololetí, a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.730 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021, doplněnou podáním ze dne 9. 12. 2021, domáhala zaplacení 5.713,44 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 26. 3. 2007 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.960 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč nejpozději do 31. 3. 2008. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 7.270 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne 26. 3. 2007 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6.960 Kč, tj. celkem 16.960 Kč, v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč; poslední splátka měla být splatná 31. 3. 2008.

5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce byla dne 26. 3. 2007 vyplněna zákaznická karta žalovaného. Žalovaný uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou, jeho měsíční příjem činí 15.000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného měly představovat 5.800 Kč (3.800 Kč za nájem/inkaso, 500 Kč za telefon a 1.500 Kč na výdaje domácnosti). Z karty vyplývá, že žalovaný předložil občanský průkaz, živnostenský list a SIPO.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly pohledávky s účinností k 5. 1. 2021 postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován ze strany postupitele přípisem dne 6. 1. 2021, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu ve výši 9.690 Kč. Přípis byl odeslán dne 1. 2. 2021.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu.

8. Jelikož byla smlouva o úvěru uzavřena dne 26. 3. 2007, řídí se právní vztahy z ní vyplývající podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. z.“).

9. Podle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 451 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

11. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Smlouva o půjčce byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V době uzavření předmětné smlouvy o půjčce sice nebyla zákonem zakotvena povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost spotřebitele řádně úvěr (půjčku) splácet, to však neznamená, že lze přiznat soudní ochranu jednání, které je ve svém důsledku schopno poškodit spotřebitele jako slabší stranu daného závazkového právního vztahu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, také dovodil, že:„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ a dále dovodil, že:„ …naopak obecné soudy - a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci - by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 13. Soud se proto nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o půjčce. Žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalovaný uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou. Tato skutečnost byla právním předchůdcem žalobkyně ověřena z živnostenského listu, z tohoto však není možné zjistit ničeho stran příjmů žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně žádným dalším způsobem nezkoumal pravidelné měsíční příjmy žalovaného a ani si nevyžádal doklady k ověření výdajů žalovaného. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o měsíčním příjmu ve výši 15.000 Kč, aniž tuto skutečnost ověřil, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.

14. Smlouva o půjčce [číslo] uzavřená v rozporu s právem spotřebitele na ochranu, resp. uzavřená způsobem zakládajícím nerovnoměrný vztah mezi spotřebitelem (žalovaným) jako dlužníkem a poskytovatelem úvěru jako profesionálem zabývajícím se poskytováním úvěrů v rámci své podnikatelské činnosti, je proto ve smyslu § 39 o. z. neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje veřejnému pořádku. Jak bylo shora uvedeno, lehkovážnému jednání poskytovatele úvěru, který se nijak nezabýval tím, zda je žalovaný reálně schopen půjčku splatit, a přesto mu úvěr, jehož splacení nadto sankčně zajistil, poskytl, nelze poskytnout soudní ochranu.

15. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je celospolečenským (veřejným) zájmem na prevenci předlužování, chrání však také pozici potencionálních věřitelů úvěrovaného spotřebitele před možným předlužením spotřebitele, což ve svém důsledku může vést k insolvenci spotřebitele (se všemi důsledky s tímto spojenými) a následnému omezení možnosti uspokojení pohledávek potencionálních věřitelů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz).

16. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce [číslo] byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh uhradil 7.270 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení částky 2.730 Kč představující rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 10.000 Kč a úhradou žalovaného ve výši 7.270 Kč.

17. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 o. z. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce [číslo] k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce [číslo] ve lhůtě 10 dnů od jeho obdržení. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 1. 2. 2021, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 4. 2. 2021. Dne 5. 2. 2021 žalovanému počala běžet 10 denní lhůta pro úhradu neoprávněného majetkového prospěchu, která skončila dne 15. 2. 2021.

18. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 16. 2. 2021 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši platné pro kalendářní pololetí, ve kterém se žalovaný skutečně dostal do prodlení.

19. Pokud žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši nedosahující 8,25 % ročně (sazba platná pro první kalendářní pololetí roku 2021), byla jí přiznána požadovaná výše úroku z prodlení. Žalobkyně žádala úrok z prodlení v proměnlivé sazbě. Pro případ, že by takto stanovená sazba v budoucnu přesáhla 8,25 %, tj. maximální možnou výši úrokové sazby platnou pro prodlení žalovaného v tomto konkrétním případě, byla žaloba zamítnuta co do rozdílu mezi takto stanovenou (vyšší) sazbou a úrokem ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky.

20. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

22. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 5.713,44 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9.659,53 Kč (za dobu od 28. 5. 2008 do 18. 12. 2020) tj. celkem 15.282,97 Kč. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 2.730 Kč, ve zbylé části žalobkyně úspěšná nebyla. Žalobkyně proto byla úspěšná v 17,86 % předmětu řízení, v 82,14 % předmětu řízení úspěšná nebyla. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají.